Památník na Vítkově zpřístupnil utajovanou Laboratoř moci

Národní muzeum v památníku na Vítkově zpřístupnilo dříve tajné prostory, kde ležel sarkofág s tělem Klementa Gottwalda. Stalo se tak v předvečer takzvaného Vítězného února, od kterého letos uplynulo 64 let. Nástup totalitního režimu znamenal počátek útlaku obyvatelstva a zapříčinil hospodářský a intelektuální úpadek země. V čele Komunistické strany stál tehdy první dělnický prezident Klement Gottwald.

Strojovna, telefony a měřící přístroje zajišťující stabilní podmínky při manipulaci s mrtvým tělem. Teplota vzduchu 16 stupňů Celsia, vlhkost na 80 procent. Bíle vykachlíkovaná místnost pro lékařský personál připomíná pitevnu, kde uprostřed na lůžku leží pod prostěradlem tělo. Na laboratoř navazuje červeně osvětlená chladicí místnost pro rakev. V těchto přísně utajovaných prostorách pečovali lékaři a sestry o mrtvé tělo Klementa Gottwalda od jeho smrti až do zpopelnění v roce 1962. Proces balzamizace přibližuje hlavní architekt výstavy Vladimír Soukenka.

Vladimír SoukenkaVladimír Soukenka "Vykachlíkovaná místnost sloužila k lékařským výkonům, to znamená, že se tady o něj starali tři lékaři. Byli to přednostové pražské patologie a fungovalo to tak, že se vyvážel otvorem ve stropě do expozice nahoru. To znamená, že když sjel výtahem dolů, vkládal se vzadu v prostoru lednice. A tady, myslím, že jednou měsíčně, probíhaly procedury úpravy toho jeho těla včetně záznamů do balzamovací knihy, která se nám dodneška dochovala. Takže tam ty záznamy máme, že levá část soudruha Gottwalda vykazovala příliš velkou vlhkost, takže to především sušili a čistili."

V podzemí před vstupem do lékařské místnosti návštěvníci uvidí dochovalé řídící centrum s dobovými přístroji a dále informační panely popisující život, smrt a posmrtnou cestu Klementa Gottwalda. Tvůrci tuto autentickou expozici nazvali Laboratoř moci. Díky zvukovým kulisám i dobovému vybavení dokonale navodili stísněnou atmosféru padesátých let minulého století. Pokračuje architekt Soukenka.

"Prostřední prostor byl volný jako skladiště, takže tam jsme použili formu manipulace s návštěvníkem. To znamená, že máme pevný tubus, kterým toho návštěvníka šikanujem a ukazujeme mu jenom to, co chceme, aby viděl. Na konci toho tubusu jsme dali dvě dávky a tam jsou prostřílené stěny, kterými proniká světlo. Proti návštěvníkovi jsou hlavně samopalů."

Laboratoř moci bude v Národním památníku na Vítkově otevřena do 1. dubna. Spolu se stálou expozicí Křižovatky české a československé státnosti má připomínat zneužití komunistické propagandy a hrůzy totalitního režimu. Některé okamžiky našich dějin nesmíme zapomenout, aby se historie nemohla opakovat, řekl ředitel Národního muzea Michal Lukeš a dodal:

Michal LukešMichal Lukeš "Spouštíme speciální projekt, který jsme nazvali ´I zlo může mít pozlátko´. V rámci tohoto projektu chceme především mladou generaci varovat před jakoukoliv formou totality a upozornit je na to, jak může býti demokracie křehká a zároveň na to, že mnohdy to zlo a totalita přichází s úsměvem na tváři, nabízí jednoduchá řešení."

Výstava Křižovatky české a československé státnosti zachycuje pět významných zlomů v našich dějinách 20. století. Expozici doplňují sbírkové předměty jako například poslední dopisy Milady Horákové a Heliodora Píky, osobní věci Jana Palacha nebo první československý zákon. Základní kámen památníku na Vítkově byl položen v roce 1928. Jeho architekt Jan Zázvorka jej původně stavěl jako Památník národního osvobození k uctění památky československých legionářů. V padesátých letech však sloužil jako pohřebiště čelných představitelů dělnické třídy. Nyní je památník v péči Národního muzea a po rozsáhlé rekonstrukci otevřel své brány pro veřejnost.