Byl můj předek sedlák nebo ze vznešeného rodu? Genealogie otevírá dveře do minulosti

16-10-2019

Truhla na půdě plná zežloutlých listin, staré album s vybledlými černobílými fotografiemi nebo vzpomínky na vyprávění babičky. Motivací pro pátrání po vlastních předcích je celá řada. Na otázky typu odkud pochází, čím byli a jak žili, dává odpověď genealogie. A právě této vědě a jejímu vzniku je věnován první díl našeho seriálu o pátrání po předcích.

Foto: Zdeňka KuchyňováFoto: Zdeňka Kuchyňová Suchá poučka říká, že genealogie je pomocná věda historická, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu. Její název je odvozen z řeckého slova „génos" nebo latinského „genus", což v českém překladu znamená „rod". V antickém Řecku můžeme hledat i prapůvod genealogie, říká genealog Stefan Scholz:

"V antickém Řecku ta identifikace člena rodiny spočívala v hledání nějakého bájného otce zakladatele rodu. A vždycky to bylo hledání v tom zlatém věku, tedy v mykénské kultuře. A to se pak přeneslo i do Říma."

"Takže původ genealogie pochází z antické touhy najít bájného předka. Jenomže to tehdy vůbec nebyla žádná věda, i oni sami věděli, že to je vymyšlené. Samozřejmě, že Julius Caesar nepochází od trojských trosečníků. Oni si v té době ten původ vymysleli, protože chtěli mít co nejvíc vznešený původ a nejvíc vznešený původ byl prostě v mykénském Řecku. Zejména v Troji. A tento naprosto nevědecký přístup trvá i ve šlechtických rodinách do středověku," popisuje Stefan Scholz.

Většina panovnických rodů chtěla mít původ od Karla Velikého

Foto: DarkWorkX, Pixabay / CC0Foto: DarkWorkX, Pixabay / CC0 Právě v období středověku vznikaly rozsáhlé rodokmeny šlechtických a královských rodů. Vladaři si je často vystavovali ve svých sídlech, aby poukázali na důležitost rodové příslušnosti. Proto asi není překvapením, že se stejně jako v jiných lidských činnostech i při tvorbě rodokmenů podvádělo s cílem vylepšit svůj původ.

"Když se podíváme na rodokmeny ve středověku, většina panovnických dynastií chtěla mít rodový původ od Karla Velikého. Takže Lucemburkové od Karla Velikého, Habsburkové od Karla Velikého. Samozřejmě bylo to všechno vymyšlené. My dnes víme, že Lucemburkové ani Habsburkové od Karla Velikého nepocházejí," říká genealog.

"Třeba Ladislav Suntheim, což byl velký genealog a učenec na dvoře císaře Maxmiliána v letech 1440-1513, napsal kroniku habsburského bamberského domu. Tam je, řekl bych tak 80 procent, zejména ty nejstarší generace, naprosto vymyšlené. Takže to ještě nebyla genealogie vědecká, to s ní nemělo nic společného. To přichází až během osvícenství," vysvětluje Stefan Scholz.

Vědecká genealogie začíná vznikat v 18. století

První skutečné rodokmeny, které jsou vědecky spolehlivé, začaly vznikat v 18. a začátkem 19. století.

"Byla to tehdy celá generace badatelů, kteří cítili, že není možné to dělat jako dříve, jako ve středověku a v antice, že si to prostě vymyslíme. Že vlastně máme předem danou jakoby zakázku: Udělejte mi rodokmen, který vychází od Aeneáše nebo od Karla Velikého."

"U vědecké genealogie jde o zcela jiný metodický postup. Zatímco například ve středověku šlo o postup zdola, tedy od nejstaršího k nejmladšímu, moderní genealogie, vědecká, postupuje přesně opačně. Jako archeologové. Nejdříve nejmladší vrstvy, a pak, pokud možno, se chceme dostat co nejvíc do minulosti," říká genealog Stefan Scholz.

Století 20. a 21. přineslo do studia genealogie naprosto nový pohled a obrovský zájmem o laickou genealogii. Vyhledávání předků či bádání v rodinné historii, patří mezi jedny z nejoblíbenějších zálib na světě.

16-10-2019