Pavel Eisner o češtině

Možná si vzpomenete na naše jazykové koutky, které pro nás skoro rok připravovala bohemistka Věra Schmitová. Každý, kdo dnes uvažuje o našem rodném jazyce, činí tak chtě nechtě ve stínu velkého česko-německého lingvisty a spisovatele Pavla Eisnera, jehož stěžejní dílo Chrám i tvrz před několika lety znovu vyšlo. Všechny Eisnerovy oslavné holdy češtině jsou prodchnuty láskou a obdivem. Posuďte sami. Na nahrávce z roku 1938 Eisner s laskavou ironií přesvědčuje:

Tento pořad nelze na internetu přehrát z důvodu autorských práv.

Pavel Eisner, foto: ČTKPavel Eisner, foto: ČTK "Co jsem se jen s tou drahou češtinou nasmál! Na vší veřejnosti a ještě víc, když jsme spolu byli sami a nikdo neviděl a neslyšel. Ale přišel den, kdy jsem objevil věc věru netušenou, a šeredně prozřel. I pravím vám: on je vám to jazyk škarohlídský, zatrvzele mrzoutský, zapeklitě pesimistický a soustavně nerudný. Baže nerudný, však hned uslyšíte:

Řekli jste už o někom, že mluví samé smysly? Já slyším jen a jen o samých nesmyslech. A máme významovou dvojici kladu a záporu cudný a necudný. Ale znám jen necudu, žádného cudy daleko široko nevidět. Není ho. Kdo z vás kdy mluvil o nějakém mravovi, přihlas se, půjdeme spolu na víno. Český kluk nemá věru na vybranou, jazykový osud sám mu velí, aby byl neposedou. Vždyť nějakého posedy vůbec není! Českému člověku souzeno jesti, aby se neměl k lidem, aby se kabonil a nedal dobrého slova. Aby tedy byl nerudný a neruda. Což je snad nějaký pan ruda?

A vy necháte nechutných polemik s tou dámou. Už proto, že dosud žádná polemika nebyla chutná." (ukázka z větší přednášky)