Miroslav KrupičkaPětašedesát let v životě rozhlasové stanice je
dlouhá doba. Poměřováno
životem člověka představuje čtyři generace. A protože člověk rychle
zapomíná, jsou pětašedesátiny Radia Praha dobrou příležitostí připomenout
si, jak šla doba. Byla pestrá. Jsou období, na která můžeme být hrdí, za
jiná je nám stydno. Ale takové byly dějiny.
Přestože by se zdálo, že díky archivům bude rekonstrukce historie Radia Praha snadná, nebylo tomu tak. Archivy jsou neúplné a neutříděné a řadu faktů se podařilo doložit jen díky osobnímu svědectví. Zvláštní dík patří pamětníkům předválečného krátkovlnného vysílání - Boženě Danešové-Trojanové, žijící v Praze, Heleně Kronské-Stepanové, žijící v Německu a Ivanu Jelínkovi, žijícímu ve Velké Británii, kteří nám poskytli vzácná svědectví. Stejně tak bych chtěl poděkovat všem současným i bývalým kolegům z Radia Praha i z Českého rozhlasu, kteří k rekonstrukci místy již zapomenuté historie přispěli.
Říká se, že je užitečné znát minulost, abychom věděli, kam směřujeme. Z minulosti lze usoudit, že Radio Praha je nezničitelné. Přestálo všechny historické karamboly a funguje dál. Jeho ambicí není být globálním zdrojem informací o všem a pro všechny. Bude malou stanicí, vypovídající o tom, co se v české politice, ekonomice a kultuře děje. Bude "hlasem České republiky" ve světě a to je důležité. Je užitečné mít takové rádio, které vám nabídne zprávy z Prahy třeba v Americe. A stačí k tomu tak málo - rozhlasový přijímač ! Technologie poslechu se jistě změní, ale své posluchače si rádio jako médium vždycky najde. Jsem pevně přesvědčen o tom, že své posluchače si najde i Radio Praha.
Malý velký muž - Václav Neckář
Legendární cestovatel Miroslav Zikmund slaví sté narozeniny
Záměr bourat Transgas vyvolal debaty o brutalistní architektuře
Jizerská padesátka je životní styl, říká veterán „bílé stopy“ Jaroslav Haupt
Látku od "šíleného hedvábníka" Ziky Aschera nosila i princezna Diana