Zemřel bývalý odbojář a honorární konzul v Melbourne Milan Kantor

Ve věku 93 let v Austrálii zemřel bývalý protinacistický odbojář, doktor práv a honorární generální konzul České republiky v Melbourne Milan Kantor. V roce 1949 emigroval do Austrálie, jako honorární konzul působil od roku 1991. Před lety při návštěvě Prahy zavzpomínal, jak vypadaly v Austrálii jeho začátky.

Milan Kantor, foto: Hana Flanderová, archiv MZV ČRMilan Kantor, foto: Hana Flanderová, archiv MZV ČR Milan Kantor se celý život věnoval pomoci českým exulantům a české krajanské komunitě v Austrálii. V roce 2007 jej tehdejší prezident Václav Klaus při příležitosti 28. října vyznamenal medailí Za zásluhy. V roce 2002 získal ocenění Gratias agit za propagaci České republiky ve světě.

Do Austrálie přišel Milan Kantor hned po studiích práv na Karlově univerzitě, bylo mu 24 let. Jak uvedl v roce 2005 v rozhovoru pro Radio Praha, do exilu ho po únoru vyhnal jak nesouhlas s komunistickým režimem, i touha po dobrodružství. Hned první zkušenost ale byla pořádně studená sprcha:

"Stalo se to v Římě. Tatínek mi dal osmdesát pět dolarů a měl jsem zamluvený dobrý hotel, který se jmenoval Termini. Byli tam dva muži, kteří se mě ptali jestli nemluvím francouzsky a anglicky. Chtěli, abych jim dělal tlumočníka, a vzali mne do jakési kavárničky. Já jsem se tam cítil velmi důležitě. Ten francouzsky mluvící Ital měl nějakou látku, a ten Američan ho chválil. Říkal: to je teda materiál! Neříkejte mu to, je to ale zvlášť dobré sukno. A řekl mi, kolik si toho sukna chce vzít, a nabízel mi sedm procent z ceny. Já jako školák jsem si myslel, že už v prvním styku s kapitalistickým světem začínám dobře! Dali si se mnou schůzku na čtvrtou hodinu, a než odešli, chtěli po mně zálohu. Tak jsem jim dal peníze od tatínka a oni mi za to dali sukno jako důkaz, že to myslí vážně. Já tam seděl s tím suknem, čekal a čekal. V pět hodin přišel pán, kterému patřil ten hotel, a ptal se mne, jestli mám nějaký problém. Já mu vysvětlil celou situaci. A on mi řekl: no to vás teda vzali na hůl! Tak jsem si sedl na chodník a začal jsem prodávat osobní věci, abych zaplatil za nocleh. A tím mi ten kapitalismus ukázal, že není tak laskavý, jak jsem si myslel," zavzpomínal Milan Kantor - teď už s úsměvem - na první dojmy z exilu.

V Austrálii se jako uprchlík z Evropy dlouho cítil osamělý. Z Československa přitom do Austrálie v roce 1949 uteklo přes čtyři tisíce lidí a o rok později kolem pěti tisíc:

Hlas domovaHlas domova "Nezdáli jsme se dost důležití, abychom si mysleli, že máme nějaká práva. A lidé tam tehdy nebyli na nově příchozí moc příjemní. S jedním kamarádem, který tam potom přišel, jsme v tramvaji mluvili česky. Přišla nějaká paní a řekla, že bychom měli mluvit anglicky a být vděční za to, že tam jsme."

Většina Čechů, kteří po únoru 1948 emigrovali do Austrálie, musela podepsat dvouletý kontrakt a bez ohledu na své předchozí vzdělání pracovat za tvrdých podmínek na farmě nebo v dolech. Milan Kantor měl štěstí, dostal práci v malé továrně, kde na něj neměli velké nároky. Běžní Australané situaci uprchlíků z komunistického režimu podle něj nejspíš moc nechápali.

"Češi byli rozprášeni, pak jsme se ale začali stýkat, a bylo to lepší. Ta sounáležitost vznikla vlastně z nutnosti, nežli z nějaké radostné motivace. Prostě jsme chtěli být zase uznáni jako lidi."

Za dva roky po příjezdu do země získal Milan Kantor stipendium na další studium práv, pak pracoval padesát let jako právník. Po celou dobu působil v české komunitě. Víc než dvě desítky let podporoval krajanský čtrnáctideník Hlas domova. Pracoval také v Sokole Melbourne a v Národním domě, byl správcem Fondu pro československé uprchlíky a především pomáhal dalším exulantům při hledání nové existence. V roce 1991 se Milan Kantor stal československým honorárním konzulem.