Diag Human se kvůli Julínkovým výrokům obrací na Soudcovskou unii

Firma Diag Human se kvůli výrokům ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS) týkajícím se arbitráže mezi ní a Českou republikou obrací na Soudcovskou unii. Ministr zdravotnictví ve svém prohlášení uvedl, že kdyby kauzu posuzoval soud, a ne rozhodčí senát, stát by ve sporu uspěl. Diag Human považuje Julínkovy výroky za protiprávní a požaduje jeho vysvětlení. Diag Human v tiskové zprávě také uvádí, že ministerstvo svými výroky v podstatě doporučuje, jak má být ve sporu rozhodnuto. Podle ministerstva zdravotnictví společnost ve sporu s ČR neprokázala, jak jí vznikla údajná škoda. Diag namítá, že rozhodčí senát už v roce 1998 přiznal firmě nárok na odškodnění a veřejnou omluvu za to, že ji stát v rozporu se zákony a dobrými mravy vytlačil z trhu, a údajně jí tak zničil obchody s krevní plazmou. V souvislosti s odškodněním, které společnost po státu požaduje, v se současnosti hovoří o částce převyšující 14 miliard korun včetně úroků. Firma nesouhlasí i s výroky mluvčího MZ Tomáše Cikrta. "Zástupci státu jsou přesvědčeni, že nárok na náhradu škody uplatněný žalobou není po právu, a žádají tedy rozhodce, aby žalobu zamítli," uvedl Cikrt s tím, že firmě se nepodařilo prokázat oprávněnost jejích nároků, ani výši údajné škody. Diag Human však v tiskové zprávě píše, "že důkazy o výši škody, které ministr Julínek nyní postrádá, předložila sama Česká republika dokonce ve formě oficiálního správního materiálu ministerstva zdravotnictví již v roce 2001."

Už v lednu 2003 zaplatil stát společnosti přes 326,6 milionu korun jako první část náhrady škody. I k této částce má úřad výhrady. Pokud arbitráž dopadne ve prospěch firmy Diag Human, stát podle Cikrta využije možnosti přezkoumání verdiktu dalšími rozhodci. Podle MZ lze předpokládat, že rozhodčí senát již vypracovává konečný verdikt. Kauzu odstartoval v roce 1992 dopis tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara dánské společnosti NovoNordisk, po němž dánská firma přerušila s Diag Human spolupráci, a tak ji v branži vlastně odepsala. Podle ministerstva ale důkazy svědčí o tom, že mezi dopisem a nárokovanou škodou neexistuje souvislost, a "že zde byly jiné důvody než dopis ministra Bojara, které žalobci objektivně znemožňovaly působit na trhu s českou krevní plazmou".