Český nábytek 60. let: oblé tvary, hezké barvy

11-07-2019

Spotřební průmysl dob socialismu měl velmi špatnou pověst. Spousta věcí na trhu chyběla nebo se vyráběla ve velmi špatné kvalitě. Byly ale i výjimky. Výrobky československého nábytkářského nebo sklářského průmyslu ze 60. a 70. let jsou žádané dodnes. To nám dosvědčí mladí muži Adam Karásek a Jiří Mrázek, kteří si založili firmu, která se specializuje právě na repase československého nábytku z dob socialismu.

Nanovo, foto: Ondřej TomšůNanovo, foto: Ondřej Tomšů

- Nacházíme se ve skladu firmy Nanovo, která se zabývá repasí nábytku především ze sedmdesátých let. Moje první otázka: Proč ze sedmdesátých let?

Adam Karásek: „Tak my se zabýváme lety 60., 70. i 80. Proč? To je jednoduché, protože se nám ty věci líbí.“

- A jsou ty věci něčím specificky jiné, než nábytek z devadesátých let a pozdější?

Adam Karásek: „Určitě, protože devadesátá léta, to byla trošku divočina. Bylo to většinou sklo, zlato a nějaký černý lesk, což se nám moc nelíbí. A ty šedesátá léta jsou oblé tvary, hezké barvy, hezké materiály a rozhodně kvalitnější zpracování, než ty věci, které vznikaly v devadesátých a pozdějších letech.“

- Jak by se dal charakterizovat rozdíl mezi 60. a 70. lety, eventuálně osmdesátými?

Nanovo, foto: Ondřej TomšůNanovo, foto: Ondřej Tomšů Jiří Mrázek: Moc ne. Nebo já nevím, já ho moc nepozoruji. Rozhodně šedesátá byla taková barevnější. Sedmdesátá, osmdesátá už byla taková méně barevná. Byla víc hranatá. Šedesátky byly víc takové oblé. Ale jako já si myslím, že ty věci, které se vyráběly, tak se nevyráběly dva-tři roky, ale vyráběly se pět-deset let.

- Když se to vyrábělo takhle delší dobu, pravděpodobně ve větších sériích, nevedlo to potom k tomu, že se české nebo československé domácnosti velmi podobaly jedna druhé? Že to vedlo k určité uniformitě?

J.M.: Asi jo. No určitě…

- No a ve srovnání s dneškem? Teď, když vejdete minimálně do každé druhé domácnosti, najdete tam nábytek od jisté velké švédské nábytkářské firmy. Nejsou si ty byty dnes ještě podobnější, než byly tehdy?

J.M. „….no já nevím, asi to tak může být. Mně se ty výrobky té firmy se docela zamlouvají, přijde mi to jako takový docela dobrý kompromis, poměr cena/výkon mi přijde docela v pořádku.“

Nanovo, foto: Ondřej TomšůNanovo, foto: Ondřej Tomšů - Vraťme se do těch šedesátých, sedmdesátých let. Dá se tedy říct, že se tehdy daly najít kvalitní kousky nábytku tak, aby ty byty nebyly všechny stejné?

A.K.: No bylo to těžké, ale dalo se. Když člověk asi měl nějaké konexe, asi nějaký přístup do Tuzexu nebo do zahraničního obchodu, tak tam určitě nějaké zahraniční věci byly, ale většina domácností si myslím, že měla nějaké sektory a takové ty obří stěny. A vlastně to bylo hodně podobné.

- No ale vy máte raději nebo se specializujete spíš na domácí výrobce té doby, to znamená na československý nábytek?

AK: „No ano, tak i v té uniformitě se dá najít nějaký kus, který se nám líbí, který my si vybereme a nebereme celou sektorovou stěnu, ale vybereme si třeba jenom jednu komodu z toho, která sama o sobě, když se postaví bez té stěny, tak může vypadat dobře. Takže i v té uniformitě a i v tom masovém vyrábění se vždycky dalo najít něco, co je hezké.

- A z těch křesel, když tady takhle stojíme obklopeni, je nějaké, na které byste ukázal takhle palcem a řekl, že tohle se vám líbí obzvlášť?

Nanovo, foto: Ondřej TomšůNanovo, foto: Ondřej Tomšů A.K. „Tak mě se líbí všechny, ale kdybych tady si měl nějaké vybrat, tak třeba tady od pana Navrátila, skořepové křeslo, to je takové ikonické docela a dneska už není úplně lehké ho sehnat. Dá se sehnat ve špatném stavu, ale je to těžší a těžší.“

- Tak ono asi platí pro veškerý váš sortiment, že není tak lehké ho sehnat, a pokud ano, tak ve špatném stavu. Protože tak z logiky věci vyplývá, že to jsou staré věci a asi málokdo v domácnosti udrží nábytek 30 - 40 let ve vynikajícím stavu.

J.M. „Naštěstí ty věci se vyráběly, nebo ty, co my se snažíme vyhledávat, se vyráběly v poměrně vyšší kvalitě a takže se to dá velmi dobře renovovat. Samozřejmě, že když jsou věci ve špatném stavu, tak se to opravit nedá, ale většina věcí se dá poměrně dobře renovovat.“

Čeští návrháři se v zahraničí inspirovali, ale nekopírovali

- A jak byste dokázali srovnat tu tehdejší československou nábytkářskou produkci s tím, co bylo v jiných zemích? Bylo to inovativnější, lepší, kvalitnější nebo naopak horší?

J.M. „Já si myslím, že to bylo dost takové okopírované. Nebylo tady moc nějakých inovativních věcí, které by se děly, ale tak co jsem slyšel od pamětníků, tak často se dělo to, že se sem dostal Domus, nebo nějaký zahraniční časopis a ten tady koloval, to jedno vydání šlo z ruky do ruky a všichni se najednou inspirovali a najednou se zrodily nové tvary a nové barvy a tak dále. Takže si myslím, že hodně se ti tvůrci tehdejší doby inspirovali v zahraničí."

- Inspirovali, ale nekopírovali.

Nanovo, foto: Ondřej TomšůNanovo, foto: Ondřej Tomšů J.M. „Ne, to určitě ne, ale hodně inspirovali.“

- Kdo jsou vaši zákazníci?

J.M. „Jsou to, začneme konkrétně: věk je tak nějak 35 - 60 let a jsou to lidi, kteří mají vyřešené nějaké svoje základní potřeby a už mají čas a finanční prostředky na to, aby se obklopovali hezkými věcmi a vymýšleli si nějakou zábavu a řešili si svoje interiéry. Takže ty základní potřeby mají vyřešené. Často pracují v nějakém kreativním průmyslu a tady ty staré věci jim nejsou cizí. Taky hodně cestují nebo berou inspiraci ze zahraničí.

- A prodáváte třeba i do zahraničí?

J.M. „Hodně často. Zhruba ty zahraniční a ty české prodeje jsou tak 50 na 50. Takže dost často.“

- No takže ti zahraniční zákazníci v tom přece jen vidí nějakou originalitu, když si to kupují?

J.M. „Já doufám, že ano. My se snažíme ukázat lidem, že vlastně ty české věci mnohdy jsou zatížené tím v jaké době, nebo v jakém prostoru, území, vznikaly. A myslím si, že docela se mohou rovnat i tomu zahraničnímu designu. Dělaly se tady i vysloveně krásné věci, třeba komody od pana Jiřího Jiroutka. Tyto komody jsme se jako pilotní projekt dokonce rozhodli vyrábět znova. Máme velké štěstí, že panu Jiroutkovi je 91 let, ale je při plném zdraví a na té obnovené výrobě s námi spolupracuje.“

Nanovo, foto: Ondřej TomšůNanovo, foto: Ondřej Tomšů

- Taky tady máte hodně lamp a dalších svítidel. Československo bylo zvláště výrobou lustrů hodně známé. To, co tady vidíme, se dá přiřadit k naší sklářské tradici?

A.K. „Částečně ano. Nemáme tady žádné křišťálové lustry, které by byly vyrobené v jednom kuse. To, co tady vidíte, je taky sériová výroba. Na druhou stranu, zpracování skla u nás bylo a je na vynikající úrovni. Třeba lampy triplex z opálu je třívrstvé sklo, které je hezké, kvalitní a dneska už to skoro nikdo nedokáže vyrobit. Ta technologie je tak drahá a obtížná, že už se to dneska moc nevyrábí. Určitě se to dá spojit s naší sklářskou školou.“

11-07-2019