Jaký je stav životního prostředí v Česku?

25-10-2005

Jedním z projevů společenských změn, které nastaly v České republice v roce 1989, je stav životního prostředí, které se změnilo radikálně k lepšímu. Srovnáme-li Československo před rokem 1989 a Českou republiku dnes, jde podle některých z hlediska čistoty o dvě naprosto různé země. Jaký je stav životního prostředí a jak jej lidé vnímají?

Ještě na konci 80. let se z komínů nejen v severních Čechách valil různobarevný dým a když nastala inverze, nedalo se dýchat. Dnes je situace diametrálně odlišná, například emisní zátěž kysličníkem siřičitým klesla ze 180 kilogramů na osobu a rok na dvacet kilogramů, tedy téměř desetkrát. Podobný trend je i u ostatních životní prostředí zatěžujících látek. Podle nedávno zveřejněné zprávy Organizace pro ekonomickou spolupráci v Evropě OECD ale produkuje stále Česká republika příliš velké množství emisí do ovzduší. Jak říká ředitel společnosti Cenia, která před časem vydala rozsáhlou studii o vývoji stavu životního prostředí v Česku za posledních patnáct let, Jiří Hradec, tyto údaje je ale nutné vidět k kontextu.

"Je potřeba znát kontext k publikaci OECD. Tak kde oni říkají, je to v tom a tom stavu, tam my jsme schopni říct, jaký byl vývoj, na základě čeho se k tomu ta republika dobrala. Ta jejich kritika je oprávněná, ale věc má dalekosáhlé historické souvislosti. Typický příklad: emise. Když si vezmete, že v roce 1910 bylo 70 procent průmyslové výroby Rakousko-Uherska soustředěno na území dnešní České republiky, když nám Sovětský svaz přisoudil roli centra těžkého průmyslu, těžko očekávat, že takto zaměřená produkce může přinést na služby orientované hospodářství, jako mají třeba Slovinci."

Ředitel společnosti Cenia Jiří HradecŘeditel společnosti Cenia Jiří Hradec Když zůstaneme u už zmíněného oxidu siřičitého, faktem je, že emise jsou stále o třetinu vyšší než ostatních zemích EU, za patnáct let se ale zatímco v Česku se snížily desetkrát, EU měla zcela jinou startovací pozici, v roce 1990 měla oproti České republice jen čtvrtinovou zátěž. Znečišťovatelé životního prostředí existují i nadále. Nejsou to již průmyslové podniky, ale především silniční doprava. Ta je zdrojem hluku a znečištění ovzduší. Jak se životní prostředí za patnáct let změnilo z hlediska subjektivního vnímání? To je otázka pro bývalého komentátora Radia Svobodná Evropa Martina Štěpánka, který odešel v Československa do exilu v roce 1981.

"Když srovnám Česko ze 70. let a dnešek, jsou to dvě rozdílné země. Já bydlel na Malé straně a v zimě v létě jsem viděl, jak na střechu našeho domu padají saze velikosti třísky. To jsem vnímal velice intenzívně, nehledě k tomu, že jsem vyrůstal na Šumavě a viděl jsem, jak se zachází např. s lesy, to se mi chtělo brečet."

Jak se po roce 1989 zlepšovala ekologická situace v našem prostoru, zároveň s tím klesal zájem veřejnosti o tuto problematiku. Pokračuje Jana Čermáková ze společnosti Cenia.

"Od roku 1989, kdy bylo životní prostředí dalo by se říct nejhorší v Evropě, vnímali občané životní prostředí jako velice naléhavou otázku, která by se měla řešit. Byl to i důvod prvních konkrétních vystoupení proti bývalému režimu. Od té doby vnímání naléhavosti životního prostředí klesá. Dříve znečištění životního prostředí více vadilo lidem s nižším vzděláním a příjmy, dnes se o životní prostředí zajímají zejména lidé s vysokoškolských vzděláním a vyššími příjmy."

Martin Štěpánek k tomu dodává: "Stále zde spatřuji jeden kardinální nešvar. Češi se zajímají o životní prostředí v globále: jsou ochotní se zajímat o životní prostředí globálně, v České republice, ve světě, vnímají globální oteplování a množství skleníkových plynů, ale nevnímají, co se děje v jejich ulici. Když se např. zdraží plyn, jsou schopni topit čímkoli. Doma se chovají ekologicky, ale ve svém nejbližším okolí je to horší."

Zlepšení stavu životního prostředí je dáno přísnějšími normami a zákony a tlakem na jejich dodržování. I za komunistického režimu totiž existovala ekologická legislativa, na její dodržování ale nikdo nedbal. O změně stavu životního prostředí dobře vypovídá např. stav řeky Labe. Na přelomu 80. a 90. let stoka, dnes je ve vodě oproti zmíněné době až o devadesát procent méně škodlivých látek, vrátil se do ní bobr a losos, lidé se v ní koupou. Česko-německý projekt na vyčištění Labe je jednou z nejvýznamnějších mezinárodních ekologických akcí v Evropě. Za posledních patnáct let vyrostlo podél řeky v Česku i v Německu 129 nových čistíren odpadních vod, desítky dalších byly zmodernizovány.

25-10-2005