Česká republika se ujala předsednictví EU

01-01-2009

S Novým rokem se Česká republika ujala šestiměsíčního předsednictví Evropské unii pod heslem "Evropa bez bariér". Co tento úkol aspoň v některých ohledech znamená? A jak je na něj země připravena?

Foto: Evropská komiseFoto: Evropská komise Předsedající země by půl roku měla být hlasem i tváří celé unie. Tomu, aby mohla reprezentovat sedmadvacet zemí různé velikosti a zájmů, však musí předcházet složitá příprava společných stanovisek. A to si žádá jak diplomatický cit, tak náročné organizační zabezpečení. Ze sloganu o „hlasu a tváři“ se tak dostáváme k praktičtější věci, že totiž předsednictví v Evropské unii znamená zejména předsedání Radě unie, což je její vrcholný orgán, který zasedá na úrovni ministrů dle jednotlivých resortů. Rada má většinou konečné slovo při schvalování legislativy unie.

I když formální ministerské schůzky často probíhají v Bruselu, předsednická země je hostitelem jejich dalších neformálních setkání. Od 8. ledna do 14. června 2009 by tak Praha, ale také Brno, Hluboká nad Vltavou, Litoměřice, Luhačovice, Mariánské Lázně a Olomouc měly hostit třináct takových ministerských schůzek. K tomu je třeba připočíst desítky zasedání, konferencí a fór, zastoupených na různé úrovni a věnovaných různým tématům - od rodinné politiky po otázky jaderné bezpečnosti.

Přestože hosté zavítají do různých míst České republiky, nejčastějším místem jednání bude Praha a v ní bude hostit více než stovku unijních akcí Kongresové centrum. Vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra zde krátce před Štědrým dnem konstatoval, že v sálech už je vše potřebné pro tak rozsáhlé akce, včetně například buněk pro překladatele nebo přiměřeného množství rozvodů. Nejde ale samozřejmě o techniku, ale o hladký průběh jednání, často na nejvyšší úrovni, zdůrazňuje Vondra:

"Mezi tou stovkou, nepočítám-li těch sedm ministerských rad, tak tady bude vůbec nakvet zasedání na té vysoké úrovni – schůzka ministrů zahraničních věcí všech zemí Evropské unie a všech států Latinské Ameriky, té skupiny Rio Group, čili to v květnu předpokládáme že bude vůbec nejvyšší akce."

Česká diplomacie se v roli evropského předsednictví chystá uspořádat summit Evropské unie a Spojených států, které by měl po 20. lednu příštího roku reprezentovat již nový americký prezident Barack Obama. V dohledné době se plánuje i summit unie s Izraelem. Dva týdny před začátkem předsednictví ministr zahraničí Karel Schwarzenberg zmínil možnost zorganizovat i setkání EU-Palestina. V rovině úvah je však také jednání Evropy a Pákistánu. Při troše štěstí by se tyto potenciálně významné mezinárodněpolitické událostí – či alespoň jejich většina – mohly uskutečnit pod českou taktovkou. Má česká diplomacie na to, aby se oněch úkolů zhostila se ctí? A může dokonce něco významného přinést? O tom jsme si povídali s analytikem Asociace pro mezinárodní otázky Václavem Nekvapilem.

V první řadě nás zajímalo, jsou-li vůbec taková setkání něčím užitečná. "Já si myslím, že to přinést leccos může i vzhledem k tomu, že vlastně ve světě ta Evropa pořád i jako sjednocený celek ještě nehraje roli, kterou by si zasloužila. Ale ty regiony, ať už je to Blízký Východ nebo to je Pákistán nebo Indie nebo Latinská Amerika se přece jenom snaží brát Evropu jako druhou řekneme mocnost vedle Spojených států. Čili si myslím, že pokud Evropa se do těch jejich představ o silné politické a především ekonomické síle dokáže vejít, tak myslím že ty summity smysl mají."

Otázkou například je, jestli Česká republika při takových summitech, i když jim bude předsedat, nebude handicapována tím, že přece jen není velmocí. A zda se tak trochu neztratí ve velkém, často nesladěném evropském orchestru. Podle Nekvapila však česká pozice vůbec nemusí být marná, právě naopak.

Foto: Evropská komiseFoto: Evropská komise "Malá předsednická země, to je dvojsečná zbraň. Na jednu stranu leccos může prosadit, protože třeba v té oblasti, se kterou se navenek jedná, nemá tak výrazné zájmy jako třeba Francie nebo Velká Británie. Tudíž Francie i jako předsednická země je v těch třeba afrických nebo blízkovýchodních zemích vždycky vnímána především jako Francie a až v druhé řadě jako zástupce Evropské unie. V případě České republiky to bude naopak. Čili tam si myslím, že to je naše pozitivum. Že prostě když budeme jednat s arabským světem, tak budeme jednat Evropské unie a ne jako Česká republika."

Limitovat české úsilí by mohly hlavně dostupné kapacity: s ohledem na svou velikost má stát samozřejmě jen určitý počet diplomatů a expertů, což podle Václava Nekvapila občas přináší určitá nepříjemná omezení.

"Jen takový příklad: třeba v Radě Evropské unie Česká republika jako relativně malý stát s ne tak velkou kapacitou diplomatů musela sloučit svoje personální kapacity pro jihovýchodní Asii s kapacitami pro Latinská Amerika, což je ve velkých zemích málo vídané."

Česká diplomacie ale může přinést například do summitů Evropské unie s Izraelem nebo s Palestinou poměrně neutrální pozici v blízkovýchodním konfliktu a dobré vztahy s oběma jeho stranami. V daném případě toho může určitě víc pokazit spíš evropská sedmadvacítka, než samotná Česká republika, domnívá se analytik Asociace pro mezinárodní otázky Václav Nekvapil.

"Jednak si myslím, co se týče Blízkého východu, tam Česká republika podle mě šanci na roli úspěšného mediátora má. Ale samozřejmě klade to na tu českou diplomacii velký nárok v tom, že musí skutečně jít do toho vyjednávání s nějakou jasnou pozicí, s něčím, jak chce ten konflikt posunout dál, nebo blíže k řešení. A pokud skutečně takovou misi bude mít, tak myslím, že Česká republika má šanci dosáhnout nějakého úspěchu. Já se ovšem obávám, že 27 zemí Evropské unie, byť pod vedením v tomto smyslu relativně neutrální země jako je Česká republika, se nedokáže shodnout na nějakém skutečně významném politickém kroku, který by potom mohla oběma stranám nabídnout. Ale pokud by tady skutečně nějaký politický vzkaz byl, tak Česká republika má reálnou šanci ho prosadit na Blízkém východě."

Naproti tomu při případném jednání unie s Pákistánem by Václav Nekvapil naopak sázel spíše na váhu unie, než na přínos samotné České republiky.

"Co se týče Pákistánu, tak si myslím, že možnosti české diplomacie jsou velmi, velmi omezené, protože v té oblasti nemáme ani žádné dlouhodobé vazby ani tam nemáme velké zájmy. Česká republika se samozřejmě podílí na stabilizaci třeba Afghánistánu, ale není to žádná zahraničněpolitická priorita České republiky."

Praha má ale velkou šanci, že jako první evropská země přivítá Baracka Obamu v příští roli amerického prezidenta, pokud bude hostit summit unie a Spojených států. a česko má šanci se právě v tomto případě ukázat v nejlepším světle, míní Václav Nekvapil.

"Pokud jde o Spojené státy, tak tam si myslím, že Česká republika má možnost být takovým prostředníkem, který současně velmi dobře rozumí Spojeným státům, nebo je jim politicky blízko, a na druhou stranu v té roli, ve které je, bude nucena jednat jménem Evropské unie a 27 zemí. Čili pokud bych měl porovnat ty možné tři summity, tak co se týče summitu se Spojenými státy, tak tam si myslím, že ta shodnost a podobnost zájmů je asi nejbližší, tudíž naděje na nějaký úspěch je nejvyšší."

 

České firmy neočekávají, že by jim předsednictví země Evropské unii mělo přinést ekonomický profit a pozitivně ovlivnit jejich podnikání. Vyplývá to z ankety Hospodářské komory mezi členskými firmami. Podnikatele spíše trápí růst cen energií, pokles počtu zakázek a silná koruna. Optimističtí příliš nejsou ani podnikatelé v oblasti cestovního ruchu, řekl nám mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Tomio Okamura:

"Co se týče přísunu zahraničních turistů do České republiky, tady výrazný nárůst neočekáváme. Ty důvody té stagnace nárůstu západních solventních turistů jsou úplně jiné a ty za půl roku nevyřeší předsednictví v EU. Vyřešila by je jasná usilovná práce našich místních politiků v České republice tak, aby se odstranilo to okrádání zahraničních turistů, ale mnohdy i občanů České republiky."

Přesto se Okamura dívá na začínající předsednictví s určitou dávkou optimismu. Vidí v něm totiž šanci prosadit určité nápady a návrhy.

"Naše asociace, včetně mé osoby, jedná osobně s místopředsedou vlády Alexandrem Vondrou. Jenom za poslední dva měsíce jsme se již sešli dvakrát a my spíše než přísun turistů do České republiky, kde ty důvody stagnace nárůstu jsou trošičku jiné, je to například neřešení těch neustále notoricky známých problémů, taxikáři, kapsáři, směnárny a podobně, o kterých mají zahraniční turisté napsáno v každém svém průvodci, což je potom u druhých návštěv odrazuje, tak my spíš vidíme tu možnost v nastavení určitého legislativního prostředí v cestovním ruchu v rámci celé Evropské unie. Protože jsou některé legislativní návrhy, které může podat právě například jenom ta předsednická země Evropské unie.

V tomto směru my připravujeme určité naše návrhy za Českou republiku, které nás pálí v cestovním ruchu ohledně legislativy a pokusíme se je přes naše zástupce prosadit tak, aby byla v Evropské unii zahájena diskuse. Půlrok předsednictví je příliš krátká doba, aby bylo něco legislativně přijato, nicméně možnost zahájit diskusi nad palčivými tématy ústy našich představitelů, této bychom rádi zkusili využít."

Využít lze jistě i hesla českého předsednictví, které zní "Evropa bez bariér". Česká republika se chce zaměřit zejména na konkurenceschopnost a otevřenost, což by mělo znamenat mimo jiné odstranění překážek na volném trhu práce, znovuotevření debaty o liberalizaci služeb, zjednodušování regulace a snížení administrativní zátěže podnikání. V tomto duchu se podle Tomia Okamury nesou i požadavky Asociace českých cestovních kanceláří a agentur.

"Bude se to týkat například legislativy co se týče doby řízení řidičů autobusů. Další oblastí je právě nyní projednávaná novela nařízení o zájezdech, která potom bude povinně muset být aplikována všemi členskými zeměmi do právních řádů. To jsou například dvě oblasti, o kterých se zrovna nyní v Evropské unii diskuse zahajuje a my jako předsednická země, doufám, že naši představitelé nás vyslyší v tom smyslu, aby legislativní návrhy byly upraveny podle našich požadavků."

Jsou to ale samozřejmě požadavky viděné jen z určitého úhlu pohledu. Například odbory by velmi pravděpodobně nebyly nadšeny jednou z úprav, které Okamura vysvětluje podrobněji:

"Co se týče řízení autobusů u zájezdů, bylo před dvěma klety přijato, že povinný 48hodinový odpočinek řidiče u poznávacích zájezdů musí být již v rámci jednoho týdne. To bohužel velice zásadně zasahuje právě ty chudší země Evropské unie, jelikož pro české turisty, kteří právě hodně cestují autobusy po Evropě, by to znamenalo, že na dva dny v týdnu je potřeba najmout dalšího řidiče, mnohdy i třetího. Což samozřejmě zásadně zájezdy prodražuje a my bychom chtěli právě prosadit, aby ta doba odpočinku byla až v rámci 12 dnů.

Foto: Evropská komiseFoto: Evropská komise Lidé v západní Evropě na tak dlouhé poznávací zájezdy autobusy v drtivé většině nejezdí, ale co se týče nás, těch nových členských zemí, nelétají zdaleka všichni letadlem. Letecké zájezdy jsou pouze podle statistik každý desátý. Nám se jedná o tyto drobné úpravy, které bychom mohli díky našemu předsednictví možná i lépe vysvětlit, prosadit, tak aby i v rámci Evropské unie pochopili, že máme nějaká svá specifika."

Vraťme se ale k prioritám České republiky, mezi které patří také udržitelný a bezpečný rozvoj energetiky. Evropská unie projednává "energeticko-klimatický balíček", který má pomoci do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů o pětinu oproti roku 1990. Česko by mělo rovněž dojednávat mezinárodní dohodu, která od roku 2012 nahradí Kjótský protokol a za českého předsednictví by se Rada unie měla s Evropským parlamentem dohodnout i o liberalizaci trhu s plynem a elektřinou.

A nezapomeňme ani to, že za českého předsednictví se má rozhodnout o osudu lisabonské smlouvy, která reformuje evropské instituce. A o jejímž schválení jako jedna z posledních členských zemí unie dosud nerozhodla právě Česká republika.

01-01-2009