Centrum Prahy zdobí socha Franze Kafky

Pomník Franze Kafky, foto: Jana Šustová

Po čtyřech letech příprav stojí v centru Prahy bronzová socha spisovatele a slavného pražského rodáka Franze Kafky. Své místo našla v prostoru mezi křesťanským kostelem a židovskou synagogou, jako upomínka na česko-německo-židovský kulturní prostor, kterým Praha dlouho byla. Slavnostního odhalení sochy se zúčastnila i Zdeňka Kuchyňová.

Výtvarník Jaroslav Róna,  autor pomníku Franze Kafky,  foto: ČTK
Odhalení proběhlo v neformálním, tak trošku rakousko-uherském duchu. Kolemjdoucí se kromě pohledu na téměř čtyřmetrovou plastiku mohli osvěžit ryzlinkem a ochutnat čerstvě pečený chleba s domácí paštikou. A samozřejmě se vyfotit s Franzem Kafkou, kterého vytvořil sochař Jaroslav Róna. Socha představuje vlastně osoby dvě, přičemž Kafka sedí na ramenou imaginární běžící postavě představované pouze prázdným oblekem.

"Dospěl jsem k tomu, že socha by měla vyjadřovat jakési vnitřní rozpolcení nebo rozdvojení Kafkovo, které on sám na sebe ve svých textech prozrazuje, a to byl výchozí moment pro tu ideu. A když jsem dospěl k tomu, že to musí být dvě figury, tak jsem hledal jejich vztah. A k tomu mi poskytla klíče novela Popis jednoho zápasu. Je to taková cesta dvou lidí, kteří se náhodně seznámí na večírku a putují přes most po nábřeží do Karlovy ulice a tam dojde k tomu, že ta postava ústřední se vyhoupne na ramena svého společníka a přinutí ho, aby ji jako kůň nesl na ramenou."

Pomník Franze Kafky,  foto: Jana Šustová
Socha váží 700 kilogramů a myšlenka na vybudování pomníku vznikla ve Společnosti Franze Kafky krátce po jejím vzniku v roce 1990. Výtvarné soutěže se zúčastnilo sedm předních výtvarníků. A právě pro dílo Jaroslava Róny hlasovalo osm z jedenácti porotců. Jak uvedl místopředseda Společnosti Franze Kafky Vladimír Železný, sochaři Rónovi se podařilo v Kafkovi nalézt stránky, které byly dříve opomíjeny. Vnímá ho jako nositele hluboké ironie a humoru. Socha také vychází z citátu z Kafkova díla.

"My jsme ve Společnosti Franze Kafky dlouho váhali, zda do soklu vrýt ten citát. Rozhodli jsme se, že nikoli. Ponechme onu znepokojivou sochu bez přímého vysvětlení. Kafkovi se dostávalo totiž vysvětlení příliš mnoho. Ponechme všem, kteří kolem té sochy půjdou, aby se na ni mohli podívat jenom jako na zvláštní neobvyklou sochu. A ten, kdo bude chtít, tak si ten citát dohledá."

Praha tak dostává novou sochu v místě zvláštního duchovního prostoru - mezi kostelem a synagogou, které se navzájem osvětlují. Navíc přímo uprostřed podstavce sochy probíhala hranice mezi křesťanským a židovským městem. Jak dodal Vladimír Železný, socha má v sobě cosi magického.

"Když stála ta socha na dvoře domku pana Róny, v malé vesničce za Prahou, tak všichni, co jsme k ní přišli nebo přicházeli, byli nutkáni se o ni opřít. A vy, když se o ni opřete, tak jste zhruba ve výšce kapsy na tom rozevlátém saku, na kterém vlastně Kafka jede. A všichni se takto nechali vyfotit. To bude to místo, kde se budou všichni turisté chtít fotit. Každý bude chtít fotku: Já a Kafka."