SOS vesničky

Letos na jaře bude v Brně-Medlánkách zahájena výstavba třetí české SOS vesničky, kde najde nový domov několik desítek opuštěných dětí. O výstavbě brněnské vesničky i samotném projektu SOS dětských vesniček je reportáž Jaromíra Marka.

Po svém dokončení, na jaře roku 2003 by se na Borůvkovou ulici v Brně Medlánkách měly stěhovat první děti a jejich nové matky. Domů zde vyroste celkem sedm a spolu se dvěma stávajícími poskytnou utočiště celkem osmi rodinám. Plánovaná kapacita je 56 dětí. Podobu budoucí vesničky popisuje Soňa Hyská ze Sdružení SOS dětských vesniček.

"Až bude vesnička dokončená, tak v každém domku bude žít maminka s pěti až sedmi dětmi. V přízemí domu je kuchyně, jídelna a obývací pokoj a pokoj pro hosty. V patře jsou potom pokoje dětí a pokoj pro matku. Až to bude všechno hotové, bude to vypadat jako v každé normální rodině, jen těch postýlek a židlí a věcí bude trochu víc."

Rozpočet na stavbu nové vesničky představuje 60 milionů korun, dvě třetiny z této částky však hradí mezinárodní organizace SOS-Kinderdorf International. Příspěvky na výstavbu přicházejí od sponzorů a značná část peněz se tradičně vybere do pokladniček pod vánočními stromky v Praze a Brně. Historie SOS vesničky v Brně začala už na konci 60. let. V roce 1972 byla zahájena výstavba, ta byla ovšem nedobrovolně ukončena. Pokračuje Soňa Hyská.

"Na tuto vesničku se vybíralo vlastně už třikrát. V době politického uvolnění na konci 60.let, kdy sdružení vzniklo, se začalo poprvé. Koupily se pozemky, natáhly se inženýrské sítě, ale v roce 1973 byl veškerý majetek sdružení, tedy i tento pozemek odvezdán státu. Po roce 1989, kdy se činnost sdružení obnovila, se začalo znovu vybírat na vesničku v Medlánkách a euforie byla tehdy veliká. Já pořád opakuju: peníze, peníze. Samozřejmě, že je to o dobré vůli, ale peníze jsou rovněž důležité."

Jaká je vůbec historie SOS dětských vesniček v Čechách a na Moravě? Sdružení bylo založeno v roce 1968, o dva roky později zahajuje činnost první vesnička v Doubí u Karlových Varů. V roce 1973 se stěhují první děti do druhé vesničky v Chvalčově u Kroměříže. Vesnička v Brně-Medlánkách zůstala nedokončena, protože v roce 1976 bylo sdružení zklikvidováno a jeho majetek převeden na stát. Přestože během uplynulých desetiletí byly dětské vesničky poněkud stranou zájmu, komunistické moci příliš připomínaly rok 1968, se kterým byla myšlenka jejich vzniku spojena, prošlo jimi přes tři sta dětí. Jaká je vůbec filozofie dětských věsniček, to je otázka pro ředitelku sdružení Lenku Pospíchalovou.

"My do toho domečku najdeme maminku a dítě získá matku. Není to vychovatelka, ale někdo, kdo s dítětem žije až do dospělosti. Máme maminky, které mají i dvacet vnoučat a ten vztah pořád přetrvává. Není to jen o odborné péči, ale i o citu a vztahu k dítěti, což dětský domov vylučuje."

Základem každé rodiny, která má 5-7 dětí, je matka. Ta s dětmi žije, stará se o ně a vychovává je. Podle zásad SOS vesniček musí být sama bezdětná a svobodná. Podle Soňi Hyské ze Sdružení SOS dětských vesniček, není vůbec jednoduché takové ženy najít.

"V současné době sháníme maminky nejen do Medlánek, ale i do Karlových Varů. Trvá to rok než maminka "vznikne", prochází školením, psychotesty atd. Stále existuje určitý počet žen, který chtějí žít samostatně, nechtějí žít v partnerském vztahu a mají dost citového potenciálu a chtějí jej věnovat dětem."

Pokračuje ředitelka sdružení Lenka Pospíchalová.

"Ty ženy se nacházejí, ale není to jednoduché. například ze dvou stovek zájemkyň vybereme nakonec vybereme čtyři. Je to zaměstnání, ale i životem s těmi dětmi. Žena musí chtít pomoci dětem a ne řešit své problémy. Není jednoduché najít ženy, které se pro to rozhodnou."

Důkazem toho, že takové ženy existují, je jedna z prvních maminek dětské vesničky Eva Borková. Za třicet let vychovala 17 dětí.

"Nebyla to jednoduchá práce. V každé rodině, kde je více dětí, tak život střídá problémy a radosti. Musíte mít trpělivost a mít je rád."

"Vychovala jsem deset dětí. Chce to trpělivost. Když chcete pomoci, nic vám nění těžký. Člověk je rád, že může posloužit někomu druhému," dodává další z dnes už vysloužilých matek Jiřina Gerlichová. Ta pracovala od roku 1969, stejně tak jako Eva Borková, v dětské vesničce Doubí u Karlových Varů.