21-01-2007

Osobní i společenská jubilea vévodí novoročním vydáním krajanských periodik.

Jeden z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších kanadských skladatelů, emeritní profesor Torontské univerzity Oskar Morawetz, jeden z mála Kanaďanů, kterým byl udělen Řád Kanady i Řád provincie Ontario, se 17. ledna dožil 90 let, píše Nový domov. Rodák ze Světlé nad Sázavou, syn významného průmyslníka a Masarykova přítele, odešel do Kanady po německé okupaci českých zemí. Po studiu hudby na Torontské univerzitě získal doktorát v roce 1953, jako skladatel se ale uvedl už v předcházejícím desetiletí a i některá jeho nejranější díla se hrají dodnes. Oskar Morawetz se může pochlubit tím, že jeho skladby dirigovali mnozí z nejznámějších dirigentů jeho doby - Zubin Mehta, Vladimír Ashkenazy, Rafael Kubelík, Karel Ančerl, Kazuyoshi Akiyama i Sir Charles Mackrerras.

 

Neméně významné jubileum si připomíná také osmdesátiletý Mirko Janeček, účastník protikomunistických demonstrací v roce 1948, po nichž uprchl do Německa, odkud odešel na pár let do Švédska. V roce 1951 se usadil v Kanadě, kde po čase získal místo na ministerstvu pro imigraci a pracoval na něm až do odchodu do penze, připomíná Nový domov. Mirko Janeček v Kanadě stál u zrodu Klubu nově příchozích a redigoval jeho časopis Hlas nových. Ten pod novým názvem Kanadské listy vychází dodnes. Mirko Janeček ale také vybudoval obsáhlý archiv věnovaný bývalým vojákům, letcům a parašutistům a zúčastnil se řady s tím souvisejících zajímavých akcí.

 

Devadesátin se dožívá i předseda spolku Západoevropské pobočky Konfederace bývalých politických vězňů Jiří Sochor, připomíná Zpravodaj Čechů a Slováků ve Švýcarsku. Majitel inženýrsko-projekční kanceláře v Praze byl v roce 1950 zatčen a pro údajnou velezradu odsouzen na deset let, z nichž šest strávil na Pankráci a v jáchymovských táborech. V roce 1968 emigroval do Švýcarska, kde se zapojil do činnosti českých spolků, zejména Masarykova fondu. Dnes je úplně rehabilitován, ovšem jeho bývalý majetek mu doposud, jako většině politických vězňů, nebyl navrácen, připomíná Zpravodaj.

 

První letošní číslo kanadského Satellite 1-416 je věnováno hlavně vzniku Charty 77. Je jakousi ironií, ze člověk nemá ani čas se podívat na dokumenty, které v těchto dnech vysílala Česká televize k třicátému výročí vzniku Charty 77, píše zde Aleš Březina a v parafrázi na myšlenky spisovatele Aldouse Huxleyho uvažuje: "Místo nedostatku požitků nás zničí jejich nadbytek. Místo nedostatku informací nás zničí množství informací. Informaci, kterým chybí vnitřní prožitek. Za kterými by byl příběh. Pro mnoho lidi byla takovou nadbytečnou informací i zprava o tom, ze před třiceti lety vznikla Charta 77," pokračuje autor. Svůj článek uzavírá výzvou k nalézání stejné odvahy, jakou měli chartisté, i v roce 2007. Nikoliv kvůli dějinám, ty si tohoto směšného pokusu těžko všimnou, ale kvůli nám samým, kvůli našemu příběhu, kvůli našemu životu.

 

Dana Seidlová ve Zpravodaji Čechů a Slováků ve Švýcarsku zařazuje Chartu 77 po bok legionářů, kteří bojovali za svobodu v první světové válce, a letců, kteří se o respekt k Československu zasloužili z britských základen ve válce následující. Ale i studená válka měla své hrdiny, kteří nám získávali sympatie ve světě, píše Seidlová. Chartu považuje nejen za ochránkyni lidských práv, ale i za společnost příkladných mezilidských vztahů a dodává, že dnešní svobodné země trpí sobectvím a sebestředností.

 

Co mi dala Kanada? Nový život! - odpovídá na otázku čtrnáctideník Nový domov Pavel Kantorek, ve staré vlasti známý jako karikaturista s početnou a věrnou obcí příznivců. Noviny na úvod rozhovoru s ním připomínají, že je to zejména profesor na fakultě aplikovaných věd na Ryerson University v Torontu, ale také dobrý klavírista a zaujatý hledač vyšších duchovních hodnot. "Chtěl jsem objevovat tajemství přírody - co jsme, co tady děláme, co je příroda, co je vesmír," vysvětluje své rozhodnutí vystudovat fyziku v Brně. S tou se na čas rozloučil, když se po sovětské okupaci Československa v srpnu 68 rozhodl nevrátit z dovolené v Jugoslávii domů.

V Kanadě se zpočátku živil hudbou, na což byl připraven, protože fyzice překvapivě předcházela ostravská konzervatoř. K oboru se ale vrátil a na univerzitě v Torontu se specializoval na lékařskou a pak na nukleární fyziku. A později se i zde prosadil jako karikaturista, když v 80. letech noviny Globe and Mail denně publikovaly jeho kreslený seriál. Obrázky ale publikoval i v evropských zemích a dostávaly se domů přes nevůli komunistů, kteří se, jak zdůrazňuje Kantorek, báli humoru. "Protože pokaždé když se člověk zasměje, tak si něco uvědomí, v mozku to jaksi klikne." Rozhovor končí u staré vlasti: "Tam se cítím doma, ale už by mi hodně věcí chybělo," říká Pavel Kantorek a uzavírá. Mám si tam s lidmi o čem povídat, s kým sdílet myšlenky, ale není to pro mě challenge tam být. Tady venku i po třiceti letech je pořád něco výzvou a pořád je co se učit a poznávat...

 

Časopis chorvatských Čechů Jednota si o situaci krajanů povídá s poslankyní české a slovenské menšiny Zdenkou Čuchnilovou. Každé desetiletí je nás o čtvrtinu méně, z 13 a půl tisíce v roce 1991 nás po deseti letech ubyly tři tisíce, říká poslankyně a pokračuje výzvou: "Nesmíme se stydět svého češství, zříkat se svého původu. Musíme být hrdi na to, že naše děti mluví česky a znají jazyk státu, který je už členem Evropské unie."

 

Jan Rotbauer se v úvodníku torontského Nového domova zamýšlí nad budoucností novin. V dnešním mediálním světě, kde vládne internet, jsou ohroženým druhem obecně, natožpak česko-slovenské noviny krajanské. Emigrace je nahrazována migrací a po těch, pro než se třeba právě Kanada stala vysvobozením, přicházejí lidé, kteří si koupili vstupenku do Severní Ameriky, aby zde získali praxi, jazykově se zdokonalili, vydělali peníze... a zase odjeli zpět domů. Severní Amerika už pro ně ve většině případů není novým domovem, píše stejnojmenný čtrnáctideník.

 

21-01-2007