Související články


Městský soud v Praze rehabilitoval generála Milana Píku za jeho neoprávněné věznění komunistickým režimem koncem 40. let. Podle soudkyně je to jediná možná reakce na křivdy způsobené totalitním režimem. Podle komunistické obžaloby připravoval v roce 1948 únos z vězení svého otce, později popraveného generála Helidora Píky. Ve vazbě strávil Píka mladší čtvrt roku. Po smrti Milana Píky letos na jaře požádala o soudní rehabilitaci jeho dcera Dagmar Sedláčková.

Někdejší válečný veterán britského Královského vojenského letectva (RAF) Milan Píka byl v listopadu 1948 vzat do vazby a obžalován z přípravy únosu svého vězněného otce. V únoru 1949 jej soud pro nedostatek důkazů zprostil obžaloby a propustil na svobodu. Píka byl ale vyhozen ze studií práv i z armády a měl problémy s úřady. Odstěhoval se na Slovensko, kde 20. března 2019 zemřel. V roce 1970 byl Milan Píka rehabilitován morálně a o 20 let později povýšen do hodnosti plukovníka. V roce 2014 jej slovenský prezident Ivan Gašparovič a český prezident Miloš Zeman současně povýšili do hodnosti brigádního generála. Byl tedy jediným generálem dvou armád - české a slovenské. Jeho otec Heliodor Píka byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti. Se synem Milanem mohl strávit poslední noc před svou popravou 21. června 1949 v borské věznici. Milan poté dlouhá léta bojoval za rehabilitaci nejen svého otce, ale i dalších popravených či vězněných vlastenců a vojáků. Na soudní líčení se dostavila Galina Vašová, dcera prokurátora Karla Vaše, který v roce 1949 poslal Heliodora Píku na šibenici. Uvedla, že přišla podpořit očištění Milana Píky. S Milanem Píkou se setkala krátce před jeho smrtí při natáčení dokumentárního filmu Křišťálový fantom.

Chartu 77 jako protestní i umělecké československé hnutí, které ovlivnilo také východoněmecké disidenty a odpůrce zdejšího komunistického režimu, připomíná výstava, která se dnes slavnostně otevírá v Lipsku. Kurátorka výstavy Zuzana Brikcius začíná příběh Charty 77 vyprávět netradičně svatbou básníka a patrona undergroundu Magora Ivana Martina Jirouse. Po následné oslavě v lednu 1976 řadu účastníků pozatýkala komunistická Státní bezpečnost (StB). Právě při soudním procesu s představiteli kulturního undergroundu se totiž začalo formovat společenství lidí usilujících o dodržování lidských práv. Podrobněji se výstava stavějící především na dobových fotografiích, dokumentech či uměleckých dílech zabývá osobnostmi ústředních postav občanské iniciativy, jakými byli Václav Havel, Jan Patočka, Pavel Kohout nebo Ludvík Vaculík.

Dokumentární část expozice, v níž jsou i snímky disidentů pořízené Státní bezpečností nebo kopie zápisů o sledování, doplňuje část umělecká a fotografická, která se snaží o zachycení dobové atmosféry bytových seminářů, undergroundových koncertů nebo schůzek k přípravám Charty 77. Závěrečná část výstavy je věnována dopadům československé iniciativy v zahraničí. Pomoci německým návštěvníkům expozice pochopit význam Charty 77 má podle šéfa muzea Anselma Hartingera také široký doprovodný program, v němž nebudou chybět filmy, rozhovory s pamětníky nebo veřejné debaty. Přiblížit mají i odvahu, které bylo na podpis petice třeba.