Čeští vědci na Špicberkách zkoumají pohyby v zemské kůře

Vědeckou výpravu na norské souostroví Špicberky chystají v červenci vědci z Akademie věd. Spolu s polskými kolegy budou pokračovat v geologickém výzkumu na jihozápadě souostroví. Bude to už čtvrtá výprava v řadě, Česko totiž není v Antarktidě žádným nováčkem. Plánuje se také stavba české základny na severu souostroví. Více už se dozvíte v rozhovoru, který natočil Jan Charvát s výzkumníkem Josefem Stemberkem z Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd.

"My už působíme na Špicberkách od roku 2009. Polští kolegové z Wroclawské univerzity se tenkrát dozvěděli o tom, že provádíme taková speciální měření. Oslovili nás s tím, že na Špicberkách, v jižnějších částech - vlivem zřejmě přesouvání golfského proudu - dochází k odtávání ledovců a objevují se neznáme geologické struktury, které do té doby byly pod ledovci. Ve strukturách se objevují i zlomy, a zeptali se nás, jestli bychom neměli zájem o to, začít naše měření provádět přímo na zlomech, které byly po ústupu vlastně obnaženy."

Proč zkoumáte geologické zlomy, co tento průzkum přinese?

"Zajímá nás, co se děje se zemskou kůrou. Zlomy jsou vlastně takové praskliny v zemské kůře. Se zlomy jsou spojeny katastrofické jevy, jako jsou zemětřesení nebo třeba vulkanická činnost. Snažíme se získat informaci o tom, k jakým procesům vlastně na těchto zlomech dochází. "

Vaše vědecká výprava je už čtvrtá v pořadí. Co přinesly minulé roky a jaký je vývoj výzkumu?

Špicberky, foto: AV ČRŠpicberky, foto: AV ČR "V předešlých letech jsme jednak zahájili monitoring, takže když tam jedeme, tak zkontrolujeme přístroje. Je to přeci jenom ve velmi nepříznivých podmínkách. Souběžně s tím tam samozřejmě provádíme strukturně tektonický výzkum, to znamená zajímají nás orientace těch dalších zlomů, které nemonitorujeme, ale které nám svým uspořádáním vlastně říkají o dějích, ke kterým docházelo v geologicky nedávné minulosti na Špicberkách. Také jsme tam zahájili takový výzkum - na úpatí kopců a hor leží velké hromady kamení, když to tak řeknu. Vlastně se přou, jestli je to hromada skalního řícení nebo je to moréna od ustupujících ledovců. Došli jsme k závěru, že to jsou akumulace obrovských skalních řícení, které zřejmě souvisí s malou dobou ledovou v 16. a 17. století v Evropě, když z kontinentální Evropy je znám výskyt velkých skalních řícení."

Z jakého důvodu to probíhá na Špicberkách? Jsou vhodné ke zkoumání těchto pohybů a proč to není v jiné lokalitě na zemi nebo třeba v Evropě?

Josef Stemberk, foto: Česká televizeJosef Stemberk, foto: Česká televize "Ta měření, která provádíme, tak probíhají ve velké části Evropy, prakticky někde od Peloponésu až po hranici Čech s Polskem na území Polska. My jsme zjistili velmi zajímavý jev, který jsme publikovali v prestižních zahraničních časopisech, že zaznamenáváme ve stejnou dobu na různých místech v Evropě posuny, naráz stejný pohyb. Teď je otázka, jak velké mají ty pohyby rozšíření, jestli se to týká celé euroasijské desky nebo ne. Špicberky jsou jednak součástí euroasijské desky a jednak jsou tisíce kilometrů na severu, to znamená je to vlastně srovnávací lokalita k měřením v kontinentální části Evropy. V závěru loňského roku jsme zaznamenali anomální pohyby jak na Špicberkách, tak i tady v Evropě. Pohyby byly zaznamenány v Itálii, u nás i na těch Špicberkách."

Na severu souostroví Špicberky buduje svoji základnu a stanici Jihočeská univerzita. Spolupracujete nějak s českými kolegy?

"Ano. V loňském roce jsme je navštívili, víme o nich, že tam působí. Bohužel, jsou to hlavně biologové a glaciologové, to znamená chybí tam pro nás partner z těch geovědních věd. Nicméně v letošním roce jsme navštívili jejich pracoviště v Českých Budějovicích, měli jsme tam prezentace, kolegové z Českých Budějovic uvažují o tom, že by tam zřídili stálou stanici na Špicberkách. Takže ten náš výzkum bychom mohli potom soustředit na jejich stanici a nebýt na návštěvě jenom u Poláků."