02-09-2007

Zvláštní místo dnes patří srpnovému vydání časopisu Nový Polygon, které je téměř zcela věnováno tématu emigrace.

Časopis přináší starší studii Jiřího Diamanta, který mimo jiné uvádí téma zdůrazněním, že důležitým faktorem pro posuzování vlivu opuštění vlasti na duševní život emigranta je především to, zda opustil svou vlast z donucení anebo z vlastního rozhodnutí, a zda se do ní smí nebo nesmí vrátit. "V dějinách patřilo vyhnanství k častým trestům používaným proti politických odpůrcům," píše autor a připomíná, že totalitární komunistické režimy je v minulém století často používaly jako alternativu k vraždě, zatčení či umístění do pracovních táborů. Dále stať popisuje emigraci jako náhlý zásah do identity emigranta a jako konfrontaci jeho minulosti se současnou situací a nejistou budoucností, i jako dlouhodobý proces, jenže vede k restrukturalizaci osobnosti. "Dlouhodobá emigrace zahajuje nové životní období a poskytuje možnost seberealizace v nových životních podmínkách," píše autor.

Na jiném místě Nového Polygonu právník Milan Hulík uvádí svou úvahu konstatováním, že slova emigrant a emigrace znějí pejorativně. "Je to zajímavý fenomén," píše Hulík a pokračuje: "Prožil jsem jako dítě 50. léta v antikomunistické rodině s otcem politickým vězněm, a přesto mnohá slova, která nám byla ve škole stále otloukána o hlavy, pro mě získala 'na věčné časy' pejorativní pachuť. Např. slovo 'velkostatkář'. Nemohu si pod tím slovem představit nikoho jiného, než vesnického boháče, tlustého pupkáče který mlátí bičem podruha." Stejně tak Hulíkovi znějí slova 'kapitalismus' a 'kapitalista', natož pak 'velkokapitalista'. Slovo 'emigrace' je ale podle Hulíka zvlášť vypečené. A ještě spojené s adjektivem zrádný, protože co může být odpornějšího, než zrada vlasti? "Na tom bylo fascinující, že komunisté se identifikovali s národem a vlastí tak, že aktivní či pasivní rezistenci vůči svému zločinnému režimu nazývali 'protistátní činností'," připomíná Milan Hulík.

Ota UlčOta Ulč V jiném stylu je pak psána vzpomínka Oty Ulče, strhující příběh jeho vlastního útěku a Nový Polygon přináší i další eseje, statě, úvahy i analýzy věnované tématu emigrace.

Hlas národa si připomíná 30 let od svatořečení Jana Nepomuka Neumanna, kterého nazývá uzdravovatelem česko-německých vztahů a reprezentantem univerzality církve. Rodák z Prachatic, podle dnešních měřítek bychom mluvilo o česko-německé rodině, je podle článku v současné době aktuální právě tím, že stál na hranici češství a němectví. "Jeho osobnost nás neobyčejně spojuje s našimi vysídlenými nebo vyhnanými německými krajany. (...) Nutí nás, abychom si uvědomili, že tady kdysi dokázali po tisíc let žít společně Češi a Němci, což ve 20. století bohužel tak tragicky skončilo" cituje Hlas národa kněze Karla Fořta. A ještě jednu důležitou okolnost života světce, kterému se také říká sv. Jan "Prachatický", připomíná časopis v souvislosti s místem jeho posledního odpočinku. Jan Nepomuk Neumann byl totiž pohřben v roce 1860 v kostele sv. Petra Apoštola v americké Filadelfii, kde byl biskupem, a tedy i prvním svatým biskupem Ameriky, připomíná Hlas národa.

Americké listy nabízejí zajímavý profil nedávného jubilanta, zpěváka Waldemara Matušky, který kromě 75. narozenin oslavil také půlstoletí svého působení ve světe populární hudby. Kromě zajímavě psaného stručného životopisu s hodnocením umělce ze strany známých a kamarádů je zvláštní "ozdobou" této celé stránky Amerických listů ještě článek, přetištěný z Rudého Práva, které 4. září 1986 předpovídalo Matuškovi v Americe velké zklamání.

Nový domov se vrací k nedávnému vznesení obžaloby proti bývalé prokurátorce Brožové-Polednové pro podíl na vraždě Milady Horákové a cituje z Lidových novin její výrok na adresu popravené političky: Kdo to říká, že je nevinná? "Ať už proces s Ludmilou Brožovou-Polednovou dopadne jakkoli, z morálního hlediska se tím, co řekla reportérům Lidových novin, odsoudila sama," píše v Novém domově Lubomír Stejskal. Mstít se jí podle autora nikdo nechce. Ale pojmenovat zločin a ukázat na zločince, to z úcty k památce Milady Horákové musíme, míní autor a uzavírá: "Odpustit, jak velí křesťanská ctnost? To lze jenom tehdy, když předchází lítost nad spáchaným činem, pokání. Nic z toho se prokurátorky Brožové-Polednové ani náznakem netýká. Až to člověka nutí ptát se: mají komunisté vůbec nějaké svědomí?"

 

02-09-2007