Povědomí Čechů o fair trade neustále roste

Světový den pro fair trade se slaví každý rok druhou květnovou sobotu - v letošním roce připadl na 10. května. Tento den je věnován především osvětové činnosti v oblasti férového obchodu a jeho podpoře. V Česku se slaví akcí nazvanou Férová snídaně ve vašem městě. Ta se pořádá již od roku 2011 a počet měst, která se k této akci přidávají, neustále stoupá.

Barbora Mrázková, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio PrahaBarbora Mrázková, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio Praha Více již Barbora Mrázková z Ekumenické akademie:

„V roce 2011, když jsme začali, bylo zapojeno 47 měst. Letos budeme snídat na více než 111 místech. Nárust je tedy opravdu velký. Máme zájem jak z velkých měst, jakými jsou Ostrava, Brno, Praha nebo Plzeň, tak ale i z úplně malinkých vesniček, jakými jsou Hostětín nebo Sudslava, kde žije pár desítek obyvatel.“

Podle posledních průzkumů povědomí Čechů o fair trade ­sice pozvolna, ale neustále, roste. Stoupají také maloobchodní obraty u férových produktů. První fairtradové komodity se k nám dostaly před deseti lety. Jak se od té doby změnila situace? O tom již Hana Chorváthová, ředitelka asociace Fairtrade Česko a Slovensko:

„Co se týče obecně fair trade u nás, řekla bych, že je to stále nová záležitost. I těch deset let je poměrně krátká doba. Patrné je to hodně na vývoji trhu a na tom, jak se zvyšují obraty. Stačí, aby na trh vstoupil nový řetězec nebo větší kavárenská firma. Podaří-li se uvést nový produkt, je to poměrně velká změna a s trhem to vždy hodně zahýbe.“

Veronika Bačová a Hana Chorváthová z asociace Fairtrade Česko a Slovensko, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio PrahaVeronika Bačová a Hana Chorváthová z asociace Fairtrade Česko a Slovensko, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio Praha Mezi nejznámější fairtradové komodity patří káva, kakao, čokoláda a banány. Častěji jsou ale v nabídce potraviny, které nepodléhají tak rychle zkáze, takže například fairtradové banány nebo jiné ovoce si prozatím běžně v obchodech koupit nelze. Fairtradové nemusejí být ale pouze potraviny. Na českém trhu jsou již k dostání například i výrobky z férové bavlny. Čeho ale Češi kupují nejvíc?

„Obecně vzato, mezi fairtradové produkty, které se u nás nejvíce prodávají, patří jednoznačně káva. Ta je takovou stálicí a zároveň nejznámějším a nejnakupovanějším produktem u nás. Asi proto, že když si dá člověk kávu, chce kávu kvalitní, často bio. To spolu souvisí. Navíc, u kávy mají čeští spotřebitelé nejvíce zafixované, že fair trade k tomu patří,“ říká Hana Chorváthová, ředitelka asociace Fairtrade Česko a Slovensko. Tato organizace vznikla právě před deseti lety, kdy se u nás s férovými produkty začalo obchodovat:

„Vznikli jsme jako asociace členských organizací, které se tu začaly zabývat faitradem, tzn. dělaly třeba nějaké osvětové kampaně, ale především někdy v roce 2004 k nám začaly dovážet první faitradové produkty. Tehdy vznikla potřeba mít tu nějakou společnou platformu, která bude pracovat na kampaních, bude monitorovat trh a bude nezávislým subjektem, který nemá vlastní produkt nebo přímo s ničím neobchoduje, ale bude pracovat na zvyšování povědomí o fair trade jako takovém.“

Stánek s férovými produkty na trzích na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio PrahaStánek s férovými produkty na trzích na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio Praha I díky činnosti asociace Faitrade Česko a Slovensko se povědomí o problematice etické spotřeby neustále zvyšuje. Jak je na tom ale Česká republika vůči světu? V čem jsme v tomto ohledu pozadu? A je něco, v čem jsme naopak napřed?

„Ono se asi nedá říct pozadu. Je to velmi individuální a my se nemůžeme srovnávat se zeměmi, ve kterých má fair trade obrovskou tradici, například s Velkou Británií. S tím se nemůžeme srovnávat už proto, tam to začalo již někdy v 50. letech. I když to tehdy ještě nebylo certifikované zboží, už je tam tradiční. Mentalita lidí v tomhle ohledu je tam úplně jiná, ale je tam i trošku jiné prostředí co se týče toho, že je tam i více velkých firem, které se fair trade zabývají.

Má to souvislost i s cenou výrobků. Co u nás fairtradové produkty neustále prodražuje je to, že trh je malý a řada věcí se sem dováží nebo nakupuje už v jiných evropských zemích, pak tedy výsledná cena roste. Byla bych ale opatrná v tom, co s čím srovnáváme. České prostředí je hodně specifické. Vzhledem k tomu, že se sem první produkty dostaly před deseti lety, není to až tak špatné, ale samozřejmě, ten trh je úplně jiný než v zahraničí, kde je běžné si koupit fairtradové květiny či banány a lidem to přijde úplně samozřejmé. V nabídce je již dokonce i fairtradové zlato. Je to sice hodně o kávě, ale už i složení produktů a tendence v nákupním chování jsou úplně jiné. Myslím si, že si nestojíme zase tak špatně, ale my bychom samozřejmě rádi viděli, aby to šlo ještě rychleji a aby byl vývoj v dalších letech poměrně velký.“

Čím je prospěšné, že si koupím fairtradový výrobek pro producenta? A vlastně i pro spotřebitele?

Kakaové boby, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio PrahaKakaové boby, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio Praha „Pro mě jako spotřebitele je benefitem už jen vědomí toho, že při pěstování toho produktu, při jeho výrobě, nebyla porušována lidská práva a nebylo poškozováno životní prostředí, že je to udržitelně vypěstované. Ta káva by mi tolik nechutnala, kdybych věděla, že cenou za ní je, že někdo žije za hranicí chudoby a je znečišťována voda a hodně neekologicky a neefektivně se při jejím pěstování hospodaří.

Benefitem pro pěstitele je samozřejmě to, že díky fair trade mají možnost se uživit vlastní prací a nebudou muset od pěstování tradičních plodin odcházet jinam. V dnešní době, ač si to mnoho lidí neuvědomuje, je velkým problémem udržet lidi v zemědělstí. Každý tu chce mít čokoládu, ale už se téměř nikdo nezamýšlí nad tím, jestli třeba za deset let budou lidé ještě ochotní to kakao pěstovat. V tuto chvíli totiž nemají lidé, kteří nejsou organizovaní v rámci fair trade, velkou možnost se tím uživit. Odcházejí pak do měst. Udržitelnost je v současnosti velkým problémem. Je třeba, aby si takovou práci lidé mohli dovolit, aby z toho byli schopni fungovat a aby z toho mohly fungovat jejich rodiny.“