Velikonoční vajíčka od (ne)šťastných slepic

17-04-2019

Stručně řečeno: Naše velikonoční vajíčka vždy nepocházejí od šťastných slepic. V České republice již delší dobu existují spolky, které chtějí, aby nosnice z klecí prožily alespoň příjemný důchod. Magickým slovem je adopce.

Ilustrační foto: Martina Pokorná, archiv ČRoIlustrační foto: Martina Pokorná, archiv ČRo Slepice se vesele procházejí po pozemku komunitní zahrady spolku Pastviny ve Vinoři u Prahy. Je těžké uvěřit, že ti samí ptáci v poslední době neměli téměř žádné peří a byli naprosto vyčerpaní. Donedávna žili v "továrně na vejce" v klecích. Teď si pomalu zvykají na život na svobodě.

„Musí se naučit hodně nového. Například typické koupání v písku, kterým si chrání peří před parazity. Nebo budování hnízda, protože divoké slepice ve skutečnosti spí na větvích, aby byly v bezpečí před dravci,“ říká Anna Havlová. Je spoluorganizátorkou komunitní zahrady.

„Pokud by se neprodávala vejce z velkých slepičích farem, kuřata by už byla mrtvá“, vysvětluje Anna Havlová. Vzhledem k tomu, že životnost chovných zvířat je podstatně kratší než těch žijících na svobodě: „Taková slepice žije ve velkochovech rok. Po tom míří na jatka a je použitá do granulí pro psy.“

Foto: Tereza Brázdová, archiv ČRoFoto: Tereza Brázdová, archiv ČRo Slepice se obvykle dožívají osmi let. U brojlerů v masném průmyslu se ovšem životnost pohybuje jen kolem osmi týdnů. Obecně je průmyslový chov pro slepice martýriem.

"Většinou se v chovech využívají nosnice typu Isa Brown. Jedná se o patentovaný hybrid z Francie s extrémním pokládkovým výkonem. Ten se pohybuje kolem 300 vajec ročně, takže slepice snáší vajíčko téměř každý den. Pro ptáky je to bolestivé, protože čistě fyziologické je to téměř nemožné. Ptáci jsou proto také krmeni vápníkem. Pro srovnání: Vědci se domnívají, že prapůvodně snášela slepice jen dvanáct vajec ročně.“

Z velkochovu na svobodu

Anna Havlová, foto: YouTube kanál HitHitAnna Havlová, foto: YouTube kanál HitHit Pro Annu Havlovou je možnost poskytnout slepicím po skončení „pracovního života“ nový domov srdeční záležitostí. Průmyslovou produkci vajec vnímá celkově velmi kriticky. „Tzv. „ Factory farming “ funguje tak, že slepice jsou odstraněny, pokud jim po roce života klesne produkce. Buď jsou zabity nebo prodané za symbolických 50 nebo 60 korun. Ptáci, kteří k nám přicházejí, jsou ve velmi špatném stavu. Obvykle mají otrhané opeření, záněty nebo parazity. I když jsou společnosti povinny předcházet především červenému roztoči. Často ovšem nosnice jen plošně postříkají pesticidem. Samozřejmě, že většina ptáků, které si k nám bereme, je stále zamořená. "

V současnosti žije v komunitní zahradě Pastvina kolem 80 kuřat. Velká část zemře dříve než je propuštěna z klece. Jak se spolek dostane ke slepicím?

Foto: Petr Dobrý, archiv ČRoFoto: Petr Dobrý, archiv ČRo „Většina společností na svých webových stránkách zveřejní, kdy začnou slepice prodávat. Spolky jako 'Slepice v nouzi' shromažďují tyto informace a zveřejňují je na kanálech jako je Facebook. Zájemci si je pak mohou odkoupit za maloobchodní cenu. " To podle Havlové dělají hlavně menší firmy, ty velké jako Agrofert mezitím přestaly vysloužilé slepice prodávat. Koncern se odvolal v tiskové zprávě na mediální kampaň, která je proti korporaci a jejím společnostem vedená.

Myšlenka na adopci slepic původně pochází od Hnutí Duha, který před několika lety spustil projekt Slepice v nouzi - Chicken in Need. Akce vede Petr Dobrý:

Petr Dobrý, foto: Adam Kebert, archiv ČRoPetr Dobrý, foto: Adam Kebert, archiv ČRo „Skutečně znám mnoho ornitologů a aktivistů bojujících za práva zvířat. Bojují za všechny možné živočišné druhy, ale na dobytek se často zapomíná. Pravděpodobně kuřata prostě nevypadají jako hodná záchrany. Přitom nosnic v klecích jsou miliony. To je důvod, proč jsem si v určitém okamžiku řekl: „Pokud to neudělá nikdo jiný, tak je musí zachránit náš spolek.“

Petr Dobrý je přesvědčený, že i slepice mají stejně jako každé jiné zvíře pocity.

„To ví každý, kdo má něco společného s ptáky. Náš problém je, že často označujeme hospodářská zvířata jako hloupá a špinavá. Tím omlouváme to, že ve velkých chovech žijí v tak hrozné situaci.

Srdce pro "Slepici v nouzi"

Ekologický aktivista vysvětluje, jak funguje adopce Slepice v nouzi: „Na našich webových stránkách máme seznam závodů. Každý pak může zavolat a zeptat se, kdy jsou slepice na prodej a zda si mohou vybrat jednu nebo více. To není vždy zaručeno, protože farmy často vydělávají peníze lukrativním prodejem slepic výrobcům krmiv pro domácí zvířata. Můžete nás ale také kontaktovat přímo. Objíždíme chovy několikrát za rok, kupujeme kuřata a pak je nabízíme k adopci na dlouhé vzdálenosti.“

Komunitní zahrada Pastvina, foto: YouTube kanál HitHitKomunitní zahrada Pastvina, foto: YouTube kanál HitHit V Praze – Vinoři u společnosti Pastviny funguje adopce podobně. Odměnou je pak každý měsíc 20 čerstvých vajec od šťastných slepiček. Držitelé zachráněných slípek dostanou také certifikát jako „spravedlivý mezi kuřaty“.

Co se stane se zvířaty, když se dostanou na svobodu? Především musí být ošetřena, vysvětluje Anna Havlová: "Když nám jsou ptáci doručeni, poskytneme jim preventivní opatření proti kokcidióze a dalším infekčním onemocněním." Slepice zůstávají zpočátku izolované společně se svými bývalými „kolegyněmi“, protože ostatní slepice by na ně zaútočily. Převažuje zde přísná hierarchie. Nejdůležitější je však strava, kterou udržujeme co nejpřirozenější, získávají sezónní zeleninu nebo obilí z pivovaru a někdy i použitelné zbytky z vesnické hospody.

S větším prostorem a zábavou ke šťastnějšímu životu

Foto: ČTFoto: ČT V České republice žije v klecích téměř 90% všech nosnic, alternativní chov se využívá jen výjimečně. Podle Anny Havlové jde o masivní selhání:

" V Norsku například klecový velkochov neexistuje, protože je naprosto zakázaný. V Irsku, kde jsem získávala zkušenosti, je klecování jen okrajovým fenoménem pro nejlevnější produkci vajec. Převažuje volný chov.

Na Západě se dá získat řada zkušeností, jsou v chovu hospodářských zvířat mnohem dál,“ míní vystudovaná sociální pedagožka. Změny jsou celkem snadné, například umožnit slípkám pohyb.

Anna Havlová vítá iniciativu obchodních řetězců v České republice, které přislíbili, že v budoucnu nebudou prodávat vejce od slepic chovaných v klecích. Nicméně, slepičí máma dodává jedno „ale":

"I když jsem ráda, že skonči chov v klecích, tak momentálně vysoce vychvalovaný chov v hale také nepřináší nic dobrého." Zejména proto, že sály jsou obvykle přeplněné a slepice se navzájem napadají kvůli sociálnímu stresu. Mnohé se pošlapou. Kontroly jsou obvykle sporadické a mrtvá zvířata tam pak leží relativně dlouho“. To potvrzují i investigativní reportáže z poslední doby.

17-04-2019