Čtyři medaile českých atletů na ME v Göteborgu

Česká atletická výprava se z ME v Göteborgu vrací spokojená. Zisk čtyř cenných kovů je dvojnásobný proti poslednímu šampionátu starého kontinentu v Mnichově. Navíc úspěšnou obhajobou titulu zazářil v desetiboji Roman Šebrle.

Tomáš Janků, foto: ČTKTomáš Janků, foto: ČTK První a nutno dodat, že poměrně nečekanou stříbrnou medaili vybojoval Tomáš Janků. Třicetiletý výškař navíc skákal pod hrozbou, že vyřazení v kvalifikaci pro něj znamená konec v pražské Dukle a tím předčasné uzavření kariéry. Janků však tento psychický tlak zvládl bravurně, ovšem ve finále mu na výšce 230 cm pořádně zatrnulo.

"Stáhlo se mi lýtko do bolesti, až jakoby to chtělo jít do křeče, takže jsem začínal mít strach, že je konečná. Říkal jsem si, že to tam strčím a buď to prdne nebo to vydrží. Naštěstí to vydrželo, ale na 238 jsem to už nechtěl riskovat, to už nemělo cenu."

Český reprezentant skákal v takovém transu, že si své medailové pokusy ani neuvědomoval.

"Já si skoro nic nepamatuji, musím se na to podívat v televizi. Od 230 jsem se vždy probral až na žíněnce, takže nic moc nevím - ani, jak skákali ostatní, protože jsem se soustředil jenom na sebe. Dopadlo to, jak to dopadlo."

Jeho první medaile ze šampionátů pod otevřeným nebem pro něj pochopitelně znamená obrovské zadostiučinění.

Jan Železný, foto: ČTKJan Železný, foto: ČTK "Sešlo se to. Já si vážím všeho. Skočil jsem 234 cm - to je osobní rekord, druhý výkon v historii republiky a ještě k tomu medaile. To bude v baru drahé."

Sotva pár minut po Tomáši Janků se z bronzové medaile radovala legenda světového oštěpu Jan Železný. Pro trojnásobného olympijského vítěze a trojnásobného mistra světa to byl teprve druhý cenný kov na šampionátu starého kontinentu.

"Jsem strašně rád. Moc lidí tomu nevěřilo a tak jsem spokojený, že jsem to dokázal. Házel jsem to, jak jsem říkal. První pokus vyšel a potom jsem riskoval. Na závod jsem se strašně těšil na rozdíl od kvalifikace, kdy jsem byl unavený, takže jsem si to užíval. Hodil jsem 85 m, což mě uklidnilo. Samozřejmě jsem pak chtěl hodit ještě dál, ale spokojenost je velká. Udělal jsem medaili po hodně letech na ME, je vydřená, vybojovaná a to je pro mě krásný okamžik. Po těch dvaceti letech můžu skončit s medailí. To je super."

Bronzová medaile za výkon 85 m a 92 cm je o to cennější, že na ní český oštěpařský král dosáhl ve čtyřiceti letech. On sám si však svůj věk nijak zvlášť nepřipouští.

"Já nevím, lidi pořád říkají, že se má čtyřicítka slavit. Já jsem nic neoslavoval, protože to nepovažuji za nějaký zlomový okamžik. Samozřejmě ve sportu je to hodně, ale člověk se cítí tak, jaké má myšlenky. V tomto jsem pozitivní člověk. Říkám si - svému osudu neutečeš, ten je daný a přijde. Jenom se snažit, aby ten osud naplňoval trochu tvé sny." Barbora Špotáková, foto: ČTKBarbora Špotáková, foto: ČTK

Zatímco Železný hází svou poslední sezónu, do evropské špičky vtrhla jeho o patnáct let mladší oštěpařská kolegyně Barbora Špotáková. Její stříbrná medaile nesla i stopy smutku, neboť souboj o zlato prohrála s Němkou Neriusovou o pouhých 18 cm. Titul evropské šampionky byl opravdu blízko...

"Strašně moc blízko. Všichni o tom pořád předem mluvili, člověk na to myslí a hrozně moc chce. Čím víc chce, tím hůř hází. Já jsem naštvaná, že jsem házela ošklivě. Lítalo mi to moc nahoru, takže to vypadalo, že to neumím."

Neriusová se tak stala českým osudem už podruhé. Před dvěma lety na OH v Athénách totiž odsunula z medailové příčky jinou českou oštěpařku - Nikolu Tomečkovou, posledním pokusem jen o 6 cm delším. Bára Špotáková byla lehce zklamaná i proto, že jí přišla do hlediště stadionu Ullevi povzbudit kompletní česká výprava.

"Byli výborní. I proto jsem zklamaná, všichni mě přišli podpořit a tak jsem ten šestý hod měla hodit dál."

Naše oštěpařka vybojovala svou první velkou medaili a už se o ní spekuluje, jako o nástupkyni slavného Honzu Železného.

"Byla bych ráda, kdybych ho alespoň trochu napodobila, aby svět zase věděl o českém oštěpu. Teď mi gratuloval Steve Backley, což byl Honzův rival. Myslím, že měl radost, že někdo z ČR zase hází oštěpem, to mě docela dojalo."

Roman Šebrle, foto: ČTKRoman Šebrle, foto: ČTK Vrcholem z českého pohledu však bylo zlato Romana Šebrleho. Desetibojaři zápolili nejen s náročnými disciplínami, ale i nepříznivými povětrnostními podmínkami. Především v dálce a tyči je bičoval déšť i nepříjemný nárazový vítr. I proto se musel Šebrle spokojit s menším bodovým ziskem, než původně očekával. Po závěrečné patnáctistovce svítila u jeho jména hodnota 8526 bodů.

"Nebyli úplně ideální podmínky pro velký výkon v desetiboji a tak o to jsem radši, že se mi podařilo vyhrát. Moc jsem si ho neužíval, protože jsem byl nervózní od začátku až do konce a chtěl jsem udělat o něco větší výkon, ale nakonec jsem v těch podmínkách naprosto spokojený."

Šebrle je teprve čtvrtým desetibojařem historie, který dokázal obhájit evropský titul.

"Moc si toho cením, protože ME je jednou za čtyři roky, takže obhájit pro mě znamená hrozně moc. Je to zlatá medaile, takže já jsem naprosto spokojený a šťastný."