Ať si Iráčané cení Vaší práce, vzkazují lékařům v Basře ze Zbiroha

28-04-2003

V irácké Basře od minulého pátku funguje ambulance, kde lékaři 7. polní nemocnice už ošetřili první Iráčany. I jim se budeme věnovat v následující pravidelné rubrice Voláme Kuvajt. Více už Milena Štráfeldová:

Irácká žena opouští vojenskou nemocnici v Basře, kde byla ukázat 27. dubna lékařům z české 7. polní nemocnice své rentgenové snímky, foto: CTKIrácká žena opouští vojenskou nemocnici v Basře, kde byla ukázat 27. dubna lékařům z české 7. polní nemocnice své rentgenové snímky, foto: CTK Prvním pacientům českých vojenských lékařů v jihoirácké Basře věnují pozornost snad všechny pondělní deníky. Přestože polní lazaret ještě nestojí a začne fungovat zřejmě až 6. května, stačili čeští vojenští lékaři a zdravotníci v provizorní ambulanci ošetřit desítky pacientů. Jsou mezi nimi i děti, které trpí průjmy, chronickými chorobami, nebo mají dosud neléčené popáleniny z bombardování Basry. O situaci českých lékařů se píše například v deníku Právo:

Podmínky, ve kterých v Basře lékaři pracují, jsou jen pro hodně silné žaludky. Všude se tu ve čtyřicetistupňovém horku šíří puch, který nedokáží zvládnout ani britští vojáci, kteří bývalou iráckou vojenskou nemocnici střeží. Na nějaké velké ohledy ale není čas. Místní obyvatelé vzali polní ambulanci krátce po jejím otevření doslova útokem. Vojenský policista u bezpečnostního rámu před vchodem kontroluje ženu, kterou přivádí její manžel. Lékaři diagnostikují její onemocnění jako psychózu a záchvat fobie. Arabka dostává uklidňující prostředky, záchvat alespoň na chvíli ustupuje. Major MUDr. Robert Hašek ale upozorňuje vojenské policisty, že je potřeba přednostně přijímat úrazová onemocnění. Z téměř sedmdesáti procent případů převládají děti. Nejčastější jsou popáleniny. Čeští zdravotníci ordinují denně, včetně sobot a nedělí, které se v arabském světě samozřejmě nedrží. Během šestihodinové ordinační doby ambulance zvládnou zhruba čtyřicet případů. "Mohlo by to být i více, vysvětluje podplukovník MUDr. Vladimír Škraňka. "Hodně nás ale zdržuje jazyková bariéra. Není zde příliš mnoho lidí hovořících anglicky, a tak s pacienty musíme komunikovat přes tlumočníka, uvádí se v Právu.

Pondělní deníky samozřejmě píší i o tom, že Česká republika byla přizvána na mezinárodní konferenci o poválečném uspořádání v Iráku. Za českou stranu jedná na tomto významném setkání, jehož se kromě několika desítek iráckým vůdců účastní Spojené státy, Velká Británie, Austrálie, Polsko a Španělsko, naše velvyslankyně Jana Hybášková. Jak uvádí komentář Lidových novin, Česko se tak spolu se Španělskem stalo diplomatickou mocností, která se bude alespoň symbolicky podílet na obnově Iráku, aniž se na rozdíl od dalších účastníků zapojilo do operace Irácká svoboda. České účast do rekonstrukci Iráku včetně možnosti vyslat poradce do vládních úřadů je dobrou zprávou pro podnikatele. Musí těšit i šéfa české diplomacie Cyrila Svobodu, který chvílemi ztrácel vládu na trojspřežím české zahraniční politiky. Konec dobrý, všechno dobré ale v tomto případě tak jednoznačně neplatí. Šrámy, které utrpěl náš diplomatický kočár kvůli strkanici vozků, jsou překryty růžovým nánosem spojeneckých díků, leč zůstávají znatelné. Možná by to chtělo i minikonferenci našich "kmenových" vůdců, uzavírá komentář Lidových novin.

 

Vraťme se ale k českým vojenským lékařům v Basře. Ještě před několika dny pobývali ve své posádce ve Zbirohu, a tak nás zajímalo, jak jejich působení hodnotí právě tam. Zeptali jsme se proto tajemníka zbirožského městského úřadu Jaroslava Ticháčka:

Jak vlastně s posádkou ve Zbirohu vy jako město spolupracujete? Víte o sobě navzájem?

"Víme o sobě velmi dobře. Ta spolupráce je na poměrně dobré úrovni, jak velitelé, tak různé návštěvy, které na posádku jezdí, se často zastaví i na městě. Nemusíme řešit otázku opuštěných kasáren, vojáci se o ně starají. Další je otázka zámku. Ten zatím patří vojsku, ale máme tam umístěnou oponu Alfonse Muchy, takže pokud by tu spolupráce nebyla, museli bychom to řešit jinak a shánět zabezpečení, které by stálo nemalé částky."

Vojáci, lékaři a zdravotníci, kteří jsou ve Zbirohu na posádce, tam mají i své rodiny? Chodí jejich děti do vaší školy?

"Zatím ne, protože otázka bydlení pro ně se bude muset do budoucna ještě řešit. Zatím nebylo ani mnoho času tuto problematiku začít projednávat, protože první velitel byl v Afghánistánu a další teď odjel do Iráku, takže není čas na projednání těchto záležitostí."

A počítáte s tím, že vojenští lékaři ve Zbirohu zůstanou dlouhodobě?

"Byli bychom rádi a doufám, že se jim u nás bude líbit."

A Jaroslav Ticháček z Městského úřadu ve Zbirohu nám pro české vojenské zdravotníky v Basře nechal i vzkaz:

"Co jim mohu vzkázat? Aby je Iráčani měli alespoň tak rádi jako my a aby si cenili jejich práce."

 

A na závěr zde máme ještě jeden pozdrav pro české chemiky

"Tady je Věra Pospíchalová a chtěla bych poslat vzkaz synovi Janu Pospíchalovi. Zítra má můj syn narozeniny a my bychom mu moc rádi popřáli, celá rodina i příbuzní, k jeho dvaadvacátým narozeninám hlavně hodně zdraví, štěstí, pohody a klidu. Moc a moc se na něj těšíme, až se za měsíc vrátí."

K přání se připojujeme i my ze studia Radia Praha...

28-04-2003