Soud opět přiřkl katedrálu sv. Víta církvi; reakce zdrženlivé

Obvodní soud pro Prahu 1 zopakoval po jedenácti letech své rozhodnutí - katedrála svatého Víta a přilehlé nemovitosti patří církvi. Zatímco tehdy vyvolal verdikt značnou odezvu politické veřejnosti, která dokonce vyústila v petici stovky poslanců žádající odvolání, nynější postoje politiků jsou spíše zdrženlivé. Právně komplikovaný spor nechtějí politici podrobněji hodnotit. Premiér Jiří Paroubek (ČSSD) novinářům řekl, že si raději nechá vypracovat právní rozbor. Právní stránku věci nechtěl komentovat ani místopředseda komunistů Jiří Dolejš či šéf lidoveckých poslanců Jaromír Talíř. Dolejš se ale domnívá, že není rozumné, aby památka, která je spojena s národními dějinami, připadla pouze církvi. Podle Talíře však již dřívější právní výklady tvrdily, že katedrála církvi patří. Kardinál Miloslav Vlk rozhodnutí označil za znamení naděje, že dojde také na odstranění dalších nespravedlností spojených s komunistickým režimem. "Je to jasná odpověď všem, kteří hlásali podle komunistické frazeologie, že katedrála patří všemu lidu," řekl ČTK katolický primas Vlk. Rozhodnutí soudu ale není pravomocné, protože právnička státu Milada Šípková podá odvolání. "Od vzniku byla katedrála symbolem české státnosti, byla vybudována z prostředků všech bez ohledu na víru, dobudovala ji první republika," řekla u soudu. Soudkyně Libuše Fritzová určila, že nemovitosti patří těm, kteří je vlastnili před vládním nařízením z roku 1954. Tím vláda rozhodla, že se správcem nemovitostí stává stát. Tento právní akt byl dosud vnímán tak, že se stát stal zároveň i vlastníkem. "Formulace vládního nařízení je natolik neurčitá, že ke změně vlastníka na jeho základě dojít nemohlo," vysvětlila dnes soudkyně. Podle právníka církve Petra Zderčíka chtěl stát v roce 1954 skutečně nemovitosti vyvlastnit. Neudělal to však přímo, ale prostřednictvím takzvaného simulovaného právního aktu. "Jde o akt se zakrytým úmyslem, a takový právní akt nemůže být platný a nemůže být důvodem ke změně vlastníka," tvrdí. Soudkyně Fritzová své rozhodnutí odůvodnila prakticky stejně jako před jedenácti lety. Odvolací městský soud v Praze však její názor tehdy nesdílel, verdikt zrušil a vrátil jí případ zpátky. Pokud jí nyní dá městský soud za pravdu, připadne církvi kromě katedrály s pozemkem a věže u chrámu sv. Víta s pozemkem také celá Vikářská ulice s kanovnickými domy (včetně bývalé restaurace Vikárka) až po Nové proboštství, dále Prašná věž a Kaple Všech svatých.

Katedrála sv. Víta je významným náboženským i politickým symbolem České republiky. Její základní kámen byl položen už ve 14. století, svoji současnou podobu ale získal chrám až po dostavbě v 19. a 20. století. Základní kámen katedrály byl položen 21. listopadu 1344 za přítomnosti krále Jana Lucemburského a arcibiskupa pražského Arnošta z Pardubic. O rozvoj katedrály se významně zasloužil císař Karel IV., který z Francie povolal architekta Matyáše z Arrasu. Po jeho smrti v roce 1352 pokračoval v práci Petr Parléř. V roce 1419 byla stavba na čtyři století přerušena. Pro katedrálu následovalo nepříznivé období. V červnu 1421 byla například vyrabována husity, v roce 1541 vyhořel kostel do základů. Až v roce 1844 byla ustavena Jednota pro dostavění chrámu svatého Víta a práce se znovu rozběhly. Řízením dostavby chrámu byl pověřen architekt Josef Mocker. Právě on vtiskl stavbě dnešní novogotickou podobu, kterou tvoří dvě věže v průčelí. Slavnostní otevření ještě ne zcela dokončeného chrámu se konalo 28. září 1929 u příležitosti svatováclavského milénia. Po druhé světové válce pokračovala Jednota ve snaze o dostavbu, ale v roce 1954 byla rozpuštěna a správa katedrály přešla nařízením vlády na Kancelář prezidenta republiky. Katedrála sloužila během své existence nejen náboženským obřadům, ale stala se i významným politickým centrem. Byla místem korunovace českých králů. V její kryptě jsou uloženy ostatky významných českých panovníků, šlechticů a arcibiskupů. V chrámu jsou rovněž uschovány české korunovační klenoty.