V Divadle v Dlouhé měla premiéru Vlčí jáma - drama z maloměstského pařeniště

13-09-2014

Divadelní režisér Martin Františák má rád výzvy. Baví ho inscenovat texty, které se na první pohled jevištnímu zpracování vzpírají. 9.září měla v Divadle v Dlouhé premiéru jeho Vlčí Jáma, vycházející z literární předlohy Jarmily Glazarové. Psychologické drama, psané lyrizujícím jazykem plným metafor, zachycuje nerovné manželství despotické, stárnoucí ženy a jejího o mnoho let mladšího muže, kteří si k sobě vezmou osmnáctiletou schovanku. Román byl v roce 1957 zfilmován Jiřím Weissem s Jiřinou Šejbalovou v hlavní roli tyranské tety Kláry.

Martin Františák, foto: ČTMartin Františák, foto: ČT „Na Vlčí jámě je dráždivé téma českomoravského pařeniště, řekněme maloměšťáctví. To někdy vede ke vzniku bizarních lidských osudů a postav, které ale Glazarová dokáže interpretovat v mnoha vrstvách s možností psychologického pochopení postav," říká režisér Martin Františák. „Lákalo mě také to, že je to román psychologický, jazykem dnešního filmu je to thriller a vedle toho má v sobě pochopení a hloubku těch postav zvláště té hlavní postavy tety Kláry. Ta postava je zajímavá tím, že je naše, je nám blízká. Klára je zvláštní matka s ohromnou maloměšťáckou starostí o přesnost, čistotu, řád, postava, která je v maloměstě neprůstřelnou dámou s velice zajímavým psychologickým profilem."

Postavu Tetu Kláry svěřil režisér Martin Františák Heleně Čermákové. Jak herečka přiznává, vzor Jiřiny Šejbalové z Weissovy filmové adaptace jí připadal nedostižný. Při četbě románu, ale odhalila v postavě další netušené možnosti: "Mě velmi příjemně překvapilo, přestože je to žena, jakým způsobem se až syrově dotýká věcí, které se týkají ženského světa a náhledu na svět. Je to velmi bolavý pohled, nesentimentální, mnohdy je to dotýkání se života velice tvrdé, komplikované a ožehavé. Myslím si, že na svou dobu, na ženu velmi otevřené. To mě velmi příjemně překvapilo a říkala jsem si, že tady je to velké pole, na kterém budu hledat ty své plody a že to bude velice složité.
Jestli je mi něčím blízká, tak svou obrovskou vitalitou a životní silou. Jakým způsobem ji používá, to je velice diskutabilní. Ona samozřejmě miluje, ale miluje svým sobeckým způsobem, takovým vlastnickým, majetnickým...ale vzhledem k jejímu životnímu příběhu, kdy ona odmalička byla hýčkané dítě, všechno vždycky mohla, celý svět jí patřil, vše bylo v jejím světě a vidění možné. To si tak pro sebe říkám, že ji do jisté míry může v mých očích ospravedlňovat. Dokáže být v rámci svého vidění světa a lásky velice krutá až tyranská, znásilňující všechno kolem sebe a vše přizpůsobující svému vidění a svému pohledu na svět."

Záběr ze slavného filmu Vlčí jáma, foto: ČTZáběr ze slavného filmu Vlčí jáma, foto: ČTMladého manžela tety Kláry ztvární Jan Vondráček. V roli schovanky Jany se představí Veronika Lazorčáková. „Má postava často komentuje dění kolem sebe, ale nekomentuje to textem. Je pozorovatelkou jevů, které se odehrávají v domě. To je asi nejtěžší - najít cestu, jak beze slov divákovi sdělit, co ta postava cítí nebo co se v ní odehrává."

Mezi mladou schovankou a otčímem vznikne silné milostné pouto. Přesto hlavní hybatelkou všeho dění nadále zůstává teta Klára. Právě kvůli této silné a rozporuplné postavě se režisér Martin Františák rozhodl převést Vlčí jámu na jeviště. "Tato postava mi přišla v té i nevědomé rovině od Glazarové velice dráždivá a velice odvážná. Dnes by se řeklo, že byla vlastně cool. Stejně jako byly cool Ibsenovy postavy, byla cool Nora, tak si myslím, že teta Klára je taková velice dravá výzva pro nás pro všechny. Zkoušíme otevřít na jevišti otevřít témata doteků, plachých paží, objímání, líbání rtů mladého muže...Je to všechno na hraně. Je to takové to maloměstské pařeniště, to naše maloměstské psycho. Vlčí jáma je jeden dům. V tom domě se začínají dít obyčejné věci, které se pomalu vychylují někam jinam a přivádějí lidi k šílenství."

Hudbu k představení složil Jiří Hájek, autorem výpravy je Marek Cpin. Dramaturgicky se podíleli Marta Ljubková a Štěpán Otčenášek.

13-09-2014