Max Švabinský

Jeden z nejvýznamnějších českých malířů 20. století se narodil v Kroměříži do neúplné rodiny. Jeho otec Jan Novotný bydlel jako student v podnájmu u rodiny Švabinských a dům kvapně opustil, když se zjistilo, že je šestnáctiletá dcera domácích v jiném stavu. Nadání se u Švabinského projevovalo od útlého dětství, obrazy maloval a vystavoval již v deseti letech. V roce 1891 byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, kde studoval pod vedením Maxmiliána Pirnera a zároveň se angažoval jako člen Spolku výtvarných umělců Mánes. Na AVU později vedl katedru grafiky. Prvního mezinárodního uznání se mu dostalo v roce 1904, kdy získal zlatou medaili na světové výstavě v St. Louis. Na sklonku první světové války spoluzakládal Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Po osvobození Československa v roce 1945 patřil mezi první jmenované národní umělce.

Ve Švabinského malbě se mísily vlivy všech směrů konce 19. století – historismus, novoromantismus, později secese a prvky symbolismu (např. Splynutí duší). V závěru života se opět vrátil k realismu. Význam jeho malby ještě převyšuje tvorba grafická, zejména dřevoryty (Rajská sonáta, Básník a múza). Dovedl navrhovat nejen miniaturní a precizní kresby na známky nebo bankovky, ale také monumentální kartony k vitrážím pražského chrámu sv. Víta. Pokračování...

Známky navržené Maxem Švabinským

Bankovky navržené Maxem Švabinským