Související články


S dosud nezveřejněnými dokumenty pracuje hudebník a bývalý politik Michael Kocáb ve své knize Vabank. Věnuje se zejména rokům 1989 až 1991, od založení iniciativy MOST až po odchod posledního sovětského vojáka z území Československa. Knihu za přítomnosti aktérů listopadových událostí Michala Horáčka, Oskara Krejčího, Jana Urbana a dalších pokřtili v Galerii paláce Lucerna. Kocáb popisuje všechna zásadní jednání s komunistickými vládci, s generalitou československé i sovětské armády, se sovětskou stranou včetně zástupců KGB, která vedl či se jich účastnil za iniciativu MOST nebo Občanské fórum. Průběh sametové revoluce popisuje na pozadí připravované akce Zásah, kterou se armádní složky ve spolupráci s StB snažily zabránit demokratizačním změnám.

"Nemyslel jsem si, že někdy napíšu takovou knihu. Domníval jsem se, že tu složitost nebudu schopen zmapovat. Ale chtěl jsem to sepsat pro své děti, aby věděly, co vlastně jejich táta v té době dělal. Nejhlavnější důvod k napsání knihy ale byl v tom, že jsem chtěl ukázat, že sametovou revoluci udělaly statisíce našich občanů," uvedl Kocáb. V následné besedě připomněl velký význam Václava Havla v listopadových jednáních. Na křest knihy Kocáb pozval i Oskara Krejčího, někdejšího poradce komunistického premiéra Ladislava Adamce. "Důležité je, co se nestalo. Podívejte se na fotografie pověšených lidí na kandelábrech v Budapešti v roce 1956 nebo na hrůzy na stadionu v Chile, kde zemřel Víctor Jara. V listopadu 1989 se v Praze podařilo zabránit krveprolití, důležitou úlohu v tom sehrály i osobnosti jako Horáček a Kocáb," řekl Krejčí, který se označil za zástupce "strany poražených".

Ve věku 87 let zemřel spisovatel, scenárista, překladatel a bývalý politický vězeň Jiří Stránský. Je například autorem knihy Zdivočelá země, podle níž vznikl stejnojmenný televizní seriál popisující poválečné osídlování českého pohraničí. Ve svých dílech čerpal z vlastních zkušeností člověka, který byl za komunistického režimu dvakrát uvězněn. Za své dílo i občanské postoje si Jiří Stránský vysloužil řadu ocenění. V roce 2001 mu prezident udělil medaili Za zásluhy a za dlouholetou práci pro skautské hnutí obdržel v roce 2011 nejvyšší skautské ocenění - Řád Stříbrného vlka.

Stránský byl od mládí zapřisáhlým odpůrcem totalitních režimů. Jako student gymnázia se zapojil do květnového povstání v roce 1945. Za komunistické totality pak byli zatčeni jeho otec i bratr, a nakonec i Jiří Stránský sám. V roce 1953 byl odsouzen za velezradu a na svobodu se dostal až v roce 1960 na amnestii. V první polovině 70. let byl uvězněn znovu. "Měl jsem štěstí, že jsem narážel na lidi, kterých jsem si vážil, protože jsem v prvním vězení seděl s elitou národa a vystudoval jsem tam," řekl nedávno při představování své knihy Štěstí napodruhé. Napsal řadu próz, byl autorem scénářů k seriálům a filmům, mezi nimiž byly Tábor Černého delfína, Bumerang či Kousek nebe. Je rovněž spoluautorem dokumentu Ztráta paměti a na kontě má i rozhlasové hry, fejetony a překlady z angličtiny.

Stránský se narodil 12. srpna 1931 v Praze. Jeho otec pocházel ze starobylého šlechtického rodu, matka byla dcerou agrárního politika Jana Malypetra, prvorepublikového předsedy vlády a sněmovny. V mládí Stránského formovala skautská vlčata a atmosféra na dědečkově statku, kam se sjížděly přední osobnosti politiky a společenského života. Od matky, absolventky divadelní konzervatoře, pak získal blízký vztah k umění a literatuře. Po roce 1989 dostával nabídky, aby vstoupil do politiky, což ale odmítal. Zájem neměl ani o angažmá v diplomacii. V roce 1990 se Jiří Stránský stal členem českého PEN klubu a od roku 1992 mu po téměř 14 let předsedal. Byl vdovec, manželka Jitka, s níž žil v letech 1960 až do její smrti v roce 2010, byla architektkou. Narodily se jim dvě děti. Vztah mezi Stránským a jeho ženou byl silný a trvalý, již před svatbou jej sedm let navštěvovala ve vězení.