Paradoxní osud sochaře Švece zaujal Martina Zeta

Otakar Švec patřil k významným sochařům 1. poloviny 20. století. Vystudoval sochařství u Josefa Myslbeka a Jaroslava Štursy, učitel na pražské akademii a vystavoval na reprezentačních výstavách v Benátkách, Paříži a Filadelfii. Ve svých skoro 60. letech se přihlásil do soutěže na oslavný pomník ruského diktátora Stalina a náhle se jeho dosavadní život obrátil naruby. Dnes je Švec jako umělec zapomenut, připomínán je pouze s neslavně proslulým Stalinovým pomníkem. Tento paradoxní osud umělce zaujal současného výtvarníka Martina Zeta.

Otakar Švec vytvořil několik pomníků a figurálních soch pro architekturu, slavné dílo Motocyklista - Sluneční paprsek a také řadu zdařilých portrétů známých českých umělců. Výstavu "Osud národa", kterou tvoří fotografie šesti Švecových portrétů, mohou vidět obyvatelé a návštěvníci hlavního města. Pro Martina Zeta je podstatné jejich umístění v rámech opěrné zdi Letenských sadů, nahoře na návrší letenské pláně totiž stál do roku 1962 Švecův Stalin.

"Mě zajímá asi víc ta metafora jeho životního příběhu. To že je sochař, to je takové viditelné plus, kterým je ten jeho životní příběh lépe demonstrovatelný. Já se pořád snažím pochopit, jak je konstruovaný můj život. Právě taky vidím, že to není něco plynulého, ale je to překlenování určitých bodů, které jsou klíčové a které ovlivňují vždycky tu další část, další překlenování k dalšímu bodu. A těch bodů vlastně není moc a je to jako kdyby ten zhutněný životní příběh, jako kdyby to bylo pár vteřin a nějaká výplň mezi tím."

Hraje pro vás roli i to, že se váš otec podílel na stavbě toho pomníku?

"Hraje to roli v tom, že jsem o tom od malička věděl, že to nějak probíhalo, i jsem vlastně slyšel nějaké anekdoty kolem, a hraje to roli i v tom, že nejenom Švec měl nějaké svoje rozhodování a rozhodnutí, ale i můj otec i já, a ne vždycky ta rozhodnutí, i moje, jsou zpětně správná," říká Zet.

Švec se v roce 1949 přihlásil, stejně jako mnoho jiných českých sochařů, do štědře dotované sochařské soutěže na pomník J. V. Stalina a tuto soutěž vyhrál. Vytvořil dílo, které se stalo oslavou jednoho z největších masových vrahů všech dob. Otakar Švec spáchal sebevraždu několik dní před odhalením sochy. Údajně byl vítězstvím v soutěži překvapen, ale podle Ludvíka Hlaváčka z centra pro současné umění měl Švec velké předpoklady, aby soutěž vyhrál:

"On byl v roce 1920 rok v Paříži, když se vrátil, začal tvořit v tehdy běžném slohu sociálního civilismu. Stejně jako Guttfreund, který byl jeho známější a významnější souputník. Někdy v 30. letech byl tento sloh ukončen, potom nastoupil takový lidský realismus, inteligentní realismus, který právě neměl tak daleko k tomu, co se nazývalo realismus socialistický."

Výstava ve veřejném prostoru města bude probíhat do 28. května.