Radok pro Divadlo v Dlouhé - satisfakce po čtyřech nominacích

České divadlo zasáhly dva víkendové přívaly: 18. března se udělovaly Ceny Alfréda Radoka, o týden později ceny Thálie. Z ocenění prvních vyšlo velmi úspěšně Divadlo v Dlouhé: za nejlepší ženský herecký výkon ocenili kritici Jaroslavu Pokornou v inscenaci Jana Nebeského Divoká kachna, za mužský výkon si cenu odnesl Jan Vondráček za roli Lelia v Goldoniho Lháři. Obě uvedlo divadlo, které se zároveň stalo divadlem roku.

Daniela Šálková (vlevo), Jan Vondráček a Jaroslava Pokorná, foto: ČTKDaniela Šálková (vlevo), Jan Vondráček a Jaroslava Pokorná, foto: ČTK Píseň Už se k vám víckrát nevrátím na text Paula Claudela připomíná inscenaci Sestra úzkost, kterou nastudoval s absolventy DAMU v Dejvickém divadle J. A. Pitínský v roce 1995. Soubor za ni dostal Radokovu cenu poprvé. Pak přešli do Dlouhé, spojili se souborem, který odešel z divadla Labyrint a společně vytvořili základ dnešního úspěšného divadla.

Hostem ve studiu je ředitelka Divadla v Dlouhé Daniela Šálková. Budou mít ocenění nějaký praktický dopad, zvýší se řekněme návštěvnost?

"Ono je to ještě poměrně čerstvé, takže já ještě nevím, jestli to bude mít nějaký zásadní vliv na návštěvnost, ale vzhledem k tomu, že my už teď tu návštěvnost máme velmi dobrou, tak se spíš bojím, že některé diváky nebudeme moci uspokojit. Ale dopad to má určitě velký morální, pro nás všechny dovnitř do divadla. My existujeme 10 let a na divadlo roku jsme byli nominováni už po páté. A pokud poprvé, podruhé jsme měli radost z nominace a bylo nám vlastně jedno, že jsme tu cenu nezískali, tak po páté nám to už jedno nebylo a hodně jsme stáli o to, abychom se tím divadlem roku stali. Takže to bereme jako velkou satisfakci."

Čemu připisujete konkrétní zásluhu, že se letos sešly tři Radokovy ceny pro vaše divadle?

"Zdá se, že vyvrcholila ta desetiletá práce režisérů a celého souboru a zdá se, že se v loňském roce sešly tři velice zajímavé inscenace zajímavých režisérů a že se soubor konstituoval do té podoby, že je v něm poměrně mnoho výrazných osobností."

Na jakého diváka se orientujete?

"To je složitá otázka, protože jestli je něco typické pro naše divadlo, tak je to to, že se neorientujeme na jeden žánr, na jednoho diváka, naopak jsme otevření různým stylům, žánrům a vlastně hrajeme pro diváky od 5 do 99 let, máme na repertoáru i dětská představení. Myslím, že to co spojuje naše představení, je kvalita. Dobrá dramaturgie, že divák ví, že nové premiéry budou zajímavé, nehrajeme tituly, které se běžně hrají, děláme dramatizace textů, které se nikdy předtím na divadle neobjevily. Takže jednak dramaturgie a jednak určitě režijní rukopis našich režisérů Burešové a Borny a hostů. A myslím, že hodně už diváci chodí i na soubor. To funguje hodně. Hodně se chodí na herce, přestože to nejsou herci, kteří by byli známí z televizních seriálů. Divácká základna fanoušků už je hodně velká."