Základní umělecké školy: český unikát

13-02-2020

Česko má jedinečný systém uměleckého školství. Vláda dá jen letos 7 miliard korun na platy učitelů zhruba 500 základních uměleckých škol. Drtivou většinu z nich zřizují obce a kraje, které dalšími miliardami financují jejich provoz, asi desetina je soukromá nebo církevní. Velmi početná síť základních uměleckých škol je naprostým evropským a zřejmě i světovým unikátem.

Studenti ZUŠ ve Žďáře nad Sázavou, foto: archiv ZUŠ Františka DrdlyStudenti ZUŠ ve Žďáře nad Sázavou, foto: archiv ZUŠ Františka Drdly

Koncert ZUŠ ve Žďáře nad Sázavou, foto: archiv ZUŠ Františka DrdlyKoncert ZUŠ ve Žďáře nad Sázavou, foto: archiv ZUŠ Františka Drdly Koncertní sál ve Žďáře nad Sázavou na Vysočině je nabitý dětmi a rodiči. Žáci předvádějí, co se v posledních měsících naučili. Co jim schází na virtuozitě, dohánějí snahou a odvahou. Podobné koncerty samozřejmě můžete vidět i ve školách v mnoha jiných zemích světa. Ale základní umělecké školy – zkráceně ZUŠky nemají na světě obdoby. Ředitelkou téhle konkrétní je Dana Foralová:

„Patříme k těm větším ZUŠkám v kraji Vysočina. Máme 750 žáků ve 4 uměleckých oborech: hudebním, výtvarném, tanečním a literárně dramatickém. Nejvíc jich je v hudebním oboru, asi 390. Nejmíň v literárně-dramatickém, kam pravidelně chodí asi 40 dětí,“ vysvětluje Dana Foralová s tím, že hudba zůstává pro děti vedle výtvarného umění největším magnetem. I v relativně malém dvacetitisícovém Žďáře nad Sázavou existuje taková základní umělecká škola už přes devadesát let. Další najdete v osmitisícovém Novém Městě na Moravě ani ne deset kilometrů daleko, vlastní ZUŠku dříve „lidušku“ nebo „lidovku“ mají i jiná nedaleká menší města: Přibyslav, Velké Meziříčí nebo Bystřice nad Pernštejnem. Rodiče platí školné, ale podle ředitelky Foralové je spíš symbolické:

Taneční vystoupení ZUŠ ve Žďáře nad Sázavou, foto: archiv ZUŠ Františka DrdlyTaneční vystoupení ZUŠ ve Žďáře nad Sázavou, foto: archiv ZUŠ Františka Drdly „Letos je to 1700 korun na jedno pololetí a tedy 3400 korun ročně pro typického žáka hudebního oboru. To obsahuje jednu individuální výukovou hodinu s učitelem týdně, plus hodinu hudební nauky společně ve třídě s jinými žáky. O něco méně se platí v hromadných oborech, jako je výtvarný, dramatický nebo taneční obor," dodává Dana Foralová s tím, že výuka v těchto oborech je skupinová a ne individuální jako v případě výuky hudebních nástrojů. Uchazeči o studium sice skládají talentové zkoušky, ale školy se snaží vyjíst vstříc maximálnímu možnému počtu zájemců:

„Na talentovém průzkumu se uchazeči ohodnotí od A do C: A je nejtalentovanější, C nejméně. Těch nejnadanější po pravdě řečeno není až tak moc a daří se nám všechny zájemce o výuku umístit. Jestli někde trochu přetlak máme, tak je to v případě uchazečů o výtvarnou výchovu a hru na klavír.“

ZUŠ podporují významné osobnosti včetně Magdaleny Kožené

Pavel Michael Zemen, foto: archiv JAMUPavel Michael Zemen, foto: archiv JAMU I do základní umělecké školy ve Žďáře přijíždějí zahrát před doslova nabitým sálem docela význační a nadějní interpreti. Tak například mladý klavírista Pavel Michael Zemen vystupuje na mezinárodních festivalech a soutěžích, učí na brněnské konzervatoři a působí na Janáčkově akademii múzických umění. Ale jak mi řekl po jednom z koncertů, i pozvání do provinčního městečka na Vysočině mu stojí za to, aby přijel:

„Jsem tady hlavně proto, abych si zahrál na klavír, protože to mne baví vždycky a všude. A navíc tenhle konkrétní koncert je součástí větší iniciativy profesora Jana Jiráského z Janáčkovy akademie múzických umění. Existují osobní kontakty mezi akademií a zdejšími pedagogy. Člověk vždycky rád hraje pro lidi, kteří to myslí vážně, mají čisté srdce plné hudby. Nejsem tady určitě kvůli honoráři, ale z čisté radosti z hudby.“

Pavel Zemen sám systémem Základních uměleckých škol prošel. Později na nich sám učil, než přešel na Janáčkovu akademii múzických umění. ZUŠky mají pro něj celospolečenský význam:

Magdalena Kožená, foto: Jindřich Bálek, archiv ČRoMagdalena Kožená, foto: Jindřich Bálek, archiv ČRo „Pro mne nepředstavují jenom místo, kam se mladí lidé jezdí učit hrát na nějaký hudební nástroj. To dítě se sem přichází hlavně naučit chovat, začlenit do společnosti, umět mluvit a chovat na koncertě. Vychovávají se tady budoucí posluchači a mladí inteligentní lidé.“

ZUŠky mají velmi viditelnou, slyšitelnou a velmi soustavnou podporu i jiné hudební osobnosti mezinárodního formátu spojené s Brnem. Nadační fond mezzosopranistky Magdaleny Kožené organizuje a ona sama pomáhá propagovat už pravidelný celostátní koncertní happening zvaný ZUŠ Open. Účastní se ho stovky škol po celé republice. Před časem ve vysílání Českého rozhlasu vysvětlovala, proč je podle ní taková akce potřeba:

„Hlavním smyslem je vyzdvihnout tenhle unikátní systém. Vychovává nám nejenom fantastické profesionály, ale také vnímavé publikum, které si hru na nějaký hudební nástroj samo vyzkoušelo. Myslím, že to zvyšuje kulturnost celého národa. Do ZUŠek chodí přes čtvrt milionu dětí! Ale my bychom chtěli i tohle skvělé číslo ještě zvýšit. Poukázat na to, jak je to úžasná věc.“

Investice do uměleckých škol se vyplácí

Svatopluk Pohořelý, foto: ČTSvatopluk Pohořelý, foto: ČT Pro ucelený celostátní obrázek toho, jak ZUŠky fungují, jsem si zajel do Prahy. Peníze na platy učitelů dává ze státního rozpočtu Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a to také dohlíží na jejich fungování. Vedoucím oddělení, které to má na starosti, je pan Svatopluk Pohořelý a na číslech ilustruje, jak rozsáhlý systém uměleckého vzdělávání v Česku je:

„Ve školském rejstříku máme zapsaných asi 500 Základních uměleckých škol. Zhruba polovinu zřídily obce, 40 procent kraje a zbytek jsou školy církevní a soukromé. Pracuje v nich asi 13 200 učitelů, samozřejmě část z nich jen na částečný úvazek, a potom něco přes tisíc provozních zaměstnanců, kteří se starají o chod škol.“

Ani Svatopluk Pohořelý neví o jiné zemi, kde by se takhle umělecká výuka organizovala a štědře financovala. Jde o investici, jejíž návratnost se nedá přesně vyčíslit, ale je přesto pro společnost velmi důležitá:

Foto: Jan Rosenauer, archiv ČRoFoto: Jan Rosenauer, archiv ČRo „Většina z těch škol hraje v regionech roli kulturních center. Takové instituce kultivují okolí a přinášejí možnost setkávat se s živým uměním často na velmi vysoké úrovni. Otázka financování může být pro někoho zvláštní, ale ta hodnota umění, kterou přinášejí pro jednotlivce je těžko vyčíslitelná.“

V poslední době se v Česku neobjevily žádné snahy ze strany zákonodárců nebo nějakých zájmových skupin nebo organizací systém státem dotovaného uměleckého vzdělání omezovat. Naopak: organizace jako Nadační fond Magdaleny Kožené se viditelně a zatím spíš úspěšně zasazuje o jeho rozšíření.

13-02-2020