Hutka o Nohavicovi: zatloukání je zbabělství

20-11-2007

Udavačem z Těšína nazval písničkář Jaroslav Hutka svého uměleckého kolegu Jaromíra Nohavicu. Krátce před výročím sametové revoluce se štiplavá Hutkova písnička dostala mezi nejdiskutovanější témata v zemi. A debata jakoby neměla konce...

Zleva: Jarek Nohavica, Karel Kryl (v popředí) a Jaroslav Hutka, foto: ČTKZleva: Jarek Nohavica, Karel Kryl (v popředí) a Jaroslav Hutka, foto: ČTK V létě 1989 navštívil písničkář Jaromír Nohavica krajany ve Vídni, kde se setkal s ještě proslulejším písničkářem, exulantem Karlem Krylem. Podrobnosti o tom uvádí spis StB z téhož roku, který Nohavicu pronásleduje dodnes. A když už to vypadá, že čas tuto nepříjemnost odvane, objeví se vždy její nová připomínka. Osmnáct let po oné návštěvě jednu napsal a nazpíval kolega obou zmíněných aktérů – Jaroslav Hutka. A i když onu písničku přestal hrát, nechal ji kolovat na internetu, kde vzbudila enormní zájem v týdnu před 17. listopadem.

„Udavač z Těšína, koncert mu začíná
vtíravým hlasem svým bude nám zpívat
v sále se zhasíná, dám si sklenku vína
s publikem budu se na něj též dívat...“

- zpívá v ní Hutka, který říká: "Tahle píseň způsobila teda velkou bouři ve sklenici vody. Já jsem letos ve Francii napsal hromadu textů v takovém nádherném prostředí, kde jsem byl sám, u takové říčky v kopcích, v lesích, a přesně tam mě tahle píseň napadla, když jsem koukal u té říčky: Udavač z Těšína, koncert mu začíná. Něco z podvědomí teda vylezlo, tak jsem to dopsal a dopsal jsem to v takové nesmlouvavé jasnosti. To jsem si v té chvíli ani neuvědomil, že to je vlastně tvrdý. Vláďa Veit k tomu udělal pěknou muziku a teď jak jsem to začal hrát, tak jsem zjistil, že to vlastně ty koncerty trošku otráví. Tak jsem si říkal, že to nebudu hrát na těch koncertech, protože mám spoustu jiných věcí, které jsou pro mě důležitější. Ale dal jsem to do mp3 a pustil jsem to po internetu, říkal jsem si zase - nebudu tu píseň tajit."

Jaromír Nohavica, foto: ČTKJaromír Nohavica, foto: ČTK „Výlet do Vídně v červenci 1989 byl pro mne jeden z nejkrásnějších zážitků mého tehdejšího 36ti letého života.“ Nohavica, který právě tento týden odstartoval své turné po Slovensku, napsal tuto větu ve vzpomínkovém fejetonu na svém webu, kde také uvedl: „K žádnému pohovoru, páni novináři, už s vámi nepůjdu.“ Své kontakty s StB netají, už začátkem 90. let vyřkl onu okřídlenou větu: "Byl jsem s děvkou, ale seděl jsem s ní pouze v kavárně, na pokoj jsem s ní nešel."

Jaroslav Hutka, ale tvrdí, že Nohavica na pokoj šel. "Mě tam vlastně na něm rozčílilo to jedno jeho nejdůležitější udání, pár měsíců před převratem, kdy podle té StB-ácké zprávy byl on vyslán na služební cestu, byl úkolován do styku se zájmovými osobami Karlem Krylem a Pavlem Kohoutem, s těmi se setkal, o nich podal zprávu, a je tam spousta takových bodů, které on musí vysvětlit."

„Vynucené schůzky s STB pod pohrůžkou šikanování mé rodiny a výslechů nemocné matky, nepovažuji za spolupráci. V celém mém životě i tvorbě je na nejpřednějším místě snaha lidem pomáhat a nikoliv jim ubližovat. Mohu se každému podívat do očí,“ vysvětloval Jaromír Nohavica loni ve svém vyjádření pro Mladou frontu Dnes. Hutkovi to ale nestačí. "Měl v podstatě dvacet let čas na to, aby se k tomu jakkoliv vyjádřil. Mohl napsat dojemnou píseň a říct, že už to dále komentovat nebude. Mohl cokoliv udělat. Ale jenom žít v doufání, že se to zapomeneme, a když se to vytáhne, tak to zase zatloukat? No to nejde. To je zbabělství."

„Nebeská honorace – haleluja
má totiž svoje informace - haleluja
co chtějí vědí o člověku - haleluja
mají na to kartotéku - a v ní su já, haleluja...“

Jaroslav Hutka, foto: ČTKJaroslav Hutka, foto: ČTK Nohavicova písnička z 80. let samozřejmě evokuje kartotéku spíše jako seznam nepřátelských osob – tak ho jeho příznivci vnímali. V době svého výletu do Vídně v létě 1989 byl Nohavica už tři roky evidován jako tajný spolupracovník StB. "Když si mě poprvé předvolali a potom volali jednou za čas, bál jsem se prostě říct ne. V mých očích byla StB hrozně mocná organizace. Neumím to popsat," zdůvodňoval své pocity a postoje ve svém loňském rozhovoru pro týdeník Respekt. Popsat jeho výpověď ale uměl kapitán Státní bezpečnosti Liberda. Nohavica dnes tvrdí, že se neodehrála tak, jak je na papíře. Kde by ji ale kapitán Liberda vzal, ptá se Hutka a pokračuje otázkou: Komu jinému by si tak vylil srdce Karel Kryl?

"Jeden populární písničkář udává druhého populárního písničkáře. Dá se říct, že tím udáním jakoby mu neublíží. Jenže v podstatě to jsou dva body, které vlastně ublížily. Za prvé ho psychologicky - nebo jak to říct – docela ošklivě karikoval. A z toho pochopili, že on je nespokojený, psychicky labilní a co já vím – útočný, ale hned couvne... Toto už je vlastně takový návod, jak eventuelně s ním, když by byla možnost, zacházet. A potom popis těch problémů, které má ve Svobodné Evropě, které ten Kryl nikdy nikomu nepřiznal. Ale jemu, klukovi z domova, to vysypal, a ten to vysypal policii. Kdekoliv byl nějaký problém, tak pro tu policii už to bylo dobré znamení, že tam někam by šel vrazit nebo tam by šlo tahat za nějaké provazy. Takže v tom to jeho udání bylo pro policii velmi hodnotné a kdyby nedošlo k převratu, tak ta policie s tím mohla pokračovat."

Faktem je, že Jaromír Nohavica patří nadále k oblíbeným postavám českých a konec-konců i slovenských pódií. A Jaroslav Hutka si je nakonec vědom nechuti větší části publika k tomuto hořkému tématu spolupráce s StB. "Protože ono to bylo hned po tom převratu zpochybněné, celá ta záležitost, spolupráce nespolupráce. Politici, místo aby našli takovou, řekl bych vhodnou, ale přece jenom přímou cestu na otevření tohoto problému, tak to prostě začali zasypávat a dělat tlustý čáry. Žádného z nich nenapadlo, že to někudy vyleze."

20-11-2007