Není prostor k ústupkům

18-09-2000

Evropská bitva o ceny pohonných hmot se přenesla i do Česka. Nad některými jejími aspekty se zamýšlí Zdeněk Vališ.

Čeští motoristé obecně velmi neradi slyší, že daně na pohonné hmoty patří v Česku k nejnižším v Evropě, tedy v té Evropě, do níž země směřuje. V Německu jsou v průměru o deset procent vyšší, ve Francii o 15 procent a ve Velké Británii dokonce o 25 procent vyšší. Proto si také některé západoevropské vlády mohly v uplynulých dnech dovolit slíbit menší ústupky. Těžko obstojí častý argument, že řidič v Česku si za svůj plat naplní benzínem daleko menší nádrž než západní sousedé. Tenhle nepoměr nelze řešit snižováním spotřebních daní, ale jen lepší výkonností celé ekonomiky a následným platovým růstem.

Současná situace by ale mohla přimět stát k tomu, aby účinněji využíval svých práv stále ještě majoritního vlastníka v České rafinérské k usměrnění její cenové politiky. Vždyť když se ceny ropných produktů v sousedních zemích zvyšují, ihned zdražuje i Česká rafinérská. Ale při opačném cenovém vývoji zlevňuje jen velmi nepatrně a neochotně. Ještě víc to platí o čerpacích stanicích, kde konkurence působí jen na papíře, protože pumpaři spolu v jednotlivých aglomeracích drží basu. Stát samozřejmě nemůže čerpadlářům mluvit do cen. Svou roli by ovšem mohl sehrát antimonopolní úřad a ostře prověřovat sebemenší podezření z kartelových dohod. To by byl efektivnější tlak na snížení cen pohonných hmot než nejrůznější blokády.

Je zde ale ještě jeden důležitý aspekt. Vysoké ceny pohonných hmot vůbec nemusí v delším časovém období ekonomice jen škodit. Stačí si připomenout první ropný šok ze začátku sedmdesátých let, kterému se ten letošní začíná velmi podobat. Tehdy byly všechny vyspělé západní země nuceny hledat východisko. A začaly se vyrábět úspornější vozy a hledaly se - a nacházely - cesty ke snížení energetické náročnosti. Výsledkem byla celá řada moderních technologií a inovací, které posunuly celou ekonomiku na vyšší úroveň. V Česku stát už několik let nabízí dopravcům možnost vysokých úspor. U mnohem ekologičtějších paliv, stlačeného zemního plynu je například spotřební daň nulová a u propan-butanů minimální.

V této souvislosti se jeví jako nepochopitelný požadavek dopravců, aby byla zachována horní hranice pro motorovou naftu na 26 korunách za litr, když stát jim umožňuje, aby jezdili za necelých osm korun za litr. Už několik let takto lacino jezdí městské i dálkové autobusy v Havířově, v Mostě či Litvínově. Ostatní raději zvyšují ceny za dopravné, natahují ruce po dotacích nebo koketují s blokádami dálnic a bez skrupulí kouří z těžkých náklaďáků nebo autobusů. Také proto by stát neměl ustupovat nátlaku a vydírání. Návrh tří opozičních parlamentních stran, aby vláda spotřební daň snížila a pomohla tak celé ekonomice, zní na první pohled logicky. Ve světle všech zmíněných souvislostí však má spoustu háčků. Komentátor liberálně pravicové Mladé fronty Dnes ho označil vcelku výstižně za barel plný populismu.

18-09-2000