Ostravský průmysl válečná fronta nezničila

29-04-2005

"Jestliže vydáte Moravskou Ostravu, vydáte Německo! Moravskou Ostravu je nutno udržet stůj co stůj!" Tato slova pronesl vůdce Třetí říše Adolf Hitler v březnu 1945. Jeho slova se dva měsíce poté ukázala být prorocká. Tzv. Ostravská operace vojsk 4. Ukrajinského frontu mu totiž odřízla poslední významné dodavatele pro zbrojařský průmysl. O tom, jak probíhala, se dozvíte z následující rubriky, kterou připravil Josef Kubeczka.

Foto: Štěpán ČernoušekFoto: Štěpán Černoušek Na paměť Ostravské operace byl v roce 1980 v místech nejtvrdších bojů, v obci Hrabyně, otevřen Památník II. světové války. Je kulturní památkou a zároveň i pietním místem. Jeho vedoucí Jana Horáková krátce shrnula historii Ostravské operace.

Vedoucí Památníku II. světové války v Hrabyni Jana Horáková, foto: Štěpán ČernoušekVedoucí Památníku II. světové války v Hrabyni Jana Horáková, foto: Štěpán Černoušek "Ostravská operace začala 10. března a trvala do 5. května roku 1945 s tím, že byla rozdělena do tří fází. První fáze byla od 10. do 17. března, a byla to velice nereálná fáze, protože se předpokládalo, že během ní se dosáhne hranic Československa a během několika dní bude osvobozena Ostrava. Vojska vycházela od polských Žor, měla přímým útokem osvobodit Ostravu a předpokládalo se, že během několika dní bude dosaženo Prahy. To bylo samozřejmě nereálné, protože nepřítel tady už od ledna 1945 budoval pětipásmový, padesátikilometrový systém obrany, na jehož výstavbu byly povolány tisíce mladých mužů z Protektorátu Čechy a Morava. Budovali zákopy, různé kryty či protitankové zátarasy. Byly to poměrně mladé ročníky a zajímavé bylo, že na práce kolem Ostravy byli povoláváni muži z Čech, z jižní Moravy, nebyli to lidé odtud, aby nemohli páchat sabotáže. I když k nim přece jen docházelo. Němci ale měli velice tvrdý systém opatření, jak lidi donutit, aby na tomto pětipásmovém systému ochrany pracovali. Během týdne, kdy se podařilo díky urputné obraně nepřítele postoupit o nějakých deset kilometrů, opravdu jen o kilometr až dva denně, byly útoky zastaveny a týden se přeskupovalo vojska a měnil se strategický směr. Byl také vyměněn velitel 4. Ukrajinského frontu. Místo generála Petrova byl nasazen generál Jeremenko. Ten předpokládal, že složitější pro vojska a celkově jednodušší bude, když Ostrava bude osvobozena stokilometrovým obchvatem kolem Opavy, a potom se teprve vojska dostanou Opavskem k Ostravě s tím, že těžiště bojů bude přeneseno na polské území a u nás na Hlučínsko a Opavsko. To proto, že Ostrava na konci války, v březnu roku 1945 představovala 35 procent průmyslové výroby Německa. Musíme si uvědomit, že v Německu západní spojenci obsadili všechny průmyslové oblasti a Ostrava byla opravdu posledním městem, v němž fungovaly doly, hutě, ten těžký průmysl, který vyráběl pro zbrojní oblast. A to je vlastně důvod, proč Němci tak urputně bránili tuto průmyslovou oblast, protože už byla opravdu jejich poslední."

Jaromír Breuer (vlevo) a Josef Kubeczka, foto: Štěpán ČernoušekJaromír Breuer (vlevo) a Josef Kubeczka, foto: Štěpán Černoušek Znalec bojů o Opavsko, Ostravsko a okolí Jaromír Breuer doplňuje:

"Primárním cílem Ostravské operace bylo dokončit druhou světovou válku na území Československa, ale také pokud možno ochránit ostravský průmyslový komplex. Operace začala dá se říct neúspěšně z důvodů operačních. Vojska nebyla připravena a nebylo nasazeno dostatečné množství vojenské techniky. Při útočných operacích má totiž mít útočník výraznou převahu, což v této chvíli nebylo. Došlo k výměně generála Petrova generálem Jeremenkem a operace se začala rozvíjet v prvé části na polském území. Už tam do bojů zasáhli naši tankisté z 1. Československé samostatné tankové brigády v Sovětském svazu, kteří tam byli přemístěni ze slovenského Kežmaroku. Ti bojovali u Wodzislavi a začátkem dubna několik dnů velmi těžce v Tworkově, což je blízko našich hranic. Naši letci zasahovali do bojů 1. Československou smíšenou leteckou divizí od 14. dubna. Ta divize, přes nepříznivé počasí, nasadila dva pluky - jeden bitevní, jeden stíhací. Ten bitevní v prvé řadě útočil na pozemní cíle a stíhací ho chránil a také útočil, dle možností, na pozemní cíle."

Foto: Štěpán ČernoušekFoto: Štěpán Černoušek V rámci Ostravské operace využili Němci systém opevnění, které ke své obraně vybudovalo předválečné Československo. Podle Jaromíra Breuera to ale nemělo zásadní vliv na průběh operace.

"Já bych řekl, že to byla věc důležitá, ale nemohlo to už útočící vojska zastavit z toho důvodu, že to opevnění, když bylo v roce 1938 stavěno, tak skutečně patřilo k nejmodernějším v Evropě. Za těch sedm válečných let ale vojenská technika pokročila, útočící armády měly větší zkušenosti, a tak nebyla nepřekonatelnou překážkou. Znamenala ale značné lidské ztráty, zejména pro Rudou armádu."

Poměrně značnou překážkou pro přístup k Ostravě byla řeka Odra, na níž Němci strhli všechny mosty. Podle Jaromíra Breuera to mohlo ovlivnit další postup fronty.

"Možná to byl jeden z důvodů, proč se ta fronta zastavila severně od Ostravy a proč se sovětské velení rozhodlo pro útok ze západního směru. Dost značnou překážkou byla i rozvodněná řeka Opava. Museli proto využít svých zkušeností, které měli z překonání řek v Polsku a na Ukrajině."

Foto: Štěpán ČernoušekFoto: Štěpán Černoušek Ostravská operace přešla do další fáze. Slovo má opět Jana Horáková.

"Během druhé fáze Ostravské operace, která trvala zhruba od 24. března do 5. dubna, byla za opravdu těžkých bojů tankové armády a smíšené divize dosaženo hranic Československa. Potom se vojska od 5. do 15. dubna opět přeskupovala a pak vypukla poslední, závěrečná fáze operace, kdy od Sudic byla osvobozována obec po obci, bylo dosaženo Ostravy a ta byla z 29. na 30 dubna osvobozena s tím, že to stálo tisíc životů sovětských vojáků. Důležitě pro boj o Ostravu je, že pozdější maršál Jeremenko nařídil, aby město bylo osvobozeno za co nejmenších ztrát na průmyslu. Naše jednotky, tedy smíšená letecká divize a tanková brigáda, musely maximálně zkoordinovat svou činnost, aby nebyl ničen majetek, aby se cíle leteckých útoků soustředily opravdu jen na německou techniku, aby docházelo k co nejmenším ztrátám na životech a na majetku."

Foto: Štěpán ČernoušekFoto: Štěpán Černoušek Na začátku Ostravské operace v březnu 1945 bojovalo na jedné straně 259 tisíc sovětských vojáků, jejichž počet postupně narostl na 300 tisíc. Na druhé, německé straně bylo na začátku 150 tisíc na ve finále operace 210 tisíc vojáků. Bránit se ve zvlněném terénu plném vodních toků a pětipásmovém systému opevnění však bylo snazší než útočit. V počtu tanků - 300 na každé straně, byly síly vyrovnány, v dělostřelectvu a letectvu byla převaha Rudé armády zřetelná.

Při bojích o Ostravu padlo 1142 rudoarmějců, 3 Čechoslováci a 388 civilistů. Němců padlo údajně asi 3000.

29-04-2005