Přehled tisku

0:00
/
0:00

Vláda potvrdila, že děti mají právo na život v rodině. Jak uvádí Mladá fronta Dnes, kabinet schválil strategii, podle níž se budou do dvou let zavírat kojenecké ústavy. Děti se budou posílat do pěstounských rodin. Od r. 2014 nebude v ústavu jediné dítě do tří let.

Foto: Evropská komise
Vláda potvrdila, že děti mají právo na život v rodině. Jak uvádí Mladá fronta Dnes, kabinet schválil strategii, podle níž se budou do dvou let zavírat kojenecké ústavy. Děti se budou posílat do pěstounských rodin. Od r. 2014 nebude v ústavu jediné dítě do tří let. O dva roky později přestanou úředníci posílat do domovů i děti do sedmi let. Pěstouni mají poskytnout domov i dětem nemocným, zneužívaným, závislým na drogách nebo dětem z babyboxů, které potřebují náhradní rodinu během několika hodin. Tak velkou změnu ústavní péče Česko v uplynulých šedesáti letech nepamatuje, píše deník. Jde o součást sociální reformy, která pohlíží na dítě jako na svébytnou bytost, která má v každém věku svá nezpochybnitelná práva. Podle ministra práce Jaromíra Drábka je totiž jednoznačně prokázané, že ústavní péče zejména v nejnižším věku má negativní důsledky na rozvoj dítěte.


Véčka zase zlobí, píše se v komentáři Lidových novin. Věci veřejné blokují vládní dohodu s církvemi, finanční restituce by chtěly odložit na dobu, až se zlepší ekonomická situace státu. Za hněvivou reakcí ODS a TOP 09 na poslední kapric nejmenší vládní strany prosvítá obava, aby ještě před spuštěním restitucí neuhodila krize nebo aby se k moci nedostala levice. Obecně se totiž předpokládá, že když se systém jednou spustí, nikdo už restituce nezastaví. Hraje se tedy o čas, soudí autor komentáře. Roční poplatek církvím by obnášel zhruba dvě miliardy korun. Věci veřejné i opozice se ptají, kdo přesně si kvůli církvím má odtrhávat od úst. Otázka je to zcela oprávněná. Na druhé misce vah leží to, že při odkladu restitucí by nekatolické církve byly ještě více v nevýhodě. V tlaku VV je ale i určitá účelovost. Církevní restituce jsou nepopulární a odporem vůči nim véčka zabodují u voličů. Praha se ale na světové klimatologické konferenci OSN zavázala, že jen na ochranu klimatu bude přispívat cca 5 miliardami ročně. Přitom většina těchto peněz půjde na zbytečnosti. Proč véčkům nevadí tohle, ptají se Lidové noviny.


Hospodářské noviny se věnují ožehavému tématu - jakou cenu má vlastně zdraví člověka? Podle nové koncepce ministerstva zdravotnictví nebudou totiž zdravotní pojišťovny nadále financovat nejmodernější, a tudíž nejdražší léčbu, ale takovou, kterou si může systém veřejného zdravotnictví dovolit. Podle odborníků však nastavení limitů toho, co je ještě rozumné a únosné proplatit, musí předcházet zásadní debata, na co má mít pacient vlastně právo. "Jde o to si říct, jestli stačí, že je někdo živý, nebo mu máme zajišťovat uspokojivý osobní, rodinný či sexuální život," uvádí expert na zdravotní právo Ondřej Dostál. Ústava podle právníků neříká, že každý má právo na veškerou existující léčbu za veřejné peníze. Bude také třeba přehodnotit léčbu, která nyní patří k nejdražším, tedy léčbu vzácných vrozených metabolických nebo genetických poruch. Peníze na všechny léky, přístroje a zdravotnické prostředky nemá žádný stát na světě, připomíná deník. Náklady na zdravotní péči v Česku jen za posledních pět vzrostly o 130 procent. Řada zemí tak podle odborníků začala už před lety měřit, jak je konkrétní léčba efektivní. Ministerstvo zdravotnictví se chce přidržet doporučení Světové zdravotnické organizace, podle něhož se vyplatí pouze takové technologie, které zajistí rok kvalitního života za cenu nižší, než je trojnásobek HDP na hlavu.


V kauze ProMoPro je ticho po pěšině, píše Právo. Deník už koncem ledna 2011 jako první zveřejnil, že ministerstvo financí podalo trestní oznámení kvůli předražené půlmiliardové zakázce na konferenční služby pro firmu ProMoPro. Přesto nepadlo v této kauze žádné obvinění. Protikorupční policie přitom zahájila úkony trestního řízeni kvůli možnému porušování povinnosti při správě cizího majetku už začátkem února. Za zakázku z doby českého předsednictví EU tehdy odpovídal tým vicepremiéra pro evropské záležitosti a nynějšího ministra obrany Alexandra Vondry. Detektivové podle informací z médií chtěli obvinit až deset lidí, čekali však prý na znalecký posudek, o kolik peněz stát kvůli zakázce bez veřejné soutěže přišel. Znalecké posudky však chybí podle deníku dodnes a ani v nejbližších týdnech se nedá očekávat, že by s nimi policie mohla začít pracovat. Téměř roční prověřování případu tak podle deníku nahrává podezřelým, kteří mají dost času na to, aby zametli případné stopy.


Českým exportérům budou na zahraničních trzích pomáhat domácí špičkoví sportovci. Podle Hospodářských novin je budou propagovat v těch zemích, kde je jejich jméno nejznámější. Například hokejista Jaromír Jágr podpoří firmy usilující o zakázky v USA, Kanadě či Ruské federaci, píše deník. Záměr propojit sportovce s vývozci vychází ze zkušenosti, že v cizině jsou mnohem více známá jména vrcholových sportovců než sebevíc úspěšných firem. Proto sportovci slibují, že se budou účastnit zahraničních obchodních misí, domácích společenských podnikatelských akcí nebo dají svá jména a fotografie k dispozici na prezentační materiály vývozců. Ministerstvo průmyslu a obchodu v současné době registruje 13.500 exportujících podniků, jichž se nabídka sportovců teoreticky dotýká.


Ředitelství silnic a dálnic kupovalo předražené pozemky, uvádí deník Právo. Hloubkový audit ukázal, že bývalé vedení společnosti nakoupilo pozemky pod pražským dálničním okruhem až za dvojnásobek ceny. Stát tak přišel o desítky milionů korun. Ty přitom vydělal jeden konkrétní podnikatel. Jde o pozemky u Ruzyně, které ředitelství v r. 1998 koupilo za podivných okolností od společnosti Adler Europe. V r. 2008 je naopak se ztrátou zase prodalo. Smlouvy, na kterých stát tratil, se podle deníku uzavíraly v době, kdy ředitelství vedli Petr Laušman a Michal Hala. Oba byli spolu s podnikovým právníkem před Vánoci zatčeni kvůli nevýhodným pronájmům dálničních odpočívadel, na kterých stát o stovky milionů korun, uzavírá Právo.


Mladá fronta Dnes připomíná stoleté výročí Obecního domu v Praze. Světla reprezentační budovy v sousedství Prašné brány se poprvé rozzářila 5. ledna 1912. Málokdo tehdy tušil, že tak vzniklo místo, kudy budou kráčet dějiny, píše list. Ale právě tady 28. října 1918 kapitulovala branná moc Habsburské monarchie před československou revolucí. Tady byl také založen takzvaný národní výbor, který připravoval vznik samostatné republiky. Obecní dům se začal stavět r. 1905 na místě zvaném Králův dvůr, kde si svou rezidenci už ve 14. století zřídil Václav IV. Na výzdobě secesní budovy, která je dnes národní kulturní památkou, se podíleli Mikuláš Aleš, Alfons Mucha nebo Max Švabinský, jsou zde plastiky J. V. Myslbeka, Josefa Mařatky nebo Bohumila Kafky. Po r. 1989 budova začala chátrat, tehdejší nájemci restaurace neměli zájem investovat do jejích oprav. Až r. 1994 přinesl změnu. Památky se ujali restaurátoři a po třech letech oprav se objevila ještě krásnější než v dobách svého vzniku. Povedlo se totiž dokončit řadu detailů, na které v roce 1912 nebyly peníze, píše Mladá fronta Dnes.


Lidové noviny informují o chátrání památkově chráněných Lázní Kyselka, kde se tradičně stáčí nejznámější česká minerálka Mattoni. Společnost Karlovarské minerální vody vlastní italský podnikatel a ten podle zástupců obce není ochoten do záchrany budov věnovat nic ze svého. Přitom přiznané tržby společnosti činí kolem 800 milionů korun, říká v Právu starostka města Petra Hoffmannová. Alessandro Pasquale, šéf stáčírny, ale tvrdí: "Naštěstí už nejsme v komunismu, aby lidé mohli diktovat, co má firma dělat se svými zisky." Důsledky dlouhodobé devastace jsou katastrofální: propadlé střechy, hnijící fasády, okna zatlučena fošnami. Jediná změna je znát na kolonádě u Ottova pramene, kde je místo střechy natažen igelit. Ani toto provizorní zastřešení ale nezaplatil vlastník. Na projekt muselo podle Práva uvolnit skoro milion korun ministerstvo kultury. Další osud budov je nejistý, chybí zde investor. Město by tu chtělo startovací byty pro mladé.