Výstava fotografa Tichého, který o výstavy nestojí

Foto: ČTK

Fotograf Miroslav Tichý byl v České republice jako umělec dlouhé roky opomíjen. Až ve vysokém věku jeho dílo objevil svět a nyní se poprvé ve větším rozměru představuje také domácímu publiku. Mezi diváky i mezi odborníky se názory na Tichého dílo značně rozcházejí. Tichý svoji opožděnou slávu odmítá, s veřejností nekomunikuje, o své výstavy se nezajímá.

Miroslav Tichý není amatér ani naivní umělec, jak by se snad nad jeho dílem mohl někdo domnívat. Vystudoval na konci 40. let Akademii výtvarných umění v Praze a původně se věnoval malbě. Koncem 60. let 20. století se však přeorientoval na fotografii. Vlastnoručně si vyráběl fotoaparáty a jimi fotil. Bezprostředním okolím byl vnímán spíše jako podivín a svým nekonformním a rebelským životním stylem se izoloval od společenských struktur. Trpí duševními potížemi, uzavírá se do soukrmí. Žije v Kyjově u Brna.

"Tichý je univerzální, dotkne se všech srdcí ve všech zemích. Podobně jako postavy Shakespearových divadelních her i osoby v dílech Tichého vzbuzují opravdové, živé city. jsou univerzální."

Gianfranco Sanguinetti,  foto: ČTK
říká Gianfranco Sanguinetti, italský znalec Tichého díla. S fotografickou tvorbou Miroslava Tichého se mohou od středy seznámit návštěvníci výstavních prostor Staroměstské radnice. Autorem výstavy je právě Gianfranco Sanguinetti a pořadatelem Galerie hl. města Prahya ten říká:

"Na rozdíl od Drtikola, který hledal krásu, Tichý hledal pravdu. Podobu pravdy. Proto se výstava jmenuje Podoby pravdy."

Tichý se vůči okolnímu světu vymezoval především jako fotograf-pozorovatel. Hledáčku jeho fotografií dominuje žena, která je leitmotivem jeho tvorby. Tichý pořídil tisíce fotografií žen - snímal je na koupalištích, v obchodech i na ulicích. Zachycoval je potají, s fotoaparátem ukrytým pod svetrem či jinak maskovaným. Někteří ho kvůli tomu označují poněkud hanlivě za "voyeura".

Naopak Sanguinetti na fotografiích tento rys oceňuje:

"Nacházím v nich vše, co může nabídnout fotografie posledních padesáti let. Spontaneita a překvapení: překvapuje toho, koho fotí, překvapuje sám sebe."

Před rokem vystavoval Tichého tvorbu v Německu také galerista Čechoněmec Jiří Švestka. Ten na Tichém oceňuje:

"Fotografie se ve své bohaté historii vyvinula do něčeho stylizovaného, manipulovaného. On jí zase vrátil tu magičnost chvíle, moment voyerismu."

Podle Švestky je Tichý pozoruhodný hned v několika rovinách:

"Na Tichém jsou zajímavá samozřejmě ta skvělá díla, jeho skvělé fotografie, potom jeho životní příběh, no a potom celá recepce jeho tvorby, která probíhá posledních deset let. (...) Jeho fotografie jsou naprosto jedinečné a myslím, že se ještě během dalších pěti, deseti let ukáže, jak ojedinělý umělec to je."

Foto: ČTK

Na pražské výstavě je možné vidět zhruba 250 fotografií ze sbírek Sanguinettiho a z dalších zahraničních sbírek.

"Tichého umění je založeno na výmluvnosti symbolů. Já jsem se při výběru řídil těmito charakteristickými symboly, které se opakují."

Výstava naopak neobsahuje nic z kolekce lichtenštejnské nadace Tichy Ocean Čechošvýcara Romana Buxbauma, který mu uspořádal mnoho výstav v zahraničí a vlastně s ním seznámil svět. Důvodem je spor mezi Buxbaumem a Janou Hebnarovou, která Tichého zastupuje.