Vodění jidáše se dostalo na seznam národního kulturního dědictví

13-12-2012

Na seznam národního kulturního dědictví se dostal další folklorní a lidový zvyk. Staly se jím obchůzky s maskovanou postavou jidáše, které se konají na Bílou sobotu. Tento obyčej trvá nepřetržitě od konce 19. století a vyskytuje se jen v několika málo izolovaných oblastech. Nejvíc lokalit se nachází na území Pardubického kraje.

Vodění jidáše ve Stradouni, foto: Martin KarlíkVodění jidáše ve Stradouni, foto: Martin Karlík Pardubický kraj má na seznamu národního kulturního dědictví už dva folklorní zvyky. Jsou to vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, které jsou zároveň zapsané i na světovém seznamu organizace UNESCO. Další památkou je fenomén východočeského loutkářství. Jak uvedla v rozhovoru pro Radio Praha Ilona Vojancová z Národního památkového ústavu v Pardubicích, zvyk vodění jidáše má už předkřesťanské kořeny:

"Můžeme v něm spatřovat symboly plodnosti, snahu ovlivnit budoucí hospodářský rok. Vzhledem k tomu, že tento obyčej spadá do jarního cyklu obyčejů, tak postupně přebíral prvky křesťanské liturgie a postava, která je podle tradice maskovaná rostlinami, se začala nazývat jidáš."

Zvyk se jmenuje vodění jidáše, opravdu tu postavu nějak vodí?

Ilona Vojancová, foto: Honza PtáčekIlona Vojancová, foto: Honza Ptáček "Je to skutečně tak. Dokonce musím říct, že v posledních letech se v některých vesnicích postava jidáše vozí na nějaké kárce. Tento obyčej praktikují nezletilé děti ve věku od šesti sedmi let do věku patnáct let. V minulosti to byla záležitost jenom chlapců. V současné době, kdy je třeba problém s dětmi na vesnicích, se přibírají do obchůzky i děvčata nebo starší chlapci. Ale abych se vrátila k té masce. Představte si, že postava dvanáctiletého chlapce je schovaná v masce z pletenců sena, slámy nebo konopí. Má omotané tělo i všechny končetiny. Pak se pohybuje jenom velmi těžce. Proto ho doprovázejí párovníci nebo pobočníci. Tento doprovod mu pomáhá s pohybem po vesnici."

Proč se ta maska jmenuje jidáš?

"To je těžké zjistit. Při přípravě žádosti na zápis do národního seznamu nehmotného kulturního dědictví, jsme zjistili pramenné linie do 19. století a od této doby již byla tato postava označována jako jidáš. Kdy se takto začala nazývat, přesně doloženo nemáme, ale souvisí to s rozšířením křesťanské liturgie. Můžeme v tom spatřovat podobnost s obyčeji, které se konaly v okolí kostelů, kdy se tzv. honil jidáš. Byl to nějaký chlapec, často se zrzavými vlasy a ostatní lidé a chlapci ho kolem kostela honili. Zřejmě z této analogie bylo potom vyvozeno pojmenování postavy při těchto obchůzkách jidáš. Je však doloženo, že postava zabalená v masce z rostlinného materiálu se vyskytovala již v předkřesťanských dobách."

Vyskytuje se tato postava jenom v oblasti Pardubicka?

Vodění jidáše ve Stradouni, foto: Martin KarlíkVodění jidáše ve Stradouni, foto: Martin Karlík "V období 19. století a zejména ještě v první polovině 20. století se vyskytovala i v jiných lokalitách. Ale v současné době, tak jak nám potvrzují kolegové etnologové, se vyskytuje pouze na území Pardubického kraje. Výskyt jsme zaznamenali v 29 lokalitách, kde se nekoná pravidelně, ale objevuje se tam. V lokalitách jako je Stradouň, Chroustovice, Jenišovice, Vinary a další, tam se koná pravidelně každoročně."

13-12-2012