Mezinárodní den památky obětí holocaustu

27. leden je Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu. Byl vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů 1. listopadu 2005. Má připomínat utrpení přibližně šesti milionů židovských obětí během holocaustu za druhé světové války. Datum 27. ledna bylo vybráno záměrně, jelikož toho dne roku 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka. Také v Česku si toto výročí každoročně připomínáme.

Tomáš KrausTomáš Kraus 27. leden jako Mezinárodní den památky obětí holocaustu je datem symbolickým. Jak říká tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus, zvažovala se i jiná data:

"My jsme zvažovali, jestli bychom neměli spíše zvolit 8. březen, respektive noc ze sedmého na osmého března, kdy v Osvětimi byl vyvražděn takzvaný rodinný tábor. Případně, jestli si nepřipomínat přímo osvobození Terezína, v našich podmínkách tedy 8. května. Nakonec jsme se přiklonili k tomu 27. lednu právě pro tu symboliku celé věci."

Od konce druhé světové války už uplynulo 67 let, a tak je pochopitelné, že těch, kteří hrůzy vyhlazovacích táborů přežili, je stále méně. Do Osvětimi, největšího koncentračního tábora, se jako třináctiletá dívka dostala i paní Erika Bezdíčková z Brna. Podle svých slov nikdy nezapomene na okamžik, kdy vystoupila z dobytčího vagonu na rampě v Osvětimi:

"To je nejhroznější scéna pro každého, protože osvětimská rampa je místo, které samo o sobě vypadá strašidelně. Nás přivezli nad ránem a za neustálého pokřikování ‚Los! Los!' byla velká strkanice. Lidé, kteří byli nemocní, nemohli vystoupit nebo už to nezvládli, byli za ruce, za nohy vyhazováni z vagónů."

Paní Louisa Hermanová z Českých Budějovic, dnes bezmála šestadevadesátiletá, zažila Osvětim, pochody smrti i vyhlazovací tábor v Bergen-Belsenu. Přesto v jejím vyprávění pro Český rozhlas překvapivě často zaznívá slovo štěstí. Mluví o něm už v souvislosti s terezínským ghettem, kam se dostala v dubnu roku 1942. Starala se tam o děti:

Louise Hermanová, foto: Luděk Jirka, Sbírka Post BellumLouise Hermanová, foto: Luděk Jirka, Sbírka Post Bellum "A čirou náhodou jsem se udržela v Terezíne rok a tři čtvrtě. Pracovala jsem v Dětském domově. Pak jsme se dostali to Osvětimi, kde jsem měla štěstí, že jsem se dostala do pracovní skupiny. Byli jsme v Německu v muniční továrně. Já jsem pracovala v továrně, kde vyráběli granáty."

S pochodem smrti se pak paní Hermanová dostala do tábora v Bergen-Belsenu:

"Pak jednoho dne pískali na apel a najednou bylo nad námi letadlo. A ta moje kamarádka, která stála přede mnou zajásala a křičela: ‚To byli Angličani!' Tak to už jsme opravdu věděly, že asi budeme osvobozeny, což také se stalo."

Foto: ČTKFoto: ČTK Lidé na celém světě si připomínají památku obětí holocaustu. V Domě OSN na pražském Smíchově je otevřena mezinárodní výstava studentských plakátů vyrobených na toto téma. V budově Senátu České republiky se sešli politici s pamětníky, kteří holocaust přežili. První místopředseda Senátu Přemysl Sobotka je přesvědčen, že nezapomínat na šest milionů židovských obětí druhé světové války je absolutně nutné:

"Protože v daném okamžiku je lidská paměť strašně krátká a mohli bychom zapomenout na některé věci, na které nesmíme zapomenout. To, že je to na půdě Senátu, vidím jako velmi pozitivní, protože právě Senát by měl být tím klidným prostředím, kde tyto akce budeme připomínat."

Foto: ČTKFoto: ČTK Nutnost připomínat zejména mládeži, že na mnoha místech naší země kdysi žili lidé, kteří se stali oběťmi nacistické vyhlazovací mašinérie, zdůraznila předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová:

"Dělala jsem si takový pohled na to, jak třeba vypadá Vysočina, kde je Třebíč, v niž celá jedna čtvrť židovského města je vyhlášena památkou UNESCO, ale v těch domech, které postavili Židé, nikdo z původních obyvatel není, nikdo z jejich potomků není. Můžeme obdivovat architekturu, může si říct, zaplať pánbůh, že jsou ty domy opravené, zachráněné a dostaly se na ten prestižní seznam UNESCO, ale ten duch, který jim vtiskli, a smysl, který jim vtiskli ti, kteří je stavěli, ten tam není."

Po celém Česku se pořádají pietní akty na místech, které připomínají, že tam kdysi žili Židé.