Silvestrovské perly ze Semaforu

31-12-2012

Pokud si jste se rozhodli strávit krátký čas přelomu roku 2012 a 2013 ve společnosti Radia Praha, nabídneme vám nahlédnutí do historie divadla Semafor. Nebude to ale ten notoricky známý Semafor ze 60. let. Díky nové supraphonské edici se budeme moct zaposlouchat do méně známých nahrávek, které dokumentují Semafor ze 70. a 80. let.

Foto: SupraphonFoto: Supraphon Tehdy bylo divadlo v nemilosti médií, zejména kvůli občanským postojům jeho hlavního tvůrce Jiřího Suchého. Ale i tehdy tu vznikala spousta zajímavých textů, dialogů a písniček, jak sami uslyšíte. Hezký poslech vám přeje od mikrofonu autor pořadu Vilém Faltýnek.

Jiří Suchý zažil ve své kariéře mnoho konců, které se proměnily v nový začátek. Už když nerad odcházel z Divadla Na zábradlí a zakládal vlastní divadlo Semafor, netušil, že vzniká nová legenda plně srovnatelná se Zábradlím.

Duet Miláčku nám připomíná Semaforské zpracování Kytice z roku 1974. Libreto napsal Jiří Suchý na motivy Karla Jaromíra Erbena, hudbu složil Ferdinand Havlík a režíroval Jiří Císler. Kytice se stala dílem, které překonávalo ztrátu Jiřího Šlitra, který zemřel o Vánocích 1969, a potvrzovalo, že Semafor dokáže žít dál i bez Šlitra. Duet Miláčku z balady Vodník zpívala Hana Zagorová a Michal Prokop.

Bylo to období, kdy k sobě Suchý hledal nového hereckého partnera, který by mohl zastoupit Jiřího Šlitra. Našel ho v Jitce Molavcové, mladé zpěvačce, které prokazovala silný komický talent.

Po Kytici byl dalším velkým úspěchem Semaforu Faust. Faustovské téma Suchého zajímalo vždycky, už na Zábradlí se podílel na inscenaci Faust, Markétka, služka a já. V roce 1984 Semafor uvedl v premiéře hru Dr. Johann Faust, Praha II, Karlovo náměstí 40. Suchý tu nápaditě propojil faustovský motiv s náletem na Prahu během války.

Jiří Suchý (vlevo) a Jiří Šlitr, foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasuJiří Suchý (vlevo) a Jiří Šlitr, foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu Jiří Suchý v roce 1968 podepsal Dva tisíce slov a od podpisu neustoupil. Navíc se vyhnul podpisu anticharty. Nesměl se v té době objevovat ani ve vysílání rozhlasu a nebyl žádoucí ani ve vydavatelském plánu Supraphonu. Mnoho desek z inscenací Semaforu bylo připraveno, nikdy ale nevyšly.

Inspirační kořeny Semaforu sahají až k Osvobozenému divadlu Voskovce a Wericha. Suchý se nikdy netajil obdivem k tvorbě obou slavných klaunů. K jejich písním se vracel i jako interpret. Několikrát nazpíval například píseň Ezop a mravenec.

Supraphonský komplet dokumentuje snahu Suchého přitáhnout stárnoucího a nemocného Wericha zpátky k divadlu. K výročí Vest Pocket revue s Werichem vedl rozhovor v Lucerně a na CD kompletu je jejich dialog s názvem Setkání, který se natáčel v rozhlasovém studiu pro silvestrovské vysílání roku 1978. Rozvíjí jeden z původních dialogů Wericha s Voskovcem. Jiří Suchý také napsal pro Jana Wericha menší roli ve snové hře Smutek bláznivých panen. Werich ale nakonec během zkoušek musel ze zdravotních důvodů odstoupit, přestože se na spolupráci se Suchým těšil. Silvestrovský pořad Radia Praha uzavírá píseň Štěstí ze stejné hry. Hudba Ferdinand Havlík, text Jiří Suchý, s autorem zpívá Martha Elefteriadu.

31-12-2012