18-02-2007

Čtrnáctidenník Nový domov přináší vzpomínku zakladatele montrealského Comenius Institute Vlasty J. Vrány na vznik této organizace.

I když v Kanadě žije již přes půl století, historie Comenius Institute Montreal je jen patnáctiletá. "Od dětství jsem žil v multietnickém prostředí. (...) Moji kantoři, studenti i zednářští bratři mne často zvávali na jejich kulturní a národní večery. Vždy mne těšilo, když jsem se mohl dozvědět něco nového o jejich národních zvycích, kultuře a cítění a trochu více se seznámit s jejich kulturním pozadím. Oplátkou jsem já jim zase rád vykládal o svém," vzpomíná Vrána a pokračuje: "Byl jsem přesvědčen, že po této výměně poznatků touží mnoho lidí, ale že k ní možná nemají příležitost." To byl podle něj podnět k založení instituce, jejíž aktivity sahají od organizování akademických přednášek odborníků z různých oblastí přes hudební večery po výstavy a kulturní programy s podpůrným či charitativním cílem.

 

Mohou krajané sledovat české televizní stanice mimo Českou republiku? Na tuto otázku v článku pro časopis chorvatských Čechů Jednota odpovídá ředitel Radia Praha Miroslav Krupička. Vysvětluje argument veřejnoprávní České televize, že autorská práva na vysílané pořady jsou zaplacena jen pro Českou republiku a nic na tom nebude měnit, protože širší licence by byla nad její finanční možnosti - i když technicky dnes není problém pokrýt satelitním signálem prakticky celý svět. A právě na satelitu, stejně jako přes internet, lze dnes naladit digitální zpravodajský kanál České televize ČT24, který vyrábí televize sama a neváznou na něm žádné autorské poplatky. Zpravodajství přes satelit nabízí také soukromá parlamentní televize 24cz, která vysílá zasedání obou komor českého parlamentu, ale přináší také diskusní pořady, rozhovory s politiky i s komentátory politického dění. A trochu jinou nabídkou je pak česká hudební televize Óčko.

 

Ota UlčOta Ulč Americké listy ve svém druhém letošním čísle přetiskují rozhovor právníka, politologa, emeritního profesora univerzity v americkém Binghamtonu a v neposlední řadě neúnavného cestovatele Oty Ulče pro Český dialog. "Nechci se dožít okamžiku, že bych se někde díval na zavřené dveře a již by mě nezajímalo, co je za nimi," cituje Ulč slova postavy jedné z jeho knížek a vysvětluje, že sebevětší zkušenost nemá vést k atrofii, k nezájmu o dění. Svět se nám doslova před očima mění, připomíná Ota Ulč a na druhou stranu dodává, že v porovnání kultur, někdy hodně vzdálených, lze vystopovat i podobné, až identické praktiky. Například filipínské diskriminační předpisy proti tamější čínské menšině jako by byly doslova opsány z opatření staré rakousko-uherské monarchie proti Židům. A jak v globálním a měnícím se světě vidí budoucnost Čechů? "Rád bych si představoval český národ, zbavený nepěkných vlastností - závistivosti zejména, a hrozně bych byl nerad, kdyby pozbyl svého výtečného smyslu pro humor," říká Ota Ulč v rozhovoru, který přinášejí lednové Americké listy.

 

Trombonista, klavírista, zpěvák a učitel hudby Milan Bučil přijel do Kanady v listopadu 1968. Srpnová invaze do Československa jej zastihla ve Švýcarsku a zde se rozhodl pro nový domov, vzpomíná v obsáhlém rozhovoru pro stejnojmenný čtrnáctidenník. Už na první víkend jej někdo pozval na torontský Masaryktown, v dalších letech zažil, jak se do města na Český a slovenský den sjížděli krajané ze všech koutů světa. "To byla radost se podívat na národního ducha," vzpomíná Bučil a uvažuje o současnosti a budoucnosti české komunity. "Když já jsem přišel do Kanady, tak jsem za sebou spálil všechny mosty, přišel jsem s tím, že už nikdy neuvidím Prahu, že už nikdy neuvidím svého otce," říká Milan Bučil v rozhovoru pro Nový domov. Když ale přišla po roce 19898 svoboda, spousta důvodů k intenzivní práci české komunity podle něj polevila.

 

18-02-2007