Bratři Mašínové byli navrženi na státní vyznamenání

Jaké prostředky může člověk použít v boji proti totalitě? Je legitimní i zabíjet? - Právě takové otázky padají v souvislosti s odbojovou skupinou bratří Mašínů, kteří se v roce 1953 prostříleli z komunistického Československa na Západ. Za oběť jim padlo šest lidí. Podle průzkumu veřejného mínění zůstali pro celou polovinu občanů České republiky dodnes vrahy. Za hrdiny je naopak považují autoři návrhu, aby jim prezident udělil vysoké státní vyznamenání. Kauze bratří Mašínů se v dnešní rubrice věnuje Milena Štráfeldová:

Od útěku bratří Mašínů i dalších členů jejich odbojové skupiny na Západ uběhlo už více než půl století, a přesto dodnes vyvolává spory. Nastoluje totiž otázky, které mnohým Čechům sahají do svědomí. Komunisté po roce 1948 přinutili většinu obyvatelstva v tehdejším Československu k tomu, aby se pasivně přizpůsobila nebo dokonce kolaborovala s režimem. Proti totalitě se postavila jen menšina, kterou ovšem v 50. letech postihla tvrdá perzekuce - více než 200 000 lidí skončilo ve vězení. Dalších zhruba 250 000 odešlo do exilu. Doslova se zbraní v ruce jako bratři Mašínové se ale proti režimu postavili jen jednotlivci.

"Každý jsme tady žil a pak se člověk musel rozhodnout, jestli se obětuje, anebo jestli se bude snažit přežívat,"

připomíná Doc. Jiří Nedoma, který Senátu předložil návrh udělit bratřím Mašínům a dalším čtyřem členům jejich odbojové skupiny vysoké státní vyznamenání. Česká společnost se podle něj dosud nedokázala vyrovnat se svou minulostí.

"Jde o tu morálku. Říct, kde je právo, kde je spravedlnost, kde je statečnost, kde je zodpovědnost. A ani za těch patnáct let se ta morálka jaksi nelepší."

Masivní komunistická propaganda před rokem 1989 se podle něj promítá i do hodnocení celého třetího odboje. To na veřejném slyšení v Senátu ke kauze bratří Mašínů, které proběhlo minulý týden, potvrdil i senátor Daniel Kroupa:

Eduard StehlíkEduard Stehlík "Odboj, který v České republice proti totalitnímu komunistickému režimu existoval, nebyl dodnes dostatečným způsobem zmapován a nebyl ani doceněn. Dokonce dnes panují i zmatené představy o tom, jak tento odboj probíhal, a s tím související i zmatená hodnocení."

Odhodlání bratří Mašínů bojovat proti komunistické totalitě zdůvodnil Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu jejich rodinným zázemím. Otec Ctirada a Jiřího Mašínů byl jedním z tzv. Tří králů, jedné z nejznámějších skupin domácího odboje proti nacismu:

"Výchova, které se dostalo oběma chlapcům v rodině, byla výchova k vlastenectví a výchova vojenská, ale v tom dobrém slova smyslu. Kluci viděli ve svém otci obrovský vzor. To zesměšňování a urážky odbojových představitelů, které přišlo po únoru 48, se pochopitelně nemohlo neodrazit v náhledu obou bratří na nový režim a současně si uvědomovali, co se všechno kolem děje."

Bratři Mašínové zahájili vlastní odbojovou činnost brzy po únorovém komunistickém puči. Tehdy jim bylo 18 a 16 let. V roce 1951 si násilně opatřili první zbraně i finanční prostředky, při svých akcích však zabili tři lidi - dva příslušníky tehdejší bezpečnosti a pokladníka, který vezl peníze na výplaty zaměstnancům. A právě smrt těchto lidí a dalších tří německých policistů, které Mašínové zabili při útěku do Západního Berlína v roce 1953, z nich v očích celé poloviny občanů České republiky dodnes dělá vrahy. V Senátu to připustil publicista Milan Hulík:

"Jestliže se budeme zabývat námitkou, že zabili nevinné lidi, pak je to možná pravda, protože strážmistr Honzátko, Kašík, a možná i volkspolicisté v NDR a příslušníci lidové armády NDR byli osobně slušní a nevinní lidé. Jejich jedinou chybou nebo vinou bylo to, že na sobě nosili uniformu obránců totalitních režimů."

Právě kvůli obětem na životech nesouhlasí s udělením státního vyznamenání bratřím Mašínům například senátor Jan Rakušan. Historik Jiří Pernes je ale přesvědčen, že bratři Mašínové a Milan Paumer, kteří se jako jediní z celé skupiny probili na Západ, měli na ozbrojený odpor vůči komunistickému režimu plné právo. Podle něj je to dáno i Listinou práv a svobod, zákonem o protiprávnosti komunistického režimu či mezinárodními dokumenty:

"Další léta prokázala, že komunistický režim byl zavrženíhodný a odpor proti němu včetně odporu ozbrojeného byl oprávněný."

Bratři Mašínové a Milan Paumer svého cíle nakonec dosáhli, přes Západní Německo se dostali k americké armádě a později se usadili ve Spojených státech. Za jejich odbojovou činnost však v Československu pykali jejich příbuzní a přátelé: padly tři tresty smrti, jedno doživotí a dalších 14 osob bylo odsouzeno na celkem 241 let. Sami bratři Josef a Ctirad Mašínové ani Milan Paumer odsouzeni nebyli, protože tehdejší zákon je jako uprchlé soudit neumožňoval, a v roce 1998 byl jejich případ kvůli promlčení odložen. Podle Milana Paumera, který se na rozdíl od bratří Mašínů vrátil po listopadu do České republiky, jim dnes nejde o to, aby z nich kdokoliv dělal hrdiny:

"Moji přátelé Josef i Ctirad řekli: my nehledáme žádné vavříny a vítání. My chceme, aby Česká republika měla demokratické zákony, podle kterých by lidé v této zemi mohli demokraticky žít, mít svoje rodiny a uctívat svoje otce."

O návrhu na udělení státních vyznamenání bratřím Mašínům a dalším čtyřem členům jejich skupiny jednal toto úterý senátní výbor. O tom, zda jim však budou vyznamenání udělena, rozhodne nakonec prezident republiky.