Provokující hlas Xavera - Mráze
Do historie Českého rozhlasu nepatří jen jména profesionálů milujících svoje povolání, úspěšných umělců a příkladných osobností. Najdou se i osobnosti víc než rozporuplné. Jedním z nejproslulejších bijců kapitalismu byl na počátku sedmdesátých let muž, který si říkal Xaver. Za tímto pseudonymem se skrývá bizarní životní příběh.
Xaver se vepsal do rozhlasové normalizace konce šedesátých a začátku sedmdesátých let. V letech 1969-1970 každý den ráno v sedm hodin a pak v repríze v pět odpoledne po časovém signálu a před zprávami, v nejexponovanějším poslechovém čase držel minutovou komunistickou agitaci.
Xaver neboli Miroslav Mráz se narodil v roce 1925 v Písku. V Československém rozhlase působil od roku 1953 jako režisér literárních pořadů. Po prvních letech v českobudějovickém studiu byl přeložen na vlastní žádost do Prahy. Zde se krátce s Jiřím Horčičkou pokusil - v rámci hledání nových forem - natáčet tzv. rozhlasové fejetony.
Takto Mráz uvedl pořad o kořenech dětské kriminality:
Materiál v terénu natáčel Mráz. Výsledný tvar dal pořadu Horčička. Spolupráce obou tvůrců ale nebyla harmonická, a tak tzv. Studio 57 po prvním pořadu zaniká. V šedesátých letech se Mráz z rozhlasu vytratil, působil jako učitel mimo Prahu na vesnici. Až na přelomu dekád se opět objevuje na scéně, mj. vysílá své promluvy a v Liberci řídí Experimentální studio. Na konci 70. let emigruje do tel Avivu v Izraeli. Zde neznámo kdy umírá.
Podle vzpomínek pamětníků byl Mráz velice inteligentní a vzdělaný člověk s velkými emocemi, které obtížně držel na uzdě. Kořeny jeho životních eskapád jsou zřejmě psychického rázu. Lidem v okolí nebývaly jeho problémy zřejmé, skrývaly se za inteligencí, vypravěčským darem a smyslem pro humor (pamětníci vzpomínají, že fyziognomií připomínal herce Wericha), projevovaly se třeba až po dlouhé době, například nečekaným obratem ve vztazích z důvěrné, přátelské polohy do naprostého opaku, objevovala se u něj zvláštní, z hlediska běžného člověka jen obtížně pochopitelná logika uvažování.
Nahrávka Xaverových promluv se nedochovala, takže nemůžeme demonstrovat, jak zněly. Kolegyně Milena Štráfeldová patří k posluchačům, kteří si na jeho promluvy dodnes vzpomínají: "Já si na Xavera pamatuju z doby, kdy jsem byla dítě, za té první normalizace 1969 - 1970. Do dneška mi v hlavě zní ten jeho skřípnutý, trochu hysterický hlas. Zdálo se mi, že to ještě násobí ty nehoráznosti, které tehdy říkal. Dokonce i ve škole jsme si z něj dělali legraci, o přestávkách jsme Xavera napodobovali, karikovali."
Ukázku charakteristického projevu Miroslava Mráze nyní nabídmeme alespoň zástupně. V 60. letech ztvárnil hlavní roli v inscenaci chilské rozhlasové hry. V Cordillerách v blízkosti přehrady buduje ing. Echecopar (v Mrázově podání) ve skalním masivu cestu k odříznuté horské vesnici:
