Na titulu už nezáleží?

Bouřlivá krize ve veřejnoprávní České televizi, která měla začátkem roku i silný mezinárodní ohlas, jako by naznačovala, že letošek bude v českých médiích opravdu rušný. A jak uvádí Zdeněk Vališ, co leden napověděl, další měsíce jen potvrdily.

V televizní branži ani letos nevychladla půda. Dramatický vývoj přinesla zejména spleť kauz souvisejících se soukromou televizí Nova, či spíše řečeno s jejím ředitelem a spolumajitelem Vladimírem Železným. Vzpoura ve veřejnoprávní České televizi naproti tomu měla sice vnějškově atraktivní náboj, ale v podstatě šlo o žabomyší spor a pletichaření některých redaktorů i politiků odehrávající se na malém českém plácku. Zato případ Novy je vlastně takovou názornou ukázkou toho, jak už právě na český plácek pronikla globalizace se všemi svými negativy a pozitivy. Potíž, jak se zdá, je v tom, že k institucím reprezentujícím stát v oblasti televizního a rozhlasového vysílání se tato novinka zřejmě ještě nedonesla. A tak zatímco se stát dosud pořádně nevzpamatoval z úderu, který mu kvůli televizi Nova uštědřila stockholmská arbitráž, zamířila země v posledních týdnech vstříc novému mezinárodnímu skandálu. Tentokrát s televizí TV3 na krku. Ta sice oproti Nově nemá celostátní dosah, ale své místo na televizním trhu si vydobyla. Co je však nejpodstatnější, také v tomto případě figuruje na scéně zahraniční investor, který může mít pocit, že zásluhou českého státu přišel k újmě.

Tak trochu ve stínu televizních bouřek prošel ovšem letos zásadní změnami i denní tisk. Všechny celostátní deníky už vycházejí v barvě a jejich grafika občas i obsah si v mnohém nezadají s dubnovým nováčkem na mediálním trhu bulvárním titulem Super. Ten podle většiny odborníků posunuje dál hranici toho, co je ještě z hlediska novinářské profese možné, tedy bezostyšné zveřejňování smyšlených, či hrubě zkreslených informací a totální ignorování jakýchkoli protestů. Barevné noviny přijímá většina odborníků stále ještě s rozpaky. Čtenáři si ale už zřejmě zvykli. I když obarvení způsobilo, že noviny třeba i rozdílného obsahu a stylu psaní jsou nyní v obalech, které jsou si podobné jako vejce vejci. Právě přechod takzvaně seriózních deníků na barvu označují odborníci za největší mediální událost tohoto roku. Tou druhou, a neméně kontroverzní, je strukturální a obsahové sbližování titulů řízených z jednoho místa. V této souvislosti jsou nejčastěji zmiňovány deníky Mladá fronta Dnes a Lidové noviny. Oba tituly si jsou už natolik podobné, že prý není jasné, co tím vlastně jejich společný německý vlastník zamýšlí. Něco může třeba naznačovat postup, který zvolil jiný německý vlastník na mediální trhu bavorská skupina Vltava- Labe-Press. Ta už před časem skoupila prakticky všechny regionální deníky včetně celostátních deníků Zemské noviny a Slovo. Letos všechny tituly podřídila jednotnému centrálnímu vydání. Někteří odborníci tvrdí, že se tím trh pročišťuje. Pravda, koncentrace je také průvodním jevem globalizace. Také to ale připomíná doby socialismu, kdy na otázku které noviny čtete, existovala standardní odpověď to je přece jedno.