Odsuzují se k trestu smrti... Rekonstrukce procesu s olešnickými sedláky

Bohoslužbou za popravené a umučené politické vězně skončil v neděli 3. března ve Svatovítské katedrále třináctý ročník mezinárodního festivalu proti totalitě Mene Tekel. Jako tradičně i letos nabídl rekonstrukci jednoho z politických procesů - takzvané Olešnické memento.

Rekonstrukce politického procesu z Olešnice, foto: Janetta Roubková, archiv ČRoRekonstrukce politického procesu z Olešnice, foto: Janetta Roubková, archiv ČRo

Jan Řeřicha (vlevo) a Leo Žídek (vpravo). Foto: Martina SchneibergováJan Řeřicha (vlevo) a Leo Žídek (vpravo). Foto: Martina Schneibergová Veřejnou prezentaci divadla faktu připravil se studenty Právnické fakulty Univerzity Karlovy režisér a ředitel projektu Mene Tekel Jan Řeřicha. Do scénáře zpracoval dramatický osud několika selských rodů z Olešnicka, které byly v padesátých letech obviněny z protirežimního spiknutí.

Vykonstruovaný případ měl zastrašit tamní rolníky, kteří odmítali kolektivizaci, a donutit je ke vstupu do jednotného zemědělského družstva. Veřejné hlavní líčení a vynesení rozsudků se konalo v sále olešnické sokolovny 17. až 19. dubna 1953. Rekonstrukci procesu v zaplněné porotní síni Vrchního soudu na Pankráci sledovali také příbuzní odsouzených.

"Povstaňte a vyslechněte rozsudek jménem republiky. Odsuzují se k trestu smrti..."

Studenti jako soudci v rekonstrukci politického procesu, foto: ČTStudenti jako soudci v rekonstrukci politického procesu, foto: ČT V procesu byly vyneseny dva tresty smrti, jeden doživotní trest a zbylí obvinění strávili dlouhá léta ve vězení. Jejich rodiny se musely odstěhovat bez majetku ze svých domovů do stovky kilometrů vzdálených osad již třetí den po vynesení rozsudků.

Podle dochovaných dokumentů bylo o trestech jasno už víc než měsíc před samotným líčením. „Bylo to všechno taková šílená absurdní hra - dělali to v sokolovně, kam nahnali obecenstvo, bylo to všechno sehrané dopředu. Oni donutili ty sedláky, aby se přiznávali, že třeba naváděli někoho k vraždě. Pravda to nebyla, ale na tom to stavěli," připomněl Jan Řeřicha.

Studentka: Společnost tehdy věřila ideálům, vzepřít se bylo těžké

Tereza Veselá při bohoslužbě za popravené a umučené politické vězně, foto: Martina SchneibergováTereza Veselá při bohoslužbě za popravené a umučené politické vězně, foto: Martina Schneibergová Mezi studenty a absolventy právnické fakulty, kteří při rekonstrukci procesu citovali a ztvárňovali historické postavy, byla i Tereza Veselá. Vzepřít se podle ní v té době bylo velmi těžké.

"Kdyby to byla jenom vládnoucí strana. Ale ta společnost přece jenom tehdy věřila těm ideálům a jít proti celé společnosti je těžké. Lidé po druhé světové válce věřili, že budou zase normálně žít a najednou přijde komunistická strana a udělá do životů zase ránu."

Tereza Veselá má zkušenost i z předešlých rekonstrukcí politických procesů. Považuje to za velmi poučující. „Je to krásná ukázka toho, jak se právo, které má chránit lidí, dá zneužít proti všem. Záleží jen na tom, kdo drží moc. Je to poučení, aby se nedovolilo uchopit moc takovým lidem, kteří by dokázali právo zneužít vůči těm, kterým je určeno."

Socializace vesnice postihla kolem čtvrt milionu rolníků a nelítostnou perzekucí nevratně zasáhla do jejich životů. O tragických osudech sedláků natočil v roce 1968 Vojtěch Jasný film Všichni dobří rodáci, který brzy po svém vzniku putoval do trezoru. Zůstal tam až do pádu komunismu.

"Jejich poselství je pro nás varováním"

Pamětní deska obětem totality, foto: Martina SchneibergováPamětní deska obětem totality, foto: Martina Schneibergová Po skončení rekonstrukce procesu následovalo pietní zastavení ve vestibulu Vazební věznice Pankrác u pamětní desky obětem nacistické a komunistické totality.

"Jejich poselství je pro nás současně i varováním, abychom se vzpamatovali a vzepřeli proti nešvarům naší doby ve všech oblastech občanského i osobního života. Je jen na nás, jak svým životem, příkladem i činy přispějeme k nápravě věcí veřejných," vyzval v proslovu místopředseda Konfederace politických vězňů Leo Žídek.

On sám byl v roce 1953 odsouzen k osmi letům ztráty svobody a ztráty občanských práv. Protože nevstoupil do svazu mládeže, nebyl připuštěn k maturitě. S kamarádem se rozhodl odejít za hranice. Ale skupina, která se na útěku podílela, byla infiltrována udavači. Vězeňská léta prožil v uranových dolech na Jáchymovsku. Po návratu pracoval jako dlaždič, v roce 1964 složil maturitní zkoušku. Za knihu Psáno před popravou dostal v roce 2006 čestné uznání za literaturu faktu udělované Cenou Egona Erwina Kische.