Po více než třiceti letech vycházejí necenzurované paměti Charlotty Martinů

30-12-2003

Jen několik hodin nás v tuto chvíli dělí od počátku roku 2004. A jako v uplynulých desetiletích - i tentokrát bude rok končící čtyřkou věnován české hudbě. Připomeneme si v něm hned čtyři velké české skladatele - Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Osobnost posledního z nich vzpomněla Nadace Bohuslava Martinů už v předstihu - vydáním necenzurovaných pamětí jeho ženy Charlotty. Více se už dozvíte od Mileny Štráfeldové.

Paměti manželky Bohuslava Martinů Charlotty nejsou českým čtenářům docela neznámé - v edici Supraphonu vyšly už v letech 1971 a 1978. Po dvaatřiceti letech od prvního vydání však nyní konečně dostává veřejnost do rukou jejich úplné znění, zbavené všech cenzorských zásahů. Ředitel Nadace Bohuslava Martinů Aleš Březina připomněl, že první vydání pamětí vyšlo v době normalizace po srpnové okupaci a další, z roku 1978, pouhý rok po Chartě 77. Tehdejší cenzura proto do původního textu Charlotty Martinů provedla řadu škrtů:

"Letmým pohledem do rukopisu jsme zjistili, že tam vypadla celá řada osobností, třeba slavných českých emigrantů nebo církevních hodnostářů, osob spjatých s katolicismem, nebo celá řada zmínek a okolností, které byly pro režim nemilé. A také vypadla celá řada věcí, které vyškrtla sama paní Martinů ještě před vydáním, které nám ale připadaly svrchovaně zajímavé k dokreslení duševního portrétu paní Charlotty."

Charlotte Martinů se se svým budoucím manželem seznámila v Paříži v roce 1926 a po celý život v emigraci ho podporovala nejen lidsky, ale i materiálně, když pracovala jako dámská krejčová. Díky Bohuslavu Martinů poznala nejvýznamnější umělecké osobnosti své doby, přesto ve své knize vzpomíná spíš na ty nejobyčejnější stránky každodenního společného života. Paměti napsala v roce 1966 francouzsky, protože česky uměla prý jen pár slov. To byl podle editorky necenzurovaného textu Ludmily Sadílkové také jeden z důvodů, proč se sama proti škrtům v českém překladu nikdy neohradila.

"Třeba zamlčení podrobného vyprávění o Sokolském sletu v Praze v roce 1938, kterého se Martinů zúčastnil. Autocenzura tam samozřejmě byla také, týkala se událostí, které Charlottě Martinů nebyly příjemné, jako byly například vztahy s intimními přítelkyněmi Bohuslava Martinů."

Do textu se tak vrátily například zmínky o nejnadanější žačce Bohuslava Martinů Vítězslavě Kaprálové. Nové vydání pamětí Charlotty Martinů je však kromě toho vybaveno i detailním poznámkovým aparátem, takže kniha nyní slouží i jako bohatý studijní materiál.

Charlotte Martinů se ovšem zasloužila i o to, že skladatelovy ostatky byly v roce 1979 převezeny ze Švýcarska do východočeské Poličky. Na okolnosti převozu vzpomíná Richard Klos, který měl jeho organizaci za českou stranu na starosti:

"Když jsme ho vezli do vlasti, převzali jsme furgon v Rozvadově. Do Poličky bychom byli ale nedojeli, leda přes noc. Byl s tím ale problém, furgon nebylo kam postavit. Kupodivu se ale našel oficír Pohraniční stráže, který věděl nejen všechno o Leninovi a třídním boji, ale věděl dokonce i to, že Martinů byl velký skladatel. Nabídl nám, abychom zajeli k nim do kasáren, že k němu postaví stráž. Takže Martinů první noc ve vlasti strávil pod ochranou Pohraniční stráže."

30-12-2003