Čech Oldřich z Pordenone byl prvním známým Evropanem, který se dostal do Tibetu

V pražském kostele u Panny Marie Sněžné byla uložena část ostatků františkánského kněze Oldřicha z Pordenone, který žil na přelomu 13. a 14. století. Relikvie byla přenesena z Itálie a slavnostně předána během mše.

Během mše v kostele Panny Marie Sněžné byla předána část ostatků Oldřicha z Pordenone, foto: Zdeňka KuchyňováBěhem mše v kostele Panny Marie Sněžné byla předána část ostatků Oldřicha z Pordenone, foto: Zdeňka Kuchyňová Přihlížel tomu zcela zaplněný kostel, kde byla i delegace z Itálie, která připravuje jeho svatořečení. Kdo byl vlastně Oldřich nebo také Odorik z Pordenone?

"Zachytil spoustu různých zážitků a pozorování tehdejší Mongolské říše, která měla svůj střed v Číně. Je to jedinečné svědectví z těchto končin světa."

Jaká je Odorikova vazba na Česko?

"Pravděpodobně byl synem vojáka, který zůstal v Porderone za dob Přemysla Otakara II., který tam měl posádku, a narodil se Odorik. Existuje jen jediný rukopis, který se uchovává ve Francii, kde se píše: Já Odorik, Čech z Pordenone," uvedl františkánský kněz Petr Regalát Beneš.

O tom, že jsou ostatky pravé, svědčí tzv. autentika, která byla při mši přečtena:

Odorik z PordenoneOdorik z Pordenone "Kdo trošku porozuměl, tak zjistil, že nejde o relikvii z kosti, ale z kůže. Je to velmi precizně popsaná relikvie, a potvrzená 31. srpna provinčním ministrem bratří minoritů."

Odorika vykradli, a on zůstal zapomenut

Odorik z Pordenone byl prvním známým Evropanem, který se dostal až do Tibetu. Existuje v jeho knize svědectví o Tibetu z té doby?

"Ano, i když o tom mnoho badatelů diskutuje. Před lety jsme udělali výstavu, kterou inicioval pan Vaniš, který v roce 1951 zachytil na fotografiích Tibet ještě před tím, než byl obsazen. Díky němu jsme se začali o Odorika více zajímat. Právě proto, co tam viděl, byl po přečtení Odorikových zápisků nezlomně přesvědčený, že tam Odorik byl. Byly to právě některé zvláštní zvyky, které se tehdy Evropanům musely zdát jako z jiného světa."

Co tam bylo za zvláštní zvyky?

"Měli tam například problém s pohřbíváním. Mrtvoly se tam odnesou na určité místo, a nechají se ptákům."

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová

Petr Regalát Beneš, foto: Zdeňka KuchyňováPetr Regalát Beneš, foto: Zdeňka Kuchyňová Plný český překlad Odorikových zápisků se objevil až po šesti stoletích, v roce 1962. Proč za tak dlouho?

"Měl smůlu jako mnohé historické postavy. Jeho zápisky zaujaly jednoho autora ve Francii, a ten vytvořil jakýsi cestopis rytíře Mandevilla. Odorika vykradl, a stal se slavným, i když nikdy v těch končinách nebyl. Proslavil se on, a pro Odorika to znamenalo zapadnutí do prachu dějin. Skvělým odborníkem na Odorika je doktor Vladimír Liščák, a v zimě vyjde o Odorikovi kniha."

Vy jste se za českou stranu ujal příprav přenesení relikvie. Jak probíhala jednání s italskou stranou?

"Přátelíme se s nimi už nějakou dobu. V roce 2005 jsme uspořádali výstavu fotografií a část byla věnována Odorikovi. Několikrát jsme byli v Pordenone, i v novém kostele od slavného architekta Botty. Je udělán na způsob stanu na Dálném východě. Je to takový kužel s otvorem ve stropě. Podobný pocit jsem v žádném kostele nezažil, je to zvláštní místo," dodal na závěr františkánský kněz Petr Regalát Beneš.