Radslav Kinský chce ve svém zámku vybudovat kulturní a ekologické centrum Vysočiny

O čem se mluví? O Kinských. Média nedávno otevřela kauzu Františka Oldřicha Kinského, Argentince, který pochází ze starého českého šlechtického rodu a který se dnes domáhá vracení rozsáhlého rodového majetku. Je tu ovšem i jiný příklad, jak se dědic tohoto šlechtického rodu vypořádal se svými restitučními nároky. Vilém Faltýnek hovořil s Radslavem Kinským ze Žďáru nad Sázavou.

Radslav Kinský, foto: ČTKRadslav Kinský, foto: ČTK Češi jsou plebejský národ, o svoji šlechtu přišli už v 17. století, další vykonal vznik republiky v roce 1918, kdy se přestaly šlechtické tituly oficiálně používat a část šlechtického majetku byla vyvlastněna. Další vykonali nacisté a komunisté. Když se dnes potomci některých šlechtických rodů hlásí o svá práva, mnozí na ně nechápavě hledí. Ve Žďáru nad Sázavou žije vzdálený příbuzný Františka Oldřicha - Radslav Kinský. Rodinné pozemky a nemovitosti získal v restituci už na začátku 90. let.

"Já myslím, že všechno probíhalo zcela normálně a lidi nás tady měli rádi, otec byl jmenován v roce 1946 čestným občanem Žďáru, takže jsme tu zanechali dobrou vzpomínku, díky které jsme byli pak dobře přijati."

Jak se lidé dnes, po 40 letech, které tuhle společnost výrazně změnily, jak se k vám staví, jako k potomkovi šlechtického rodu?

"My, potomci historických rodin tu stejně nepředstavujeme žádnou třídu, žádnou zvláštní skupinu, je nás málo. Je tu asi dvacet rodin, které nesou tu kontinuitu. takže já jsem nikdy žádné problémy nepocítil. Samozřejmě, když máte město s pětadvaceti tisíci obyvateli, tak se vždycky objeví nějaký magor, jak se říká, který dělá trochu potíže, ale to jsou skutečně výjimky. Jinak s městem nemáme žádné problémy, naopak aktivně spolupracujeme."

Žďár nad Sázavou, plán z 18. století, foto: www.zamekzdar.czŽďár nad Sázavou, plán z 18. století, foto: www.zamekzdar.cz Radslav Kinský se narodil v Čechách před pětasedmdesáti lety. Zatímco v kauze Františka Oldřicha Kinského hraje roli pronacistická minulost jeho otce, Radslav pochází z větve výrazně protinacistické.

Na majetky šlechticů, kteří podepsali deklaraci u prezidenta Beneše proti odtržení Sudet od Československé republiky a potom se narozdíl od jiných hlásili k českému národu, byla za války ustavena nucená správa. "Mám tady kopii Heydrichova dopisu Bohrmannovi, podle kterého byl ten majetek zkonfiskován a je tam naznačen program, že by mohli být vyvezeni patrně do koncentračních táborů. Někteří se tam dostali, Kinský z Kostelce a Rudolf Černín."

Radslavovi rodiče válku přežili a po únorových událostech roku 1948 se jim podařilo odjet z Československa. Radslav zůstal. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou a v roce 1958 dostal povolení odjet jako vědec do Francie. Zde působil až do devadesátých let v medicíně v oboru imunologie.

Po návratu z Paříže se ujal zámku ve Žďáru nad Sázavou. Respektuje, že tu má sídlo základní škola a Muzeum knihy, díky němu se mohou v areálu pořádat kulturní akce. Polorozpadlé budovy se mění v dobře vyhlížející kulturní objekt.

Žďár nad Sázavou, kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, foto: www.unesco-czech.czŽďár nad Sázavou, kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, foto: www.unesco-czech.cz Jak řekl Kinského lesní rada Josef Štaidl, obnova objektů se financuje z výnosu lesů. "Co se týče našeho hospodaření, hlavním zdrojem financí jsou lesy. Jak víte, zemědělství není příliš lukrativní, něco málo vydělávají obchodní domy pana Kinského a to hlavní, z čeho se zámek obnovuje, pochází z lesů."

Co Kinskému dnes dává přináležitost ke šlechtickému rodu?

"Já na to ani nemyslím. Jsme tady řadoví občané. Samozřejmě o historii se zajímám, historii našeho rodu znám, ale nemám důvod zabývat se tím hlouběji. Necítím žádný rozdíl, mezi mnou a třeba panem Štaidlem..."

Máte pocit závazku vůči svému majetku?

"Určitě. Nic jsme neprodávali, nemáme zájem ho drobit, i moji synové jsou tak vychováni, takže myslím, že budoucnost je zajištěná, aby se neděly žádné nepřístojnosti."

Jaká je vůbec idea využití žďárského zámku? Kinský by ho mohl například komerčně využívat...

"Zajisté, jsou různé varianty, ale my bychom chtěli tu zachovat nějaké kulturní využití, možná v budoucnu i ekologické a turistické centrum. Zčásti to už je díky Národnímu muzeu, jsou tu ale další prostory, které by potřebovaly velké náklady a ty mi zatím nemůžeme poslytnout. Muzeum platí symbolický poplatek, opravu oken a další úpravu jsme zaplatili my, aby prostě ten zámek opět vypadal jako skutečný zámek a ne jako nějaká zřícenina."