Češi v Chicagu

Je 28. říjen, den kdy si připomínáme 86. výročí vzniku samostatné Československé republiky. O její vznik se zasloužili i američtí krajané. V Chicagu a jeho okolí dodnes žije početná skupina Čechů nebo chcete-li Čechoameričanů. Jak žijí dnes? To zjišťoval Jaromír Marek.

Restaurace Klas, foto: AutorRestaurace Klas, foto: Autor "Jsme na 26. ulici, tady bylo české divadlo, česká spořitelna, tohle byl Moravský dům...tohle je stará česká čtvrť, tady byli čeští řezníci, pekaři. Říkali jsme tomu Jižní Kalifornie."

Projíždíme předměstími Chicaga. Ulice lemují nízké patrové cihlové domky. Tu a tam míjíme kostel nebo školu. Kdybychom vystoupili z auta, česky by nám zde už nikdo nerozuměl. Před pár desítkami let to bylo úplně jinak. Jak říká můj průvodce Laddia Vitek, nápadný zde byl naopak ten, kdo mluvil jinak než česky.

"Já jsem se nedaleko odtud narodil, vyrůstal jsem zde. Tady byli samí Češi, večer a o sobotách jsme chodili do české školy Jan Neruda. Tam jsem se naučil česky číst a psát, dozvěděl jsem o české historii. Tady všude žili jen Češi."

To se bavíme o které době?

"To byla třicátá, čtyřicátá a ještě padesátá léta...."

Laddia Vitek je čilý osmdesátník. Tady v americkém Chicagu se už narodil. Zemi svých předků navštívil poprvé jako zralý muž, přesto i dnes mluví velmi dobře česky a sám sebe za Čecha hrdě považuje. Kde se vlastně Češi u Michiganského jezera vzali?

Pomník TGM, foto: AutorPomník TGM, foto: Autor Ve větším počtu začali Češi a Moravané odcházet do Ameriky zejména po roce 1848. U Michiganského jezera, kde se rodila dynamická metropole Chicago, se poprvé objevují kolem roku 1850. Příliv osadníků do města pokračuje. Vedle illinoiské metropole míří nejvíce Čechů také do Texasu. Sčítaní lidu na přelomu století ukazuje, že ve Spojených státech žije na 350 tisíc Čechů a Moravanů. Komunita se rozrůstá a před první světovou válkou se její počet přehoupl přes půl milionu lidí.

Češi v té době drží při sobě, zakládají výpomocné spolky, kampeličky, staví školy, národní budovy, sokolovny a kostely. Jen těch zde fungovalo celkem jedenáct.

V Chicagu během krátké doby vyrůstají celé české čtvrtě jako Česká Kalifornie, Berwyn, Cicero nebo Plzeň. Historii názvu posledně jmenované čtvrti vysvětluje Karel Chrobák.

"Češi tam získali velký pozemek a na něm postavili hospodu, kde se čepovalo plzeňské pivo. Proto to místo nazvali Plzeň. Dnes ten hostinec už nestojí, ale v dobách, kdy v Chicagu TGM učil na univerzitě, chodíval sem na obědy a večeře. Když v Plzni postavili kostel, přemýšleli komu jej zasvětit. Rozhodli se pro svatého Prokopa, jeho výročí připadá na Den nezávislosti."

Cermak Road, foto: AutorCermak Road, foto: Autor V roce 1915 vydávají krajané bezmála na čtyři desítky novin, časopisů, měsíčníků. Dnes už vychází jediný, čtrnáctideník Nedělní Hlasatel. I tak jsou to vlastně nejstarší česky psané noviny na světě vůbec, bez přestání vycházejí už od roku 1891.

Zdaleka nejslavnějším chicagským Čechem byl Antonín Josef Čermák. Rodák z Kladna, který to dotáhl až na starostu města. Tím se stal v roce 1931, když získal převahu 200 tisíc hlasů. Do čela radnice se dostal v nepříliš šťastné době, během hospodářské krize. V době, kdy vrcholil boj s organizovaným zločinem v jehož čele stál Al Capone.

"Čermák udělal pro Chicago velmi mnoho. Když lidé v době krize dostávali podporu, museli za to odvést pro město práci. Vznikla tak např. velká zoologická zahrada v Brookfieldu. Jedna z hlavních tříd, která prochází celým Chicagem, je Čermákova ulice, Cermak Road. Na dvou mílích se na ní soustředilo asi dvanáct bank a spořitelen. Říkalo se tomu Bohemian Wallstreet. Češi se zde proslavili velkou šetrností."

Čermákův tragický konec, je zahalen tajemstvím. Pouhé dva roky po nástupu do funkce byl rukou atentátníka zavražděn na Floridě. Buď úmyslně, právě na příkaz v Chicagu vězněného mafiána AlCaponeho, či náhodou, kdy vlastním tělem zastavil kulku určenou presidentu F.D. Rooseveltovi.

Kostel Panny Marie Svatohorské v Ciceru, foto: AutorKostel Panny Marie Svatohorské v Ciceru, foto: Autor Konec druhé světové války předznamenal i začátek konce české komunity. Přesto politická emigrace z roku 1948 měla ještě to štěstí spatřit městské čtvrtě, kde zněla pouze čeština. Ty však rychle mizí. Starousedlíci mají jednoduché vysvětlení: staří umřeli a mladí se zamerikanizovali. Ucelené české komunity už ke svému životu nepotřebovali, změnili způsob života, vydělali peníze a odešli do lepších čtvrtí. Pokračuje Laddia Vitek.

"Lidé se stěhovali pryč z Chicaga za lepšími školami. Šli do menších měst v okolí Chicaga jako Brookfield, Riverside, Riverforest, Oak Park.."

Do původně českých čtvrtí se stěhují zejména Mexičané. Z někdejších jedenáct českých kostelů nyní funguje pouze jeden, kostel Panny Marie Svatohorské v Ciceru. I ten je však mexický a nedělní mše je ve španělštině. Češi mají mši v sobotu v podvečer. V neděli se mohou v malém počtu pomodlit v domácí kapli Velehradu, který je posledním fungujícím duchovním centrem českého Chicaga.

V čele České katolické misie stojí už pět let páter Dušan Hladík. Kdo se nejvíce zapojuje do duchovního života kolem Velehradu?

"Největší skupinou jsou exulanti, kteří odešli po roce 1948. Lidé, kteří se v českých zemích ještě narodili. Najdou k nám ale cestu i lidé, kteří do USA přicházejí v poslední době. I to je početná skupina, pro kterou děláme besedy, scházíme se na Velehradě. Je zde i skupina mladých lidí, kteří zpívají moderní duchovní písně. Česká komunita žije v docela pěkné symbióze."

P. Dušan Hladík, foto: AutorP. Dušan Hladík, foto: Autor Při sčítání lidu v roce 2000 se ve státě Illinois přihlásilo k českému původu přes 150 tisíc lidí. Jednak jsou to potomci původních starousedlíků, tedy krajané v pravém slova smyslu, jednak jsou to exulanti, kteří uprchli z českých zemí po roce 1948 a 1968 a jednak je to i početná skupina lidí, kteří odešli do USA po roce 1989. I ty lze rozdělit do dvou skupin, jednak jsou to ti, kteří žijí ve Spojených státech oficiálně, mají občanství nebo povolení k trvalému pobytu, studují zde, pracují. Jednak je to skupina lidí, kteří jsou americkými úřady nazýváni jako nelegálové. Údaje o počtech těchto lidí se liší a v žádných statistikách samozřejmě nefigurují. I tito lidé čas od času najdou cestu na Velehrad.

"Přicházejí k nám. Mnozí hledají kostel jako odrazový můstek při hledání práce a bydlení. Žádají nás o radu, když se dostanou do zdravotních problémů, do konfliktu s policií. Můžeme jim pomoci a poradit. I v Chicagu jsou čeští právníci a lékaři. Okruh naší pomoci je velmi široký. Nově příchozí se na mně obracejí velmi často."

Kromě jiného pokřtí páter Hladík dvacet až třicet nově narozených dětí a oddá zhruba deset párů. Jak sám říká odpovídá to počtům zhruba desetitisícového českého městečka.

Nově příchozí Češi však nejsou jen oni ilegálové, o kterých tu a tam informuje i český tisk. Kolik nově příchozích Čechů může být v oblasti Chicaga být? Na to jsem se zeptal Jitky Pekárkové, redaktorky internetového zpravodajského serveru Czech World News.

Besední dům v Ciceru, foto: AutorBesední dům v Ciceru, foto: Autor "Jenom tady v Chicagu odhadujeme pravděpodobně asi 5000 nových Čechů, v těch dalších oblastech USA bychom dali dohromady dalších asi 10 000 Čechů."

Dá se říci, že ta současná populace žije tak pohromadě jako starousedlíci? Funguje uvnitř té nové české komunity nějaký společenský život?

"Není to taková soudržnost jako u té staré komunity, ale společenský život funguje. Češi se organizují spíš do takových mikrokomunit. Pár stovek lidí žije v jedné části města, dalších pár stovek v jiné části, ale scházejí se na nejrůznějších společenských a kulturních akcích. Nejrůznější nadace a společenství sem vozí i českou kulturu."

Viděl jsem zde např. několik nových českých obchodů..... dá se říci, že zde žít alespoň trochu jako v Čechách?

"Určitě. Můžete si jít půjčit českých film, koupit si české uzeniny nebo pečivo. Můžete zde sehnat české zboží, časopisy, noviny a knihy, to všechno se sem dováží."

Co spojuje Čechy nebo Čechoameričany žijící v oblasti Chicaga? Spojuje je vůbec něco? Na to jsem se zeptal Jana Honnera, ředitele nové českoamerické televize, která vysílá především pro krajany a o krajanech a která mapuje současný krajanský život nejen v Chicagu, ale celých Spojených státech. Jaký je tedy stav krajanské komunity na začátku 21. století?

"Záleží na tom, ze které imigrační vlny ta která organizace vznikla. Imigračních vln bylo od roku 1850 několik. Je zde řada aktivit, které spolky dělají společně. Existuje Česko-Americký kongres, který sdružuje všechny spolky. Dá se říci, že dnes je zde několik desítek spolků, před takovými třiceti čtyřiceti lety jich bylo několik stovek. Musíme si uvědomit, že v našem okolí žije asi 200 000 lidí, Čechoameričanů. To všechno jsou lidé, kteří mají ale už americké občanství. V okolí CHicaga je určitě nejsilnější seskupení Čechů v celých USA."

Často se vedou spory a diskuse o tom, zda se čeština v krajanské komunitě udrží a jak dlouho. S biskup Petrem Esterkou, který působí mezi americkými krajany, jsem se setkal na Moravském dnu, který je jednou z největších krajanských svátků v oblasti Chicaga. Už tradičně zde celebruje českou mši. Nemohl jsem se jej tedy nezeptat.

Jezdíte často za krajanskými komunitami po celých USA...v jakém stavu je nacházíte a jak se liší např. od 60. let, kdy jste zde začal působit?

"Je to jiné. V 60.letech zde bylo hodně uprchlíků z osmačtyřicátého a starousedlíky. Dnes jsou zde ale tisíce mladých lidí. Ti se ale nějak nechtějí angažovat v českých spolcích a je obtížné se k nim dostat. Oni samo se také organizují, ale ty tradiční organizace ignorují. Buď o nich nevědí a koneckonců, mám pocit, že ty samotné organizace je nějak zvlášť nevítají.Tak já to vidím."

Jak je na tom český jazyk. Vy jste při mši mluvil jak česky, tak anglicky.....

P. Dušan Hladík, foto: AutorP. Dušan Hladík, foto: Autor "Snažím se vždycky mluvit česky, ale když vidím, že hodně lidí nerozumí, mluvím i anglicky. To byl i tento případ. Věděl jsem od organizátorů, že bude na mši přítomno dost lidí, kteří česky nemluví."

Nakolik jste v této souvislosti optimistou...přežije čeština ještě alespoň jednu generaci?

"Já myslím, že přežije ještě déle. Už před pětadvaceti lety říkali někteří, že bychom měli činnost krajanských organizací ukončit. Že jejich členové vymírají. Já jsem tehdy žil v Minnesotě a přijel jsem do Chicaga, kde jsem viděl, že onen český živel má ještě hodně energie. Teď máme 40. výročí založení českých katolických misií v Kalifornii a když jsem studoval naši historii, zjistil jsem, že před 25 lety jsem posílali 600 kusů Věstníku, to je dopis členů misie. I dnes posíláme 600 kopií. Lidé umírají, ale rodí se a přicházejí noví. Až to jednou opravdu odumře, nechť. Ale dokud jsme tady a děláme co můžeme."

I páter Dušan Hladík je optimistou.

"Myslím, že česká komunita zde bude přežívat ještě hodně dlouho. Záleží ale na tom, zda sem budou přicházet noví lidé. Staří už jsou v podzimu svého života a jejich potomci se sice k českému původu hlásí, ale řeč už často neznají. Generace nově příchozích vytváří novou základnu a pokud bude příliv pokračovat, český živel vydrží. Jsou zde nové komunity a aktivity mezi mladými, jsou zde české kluby, vychází zde česká tisk, je zde nová česká televize. To jsou aktivity, které mohou napomoci udržovaní českých společenství, české kultury a jazyka. Etnické spolky zde mají velkou tradici a nevypadá to, že by hned tak končily. Těžko říci, jak dlouho ještě vydrží. Deset dvacet let, těžko říci. To všechno ukáže čas."