Kampaň #MeToo zasáhla také Česko

Ilustrační foto: Leon israel, CC BY-SA 4.0

Kampaň #MeToo, kdy se lidé na sociálních sítích svěřují se svými zkušenostmi se sexuálním násilím, má svůj ohlas také v Česku.

Ilustrační foto: Leon israel,  CC BY-SA 4.0
Prevenci sexuálního násilí se věnuje i spolek Konsent. Na podrobnosti se jeho spoluzakladatelky Johanny Nejedlové zeptala Magdalena Hrozínková.

Jak ochotně se české ženy svěřují se svými zkušenostmi? Měla na to nějaký zásadní vliv aféra amerického producenta Harveyho Weinsteina, která měla velký dopad např. ve Francii, kde oběti sexuálního násilí podpořila i manželka francouzského prezidenta?

„Se svěřováním je to komplikované. Pro oběti sexuálního násilí je to často velké tabu, protože společnost žije v mýtech. Stává se, že když se oběť někomu svěří, dozví se klidně i to, že si za to částečně mohla sama nebo podcenila prevenci apod. Kampaně jako #MeToo pomáhají obětem, aby se s tím, co se jim stalo, svěřily na sociálních sítích, protože vidí, že to není jen něco ojedinělého, co se děje jenom jim, ale že jde o závažný celospolečenský problém.“

Zaznamenali jste nárůst reakcí na sociálních sítích v poslechách dnech v souvislosti s aférou v USA?

„Určitě. I české sociální sítě jsou zaplavené hashtagy MeToo, kde se oběti svěřují. Někdo jenom píše me too, někdo převypráví celý příběh, který se jim stal. Je důležité, že se v rámci té kampaně nesvěřují jen se znásilněním, ale i s drobnějšími formami sexuálního obtěžování. – že před nimi někdo masturboval na ulici, osahával je v dopravních prostředcích, že je obtěžoval příbuzný na rodinné oslavě. Na těch příbězích je zajímavé i to, že ženy mají často vymyšlené strategie, jak se podobným situacím vyhýbat, ale dost je to omezuje v běžném životě. Třeba v některou hodinu nejezdí určitými dopravními spoji nebo se vyhýbají některým místům, kde na ně třeba někdo pokřikoval.“

Na svém webu říkáte, že čísla zase nejsou tak důležitá, že důležitá je prevence. Dá se ale přesto ze statistik, z průzkumů odhadnout, kolik je v České republice obětí sexuálního obtěžování. Případně kolik žen, pokud budeme mluvit o ženách, zažilo tuto zkušenost…

„Přímo se znásilněním má zkušenost každá desátá žena, Na policii je nahlášen jen zlomek těchto skutků. Je to okolo osmi procent. Co se týče sexuálního obtěžování: k tomu, že s ním má zkušenost, se přihlásilo 51 procent žen.“

Věra Jourová,  foto: Jana Trpišovská,  ČRo
Česká eurokomisařka Věra Jourová vystoupila v Bruselu s prohlášením, že i ona byla obětí sexuálního obtěžování. Jakou má její krok váhu?

„Podle mě má velkou váhu. Ona je eurokomisařkou pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví. To znamená, že sexuální násilí je jedním z aspektů, které by měla řešit. To, že se osoba, která má toto na starosti, přihlásí, že se jí to také stalo, je velkým signálem pro oběti. V Izraeli proběhla podobná kampaň už před pár lety. Ke zkušenostem se sexuálním násilím se přihlásily političky, ženy v armádě, televizní hlasatelky…Pro společnost to má očistnou funkci. Ukáže se, že to prorůstá všechny vrstvy společnosti. Chtěla bych ještě dodat, že je důležité, že o tom ženy začnou mluvit, ale je potřeba také ten narativ obracet a mluvit o tom, že to, že se to ženám stává, znamená, že tady musejí být i nějací pachatelé. Bylo by dobré, kdyby muži, kteří něco takového udělali, přiznali, že se to stalo, ale že to už v sobě zpracovali a v tom chování nadále nepokračují. Ne všechna znásilnění nebo sexuální napadení spáchá někdo, kdo je do morku kostí zlý. Často dochází k nedorozuměním, k nepochopení situace apod.“