Do dvou let odešlo po srpnu 1968 do emigrace 70 tisíc lidí

Ilustrační foto: ČT

Po okupaci Československa v srpnu 1968 nastala silná emigrační vlna. Republiku opustily desítky tisíc lidí. Že se emigrace netýkala jen elit, potvrzuje historik Prokop Tomek.

Ilustrační foto: ČT
"Odhaduje se, že během prvních dvou let po 21. srpnu emigrovalo minimálně 70 tisíc lidí. Emigrovali většinou mladší lidé, vzdělaní, třeba lékaři. Byl to dost výrazný únik mozků a sil do zahraničí. Bylo to dáno i tím, že politicky se Pražskému jaru a zejména československému státu po 21. srpnu nedostalo v zahraničí téměř žádné podpory. OSN, Spojené státy, všichni více méně mlčeli, a respektovali ten krok Sovětského svazu jako něco, co se děje v zóně jeho vlivu. Ale je pravda, že se Čechoslováci těšili ve světě velikým sympatiím, že byli přijímáni v Rakousku, ve Švýcarsku, ve Spojených státech, ve Spolkové republice Německo, a tak dál. Nebyl problém získat azyl, a potom se i usadit."

Karl Petrlik,  foto: Archiv AFA
Karl Petrlik, bývalý velvyslanec Rakouska z konce 80. let, pracoval i v roce 1968 na rakouské ambasádě v Praze. Stál u zrodu toho, že se lidem z Československa masově vydávaly víza.

"Budova se naplnila lidmi během několika hodin, tak jsme se obrátili na Vídeň, co máme dělat, když je budova přeplněná. Vídeň nám řekla, abychom požádali československé občany, aby opustili budovu, protože náš zastupitelský úřad v první řadě měl sloužit Rakušanům. Tak jsme to udělali a vydávali víza v přízemí skrz okno."

Počet žadatelů o víza se zvyšoval. Rakušané vydávali až 3000 víz denně.

"Během období od července do září jsme vydali asi 100 tisíc víz. Měli tak možnost počkat, co se bude dít doma, a rozhodnout se, co dál. Buď zůstat v Rakousku, a požádat o azyl, nebo požádat o víza do jiných zemí. Větší část se rozhodla vrátit domů."

Do emigrace odešla řada známých osobností

Yvetta Fournichott,  foto: Klára Stejskalová
Jednou z těch, co odešla, byla například Yvetta Fournichott. Tehdy studovala na lékařské fakultě. Odjela za rodiči, a sama pak pokračovala do Švýcarska.

„Pro mě to bylo zpočátku strašně těžké. Já sama bych neodešla. V srpnu 1968 jsme byli s rodiči na dovolené v Itálii. Já se vrátila kvůli zkouškám na vysoké do Prahy. Za tři dny přišli Rusové. Odjela jsem za rodiči, se kterými jsem se setkala v Rakousku. Oni se pak rozhodli zůstat v Německu, což jsem nechtěla, takže jsem šla do Švýcarska. První rok jsem byla strašně nešťastná. Bydlela jsem na koleji, neuměla německy. Chtěla jsem se za každou cenu vrátit. Doslova mne sžíral smutek po domově, ale táta mi napsal, abych to rok vydržela. A do roka a do dne to ze mne spadlo. Začalo se mi tam líbit. Ovšem nebýt rodičů, byla bych neodešla."

Výstava Druhý život,  foto: Klára Stejskalová
V Curychu pak Yvetta Founichott dokončila studia medicíny. A dnes má soukromou praxi jako oční lékařka. Byla letos tváří výstavy "Druhý život", který mapoval osudy několika českých emigrantů, kteří se usadili ve Švýcarsku.

Po roce 1968 odešla i řada známých osobností. Můžeme jmenoval například jednoho z nejslavnějších českých dirigentů Karla Ančerla, filozova Václava Bělohradského, režiséra Miloše Formana, jednoho z hlavních autorů národohospodářské reformy 60. let Otu Šika, spisovatele Josefa Škvoreckého, zpěváky Karla Kryla, Yvonne Přenosilovou či architektku Evu Jiřičnou. Z Československa odešla brzy po studiích, po srpnu 1968. Podle svých slov si naivně myslela, že to nebude dlouho trvat:

Prokop Tomek,  foto: Jana Přinosilová,  archiv ČRo
"Říkala jsem si, že možná na tyhle Vánoce zpátky nebudu, ale na příští už ano. Teprve pomalu to člověku dochází. Svou sestru jsem neviděla dvaadvacet let."

Jak dodává historik Prokop Tomek, emigrace po roce 1968 se od té po únoru 1948 lišila, protože svět byl jiný.

"V roce 1948 odcházeli lidé do vyhladovělé Evropy, zejména do Spolkové republiky Německo, tehdy ještě americké okupační zóny, kde nebyly velké sympatie k Čechoslovákům vzhledem k odsunu a dalším věcem. Ale po srpnu 1968 tam byli vítáni celkem s velkými sympatiemi, dostávalo se jim i materiální pomoci v tom smyslu, že měli základ. Pro každého emigranta není snadné začít znovu v cizí zemi. Ale ty počátky po srpnu 1968 byly snazší, proto odešlo relativně hodně lidí, a to nejen z elit, ale z nejširších vrstev."