Související články


Na poslední rozloučení s někdejším ministrem obrany, diplomatem a disidentem Lubošem Dobrovským přišlo do strašnického krematoria v Praze několik stovek lidí. Pohřbu osobnosti, která se podílela na porevolučním směřování Česka, se zúčastnila jeho rodina i přátelé z širokého spektra společenského života, přítomni byli bývalí i současní politici. U rakve drželi čestnou stráž vojáci. Luboš Dobrovský zemřel minulý čtvrtek ve věku 87 let. "Na českém hřišti neznám náhradníka, který by tě vystřídal," vzkázal Dobrovskému bývalý ministr obrany, někdejší disident Alexandr Vondra. Dobrovský šel podle něj vždy zpříma, nebral si servítky, mluvil precizně, ostře a rovně a mnoho lidí inspiroval svou akčností. Poznamenal, že zásadní přínos Dobrovského pro rychlý odchod ruských vojsk z Československa je dosud nedoceněn.

Dobrovský nastoupil koncem 50. let do rozhlasu, kde do začátku normalizace působil jako komentátor a zahraniční zpravodaj. Za normalizace byl skladníkem, čističem oken a topičem. Podepsal Chartu 77 a redigoval samizdatové publikace. V roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra, později nastoupil na ministerstvo zahraničí, od října 1990 do července 1992 byl československým ministrem obrany. Později vedl kancelář prezidenta Václava Havla a v letech 1996 až 2000 zastupoval Českou republiku jako velvyslanec v Rusku. V roce 2002 ho Havel ocenil Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.

Ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) poděkoval v pátek svému francouzskému protějšku Jeanu-Yvesu Le Drianovi za roli jeho země při podpoře československého disentu před sametovou revolucí. Uvedl to na twitteru po jednání s Le Drianem. "Poděkoval jsem Jeanu-Yvesu Le Drianovi za roli, kterou Francie hrála v podpoře československého disentu. Oceňuji tuto mimořádnou historickou intuici, prozíravost a pomoc našemu opozičnímu hnutí. U příležitosti 30. výročí sametové revoluce je to znovu aktuální," napsal Petříček. Ministři jednali také o bilaterální česko-francouzské spolupráci nebo o transatlantických vztazích. Po schůzce se přesunuli do Karolina, kde oba vystoupí s projevy na konferenci Po roce 1989 - Naděje a iluze po revolucích. Francouzský ministr se na závěr své návštěvy ještě setká s někdejšími disidenty a studentskými vůdci sametové revoluce.

V prosinci 1988 tehdejší francouzský prezident François Mitterrand při návštěvě Československa kromě jednání s komunistickým prezidentem Gustavem Husákem uspořádal snídani, na kterou pozval skupinu disidentů a signatářů Charty 77. Mitterrandova návštěva přispěla i k prvnímu oficiálnímu povolení opoziční manifestace na Den lidských práv 10. prosince 1988 na Žižkově, kde vystoupil i pozdější revoluční vůdce a porevoluční prezident Václav Havel. O pár měsíců později se Mitterrand z Paříže zasazoval o Havlovo propuštění z vězení.

Chartu 77 jako protestní i umělecké československé hnutí, které ovlivnilo také východoněmecké disidenty a odpůrce zdejšího komunistického režimu, připomíná výstava, která se dnes slavnostně otevírá v Lipsku. Kurátorka výstavy Zuzana Brikcius začíná příběh Charty 77 vyprávět netradičně svatbou básníka a patrona undergroundu Magora Ivana Martina Jirouse. Po následné oslavě v lednu 1976 řadu účastníků pozatýkala komunistická Státní bezpečnost (StB). Právě při soudním procesu s představiteli kulturního undergroundu se totiž začalo formovat společenství lidí usilujících o dodržování lidských práv. Podrobněji se výstava stavějící především na dobových fotografiích, dokumentech či uměleckých dílech zabývá osobnostmi ústředních postav občanské iniciativy, jakými byli Václav Havel, Jan Patočka, Pavel Kohout nebo Ludvík Vaculík.

Dokumentární část expozice, v níž jsou i snímky disidentů pořízené Státní bezpečností nebo kopie zápisů o sledování, doplňuje část umělecká a fotografická, která se snaží o zachycení dobové atmosféry bytových seminářů, undergroundových koncertů nebo schůzek k přípravám Charty 77. Závěrečná část výstavy je věnována dopadům československé iniciativy v zahraničí. Pomoci německým návštěvníkům expozice pochopit význam Charty 77 má podle šéfa muzea Anselma Hartingera také široký doprovodný program, v němž nebudou chybět filmy, rozhovory s pamětníky nebo veřejné debaty. Přiblížit mají i odvahu, které bylo na podpis petice třeba.