Restaurátoři Krýzova betlému se nestačí divit, co se pod nánosy barev objevuje

23-12-2018

V řadě rodin stojí na okně, poličce nebo pod vánočním stromečkem betlém. Určitě však nedosahuje takových rozměrů jako Krýzovy jesličky, za kterými se vydáme do Jindřichova Hradce. Krýzovy jesličky jsou jako největší lidový mechanický betlém zapsaný v Guinnessově krize rekordů.

Krýzovy jesličky, foto: Ondřej TomšůKrýzovy jesličky, foto: Ondřej Tomšů

Krýzovy jesličky, foto: Vojtěch RuschkaKrýzovy jesličky, foto: Vojtěch Ruschka Loni začala jeho oprava a restaurátoři se nestačí divit, co se pod nánosy barev objevuje. Postavičky dostávají jiný výraz tváře, mnohé jejich části se stávají opět pohyblivé a jejich oblečení barevnější. V betlému se objeví i domečky, které byly dosud poničené v depozitáři.

Betlém se kompletně opravuje po padesáti letech. Punčochářský mistr Tomáš Krýza na něm pracoval přes 60 let. Začal v polovině 19. století a končil na začátku století 20. Betlém zabírá skoro 60 metrů čtverečních, uvedla kurátorka Alexandra Zvonařová:

"Je tam je asi 1400 figurek a z toho se asi 130 pohybuje. Ty figurky jsou malinkaté, takže jich je tam opravdu obrovské množství. Říká se, že pan Tomáš Krýza, který byl jindřichohradecký punčochář, se rozhodl vyrobit betlém už v devíti letech, když viděl betlém u svého strýce. V podstatě už od osmnácti let začal vyrábět, a vyráběl celý svůj život, asi 60 let každý den. A ukazoval svůj betlém veřejnosti. Každý rok se ten betlém zvětšoval a zvětšoval. Po jeho smrti, když už betlém vlastně dokončil, tak ho jeho syn věnoval muzeu, a od té doby je betlém v muzeu."

Tomáš Krýza s rodinou, foto: Public DomainTomáš Krýza s rodinou, foto: Public Domain Tomáš Krýza měl betlém složený na policích kolem místnosti, na Vánoce ho vždycky sám sestavil, osobně roztáčel kliku a betlém rozpohyboval. Když se návštěvník pozorně podívá, zjistí, že u betlému není jen jméno Tomáš Krýza, ale také Bohdan a Emanuel Štajnochr. Kdo pánové Štajnochrovi byli?

"Byli to bratři, místní pekaři. Jindřichův Hradec byl výspa betlémářů. Kolem devatenáctého století byl skoro v každém domě za okny jeden betlém, který se vystavoval. A oni byli jedni z těch, kteří vytvořili také dva velké rodinné betlémy. Do svých betlémů dali i figurky od svých předků, to znamená, že to jsou takové historické betlémy. Jeden betlém je pohyblivý a jeden statický. Při rekonstrukci, která probíhala v muzeu v sedmdesátých letech, se rozhodlo, že ty betlémy budou připojeny ke Krýzovu betlému. Proto je to tady udělané v tom jednom celku. Všechny tři betlémy vznikaly v podstatě ve stejné době. Běžný návštěvník by asi nepoznal, kde začíná Krýza a kde končí Štajnochr. Ale je to označeno, takže návštěvníci vidí, v kterém je to přesně místě, a je to vidět hlavně podle velikosti figurek. Krýza měl figurky mnohem menší a takové propracovanější a ti bratři Štajnochrové mají ty figurky větší."

Zajímavostí je postava Ježíška, na kterého si možná Tomáš Krýza netroufal. Postavička není ze dřeva, ale z vosku. Dělal ho místní voskař, a v betlému je dodnes. Jinak Tomáš Krýza vyřezával betlém sám.

Na pohon betlému použil i špulku z nití nebo kousek kolovrátku

Postavičky dělal Tomáš Krýza ze speciální hmoty, foto: Ondřej TomšůPostavičky dělal Tomáš Krýza ze speciální hmoty, foto: Ondřej Tomšů Dokonce vymyslel hmotu, ze které postavičky dělal, uvedla kurátorka Alexandra Zvonařová:

"Původně dělal z chlebového těsta, jak se to dříve dělávalo. Pak si vymyslel takovou speciální hmotu, takové blátíčko. Vytvořil kostru té figurky, blátíčko na to naformoval, ještě na to ušil oblečení a zase to oblečení dal do té hmoty. Tím pádem oblečení ztvrdlo, takže to je celé takové rozevláté. Jsou tam obrázky z vesnické krajiny, takže vidíme, jaká řemesla v té době byla, jak se stavěly domy, ale velký unikát je ten mechanismus samotný, protože on si ho sám vymyslel. Nebyl to žádný technik, takže s tím měl možná i dost problémů. Vytvářel to způsobem pokus - omyl. Spojoval, zkracoval, až to všechno fungovalo. Do toho mechanismu využil všechno, co měl doma, takže třeba špulku od nití, váleček na nudle, kus starého kolovrátku. To všechno pospojoval drátky a takovými „nekonečnými pásy" jak my říkáme, a na to umístil figurky, a díky jedinému motoru se celý ten betlém rozpohyboval. Dříve to byla ruční síla pana Krýzy, dneska už je to elektromotor, který betlém pohání, ale je to pořád stejný systém, což je unikát. Pro návštěvníky, aby měli představu, co je za tím betlémem, kousíček toho mechanismu ukazujeme. Je tak přesně vidět, jak ty drátky fungují, jak je to napojené, jak se to pohání."

Foto: Ondřej TomšůFoto: Ondřej Tomšů Jak dodala restaurátorka Zdena Skořepová, jesličky nebyly v podstatě nikdy dokonale restaurované. Zaměstnanci muzea je čistili, občas se něco přetřelo barvou.

"Bylo to malované různými barvami, které byly k dispozici, a pak to bylo různě přelakovávané. Dostali jsme za úkol, zrestaurovat ty figurky i domy tak, že je dáme do původní barvy. Všechny ty přemalby se musí mechanicky sundávat. Ne chemicky, jen mechanicky. Takže skalpelem, až na tu původní barvu. A tam zjistíme, jak ta figurka vlastně vypadala. Když se sundají ty nánosy barev, tak má figurka úplně jiný pohyb. Někdy zjistíme, že figurky byly pohyblivé, ale různými barvami nebo lepidly se staly třeba ruce statické. Když to všechno sundáme, tak zjistíme, že pohybovaly rukama. Ty figurky jsou z různých materiálů. Já jsem spočítala, že jsou tak z dvanácti druhů. Některé jsou i dokupované začátkem dvacátého století. To už byly figurky z biskvitu. Takže jsou tady pejsci nebo ovečky. To člověk na první pohled nepozná, že je to úplně z jiného materiálu, protože je to taky přetřené barvami, které jsou vlastně tady s tím vším slučitelné."

Restaurování Krýzových jesliček je spočítané asi na pět let. Je to hodně zdlouhavá práce, potvrzuje Pavel Cichra, který opravuje mechaniku Krýzových jesliček.

Foto: Vojtěch RuschkaFoto: Vojtěch Ruschka "Samotnou mechaniku děláme rok. Rok před tím se dělala pochozí lávka, aby byl přístup seshora ke světlům a dalším věcem. Nějaké materiály o betlému se dochovaly, staré fotky a popis původního rozestavění. Bylo to ve čtyřech sekcích, vlastně nad sebou. Snažíme se to tak zachovat, dát do původní podoby, protože v současné době určité objekty jako hrad, zřícenina nebo kovárna někde jinde, takže bychom to chtěli dát do původního záměru, který se dochoval z nějakých fotek."

Jak dodává Zdena Skořepová, figurkám se musí ze stejného materiálu doplnit například chybějící ruce. A prokouknou i domy. Pro návštěvníky bude možná zrestaurovaný betlém překvapení. Odborníci totiž zjistili, že současné rozložení betléma, jak jej rozestavili pracovníci muzea před 50 lety při stěhování do patra, neodpovídá původnímu stavu. Chtějí proto podle dobových fotografií vrátit jesličkám původní podobu.

Foto: Ondřej TomšůFoto: Ondřej Tomšů "Tyto domy návštěvníci uvidí poprvé, protože byly totálně zdevastované. Proto se sem nedávaly, byly uložené v depozitářích. Až to bude celé hotové, tak to bude vypadat úplně jinak, protože tam budou dodané i další figurky, které byly v depozitářích a postupně se restaurují. Představte si, že hrany těch domů jsou sešité. Některým figurkám chybí třeba ruce nebo nohy, a to se všechno doplňuje. Doplňuje se to stejnou hmotou, jako se to dělalo dřív, tou kašírovací hmotou. Všechno se to dělá tak, jak to bylo původně."

Do muzea jezdí návštěvníci z celého světa

Uprostřed betléma je vždy svatá rodina, foto: Ondřej TomšůUprostřed betléma je vždy svatá rodina, foto: Ondřej Tomšů Každý betlém má svoji neopakovatelnou atmosféru. Jedno však mají společné, uprostřed je svaté rodina, a stejné je to i u Tomáše Krýzy. Betlém však věrně odráží, jak se v té době odehrával život, a jak to na vesnici vypadalo, uvedla kurátorka Alexandra Zvonařová:

"Pan Krýza samozřejmě začínal svatou rodinou, tak jako všichni betlémáři. To znamená: Svatá rodina, dárci, Tři králové, pastýři, ovečky. Typické pro české betlémy jsou muzikanti, ty tam také máme i s dudákem. Krýza tam dostal i věci, které viděl kolem sebe. Když do města chodívali tyrolští prodejci jablek, tak on tam ty své Tyroláky také dal s těmi vysokými klobouky. Ukázal městskou architekturu tak, jak to tady v Hradci bylo, s hlídači na hradbách, s Židem, který přišel do města, dal tam i církevní motivy, třeba útěk svaté rodiny do Egypta, obřízku Ježíška. Velkou zajímavostí je vesnická krajina, kde je hamr, kovárna, statek, kde selka stlouká máslo, kde se mlátí obilí, a to dneska už dnešní lidé neznají. Tady u nás v jesličkách se můžou podívat, jak se to všechno v té době dělalo. Ta základní scéna, se kterou začínal, není mechanická vůbec, ale okolí, které dělal, to už je všechno mechanické."

Foto: Ondřej TomšůFoto: Ondřej Tomšů Na to, že jsou Krýzovy jesličky zapsané v Guinnessově knize rekordů, jsou v muzeu patřičně hrdi. I díky tomu se tady betlémářská tradice pořád rozvíjí. Betlémy vyrábějí i mladí lidé, a kolem betlémů se točí i různé akce, například Jinohrátky, což je festival betlémů, kde se scházejí řezbáři z celé republiky. Navíc jsou Krýzovy jesličky hlavním exponátem muzea, dodává kurátorka Alexandra Zvonařová.

"K nám do muzea přijde každý rok zhruba 70.000 lidí a nejvíc je jich samozřejmě o Vánocích a v létě, protože betlém máme zpřístupněný od 1. dubna až do 6. ledna, v podstatě celý rok. Na Vánoce přichází až 1000 lidí denně. Jezdí hodně z Rakouska, z Německa, ale samozřejmě máme tady návštěvy z Kanady, ze Spojených států, z Ruska, z Číny, takže myslím si, že jsme opravdu světoví."

Foto: Ondřej TomšůFoto: Ondřej Tomšů Česká republika je betlémářská velmoc, hlavně pohraniční oblasti - sever Čech, oblast Šumavy, příhraničí s Rakouskem.

"Říká se, že náš region měl ohnisko v Jihlavě, protože tam bývali němečtí betlémáři. A z Jihlavy tradice výroby přešla k nám do Jindřichova Hradce, také do Třeště a Telče. Když se lidé přijedou podívat na naši výstavu Tomáše Krýzy, kterou pořádáme každých 5 let, tak se tady sejde asi 100 nových betlémů. Je to určeno pro nové tvůrce, a těch je asi 60. Takže je vidět, že tradice je pořád živá."

Zdejší betlém v Jindřichově Hradci má v Česku i svoji konkurenci, říká kurátorka Alexandra Zvonařová.

"Asi nejznámější betlém je v Třebechovicích pod Orebem. Stal se velmi známým i díky tomu, že byl představen v Montrealu na světové výstavě. Našemu muzeu to bylo také nabízeno, ale tenhle betlém v podstatě nejde převézt, je tak složitý a křehký, že musí být na tomto místě, kde je. Takže díky tomu není možná tak známý, ale myslím si, že je pohádkovější, barevnější. Třebechovický betlém je sice krásně řezaný, ale je přírodní, takže si myslím, že ten náš je trošičku hezčí."

23-12-2018