150 let Sokolské obce

První sokolovna byla vybudována podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna (1863–1964) v Sokolské ulici čp. 1437První sokolovna byla vybudována podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna (1863–1964) v Sokolské ulici čp. 1437 Tělocvičná jednota pražská byla založena v Malypetrově ústavu v Panské ulici 16. února roku 1862. Během ustavující schůze byl za starostou zvolen Jindřich Fügner, místostarostou se stal Miroslav Tyrš a funkci jednatele získal Eduard Grégr. Národní listy ještě téhož dne o události informovaly:

"A k novým myšlenkám sokolským přihlásila se okamžitě vážená jména společenských a uměleckých vrstev našeho národa. Ctihodný kmet Jan Evangelista Purkyně, Mikoláš Aleš, Julius a Eduard Grégrové, Jan Neruda i Karolina Světlá."

Z plejády jmen je zřejmé, že založení Sokola bylo významnou vlasteneckou událostí. Kromě výše jmenovaných patřili mezi nadšené příznivce spolku významní umělci, vědci, politici i podnikatelé, později například i takoví státníci jako T.G.Masaryk či Edvard Beneš.

Cvičení v Sokole od samého začátku zahrnovalo celou škálu nejrůznějších individuálních i kolektivních sportů. Cvičily se různé druhy běhů, skoků, hodů a vrhů, posilovalo se s všelijakým nářadím, zápasilo, rohovalo (boxovalo), šermovalo, závodilo se v plavání, lodních sportech, míčových hrách, zimních disciplínách a dalším. Členství v Sokole také nebylo „jen o cvičení“, stejný význam měly i společenské a kulturní aktivity. Pořádaly se výlety, hasičská cvičení, maškarní bály (tzv. šibřinky), ale i různá výchovná setkání s důrazem na vlastenectví. Do Sokola totiž docházeli i tzv. necvičící členové, tedy ti, kteří s myšlenkami a ideály hnutí pouze sympatizovali. Zásadním počinem pak bylo zavedení jednotného názvosloví, kterého se sokolové při nácviku sestav a veřejných vystoupení v zásadě drží dodnes.

Výlet do Divoké Šárky v roce 1864 je vyobrazen na litografii J. Šolleho.Výlet do Divoké Šárky v roce 1864 je vyobrazen na litografii J. Šolleho. Prvním samostatným vystoupením spolku byl výlet na Závist do Zbraslavi 11. května 1862. Jednalo se o velkolepou událost i podívanou. Na 200 krojovaných účastníků prošlo za zpěvu národních písní od Žitné brány přes Nusle, Pankrác a Hodkovičky až na Závist, kde program pokračoval hrami, společenskou zábavou a vyvrcholil ohňostrojem.

Dva roky po vzniku Tělocvičné jednoty pražské byl spolek přejmenován na Sokol Pražský. Ještě v roce 1862 vzniklo v českých zemích dalších osm jednot (Kolín, Nová Paka, Turnov, Příbram, Jičín, Jaroměř, Kutná Hora, Brno) a jejich počet se bleskově zvyšoval. Na prvním sletu v roce 1882 měl Sokol 86 jednot a 7812 členů. Jeho věhlas se rychle šířil i za hranice státu, v roce 1863 byla například založena jednota ve Slovinsku, následovaly Spojené státy a země západní Evropy. Před první světovou válkou Sokol sdružoval asi 100 tisíc členů, koncem třicátých let jich byl už téměř milion.

Bedřich ŠupčíkBedřich Šupčík Raketový start a ohromný rozsah hnutí volal po vytvoření společného zastřešujícího orgánu, čemuž ale zpočátku bránily rakouské úřady. Jednoty se proto nejprve sdružovaly do tzv. žup. První, Tyršova župa, vznikla v roce 1884 v Kolíně. Teprve v březnu 1889 byla ustanovena Česká sokolská obec a v roce 1892 Moravskoslezská obec sokolská. Ty se v roce 1896 volně sdružily do Svazu československého sokolstva, aby nakonec v roce 1904 splynuly do České obce sokolské (ČOS).

Sokol měl jako spolek s pevnou kázní a organizací významný jednotící vliv a vychovával kvalitní a úspěšné sportovce. Po roce 1900 se sokolové zúčastňovali i olympijských her – první zlatou medaili přivezl v roce 1924 z olympiády v Paříži Bedřich Šupčík za šplh.

V listopadu 1915 byla činnost ČOS rakouskými úřady poprvé zakázána a její starosta Josef Scheiner byl vzat do vazby. Represe ale nezabránily tomu, aby se sokolové nezapojovali do odbojových akcí. Za 1. světové války se podíleli na vzniku české vojenské skupiny NAZDAR ve Francii nebo na vzniku československých legií. Ve dnech převratu v říjnu 1918 vytvořil Sokol Národní stráže, které bránily chaosu a rabování. V meziválečném období se pak Sokol opět vzchopil, ba co víc, zažil svou zlatou éru.

Podruhé bylo hnutí zakázáno během nacistické okupace 12. dubna 1941, jeho členové ovšem byli za své postoje i rozsáhlou odbojovou činnost zatýkáni, mučeni a posíláni do pracovních, později koncentračních táborů již od roku 1939. Co bylo ale zakázáno a perzekuováno na okupovaném území, o to více sílilo v exilu. V bojových jednotách RAF propagovali sokolské myšlenky českoslovenští letci, nové jednoty vznikaly až v daleké v Asii.

Nejtěžší zkouška ale na Sokol čekala s nástupem komunismu. Na podzim 1948 bylo ze sdružení vyloučeno na 11 tisíc členů a tělovýchova byla násilně sloučena. Sokolské myšlenky se přesunuly do uprchlických táborů a emigranti z Československa pak Sokol zakládali ve svých nových bydlištích – Kanadě, Austrálii, Švédsku, Švýcarsku apod. V komunistickém Československu mezitím v březnu 1957 vznikl Čs. Svaz tělesné výchovy (ČSTV), který řídil tělovýchovu až do roku 1990. V 50. letech 20. století vzniklo v zahraničí Ústředí čs.sokolstva, které zachovávalo sokolské ideály až do roku 1990, kdy v lednu došlo ke čtvrtému znovuzrození Sokola.


Zpět na hlavní stránku