Češi a komunistická minulost? Debata v Českém centru v Londýně přinesla otázky i odpovědi

Jak se dokázali Češi vyrovnat s komunistickou minulostí? Nad touto otázkou se zamysleli i návštěvníci Českého centra v Londýně, kde se promítal dokumentární film Něžná revoluce.

Listopad 1989, foto: Gampe, Wikimedia CC BY 3.0Listopad 1989, foto: Gampe, Wikimedia CC BY 3.0 Policisté bijící bezbranné lidi v centru Prahy, protesty, náročná distribuce informací po celé zemi bez pomoci rozhlasu a televize i pád komunistického režimu a likvidace ostnatých drátů na hranicích, ale také nadčasové komentáře Václava Havla nebo Karla Kryla a mnoha dalších. Snímek Něžná revoluce režisérů Jiřího Střechy a Petra Slavíka sestavený z dokumentárních materiálů shlédly v centru Londýna desítky lidí včetně těch, kteří listopadové události zažili na vlastní kůži.

Jiří Přibáň, který dnes učí filosofii práva na univerzitě v britském Cardiffu, byl tehdy čerstvý absolvent. Na podiu se sešel s historikem Pavel Seifterem, bývalým českým velvyslancem ve Spojeném království a signatářem charty 77. V diskusi se shodli na tom, že se toho hodně změnilo, ale mnohé překvapivě zůstalo stejné.

"Společnost se změnila strašně moc, ta se změnila úplně, došlo k revoluční proměně, ale kultura přetrvává. To je rozdíl mezi společností a kulturou. Jsou tady české kulturní stereotypy, nedůvěra k politice, řešit všechno nepoliticky inženýrskou cestou. My pořád žijeme inženýrskou odysseu. To není náhoda, že ti dva prezidenti byli inženýry a že dnešní premiér je také inženýr. Jako bychom chtěli věřit, že nemusíme jít do politických sporů, konfliktů, že se věci vyřeší sami nebo ještě lépe, že je vyřeší někdo jiný, nějaký tatíček ať už je to Masaryk nebo Havel nebo někdo jiný," říká Jiří Přibáň.

Podle historika Pavla Seiftera českou společnost vyrovnání s totalitní minulostí stále čeká.

"Zčásti se tomu vyhnula, po tolika letech to bude někde uvnitř hnít, tzv. vyrovnání s minulostí byla iluze, že se to dá udělat jedním rázem. Že ty zloduchy je možné potrestat a my pojedeme dál ke šťastným zítřkům. Takhle to nejde. Takže to vyrovnání se musí stát vyrovnáváním. Třeba se ta debata o tom obnoví. Například v Německu to také trvalo dlouho. Ale postupně se vedlo k seriózní debatě, tak snad to přijde," říká Pavel Seifter.

Třicetileté výročí jistě nabídne pamětníkům i nové generaci prostor k reflexi.