Bilancování roku část druhá

29-12-2009

Před týdnem jsme v této rubrice hodnotili prvních šest měsíců letošního roku, zejména pak české předsednictví Evropské unii a problémy s tím spojené. Dnes se ohlédneme za pololetím druhým.

Úřednický kabinet premiéra Jana Fischera se mohl po úspěšném završení českého předsednictví Evropské unii plně věnovat domácím, zejména ekonomickým problémům spojeným s hospodářskou krizí. Jakožto vláda dočasná, překlenovací však svá křídla nemohla příliš rozvinout. Po prvních sto dnech její práce mi k tomu politolog Jan Bureš řekl:

"Ta vláda je poměrně ostře kontrolována politickými stranami a ty ji více méně nedovolí provádět změny, které by šly nad rámec nějakých jejich záměrů. To, co spíše vidíme, je určitá snaha prezentovat jisté vize reforem než to, že by se ty reformy skutečně v této chvíli rozjížděly.To je například případ ministra financí Eduarda Janoty, který sice předkládá veřejnosti návrhy na radikální změny v daňových systémech a podobně, nicméně jsou to stále jenom úvahy, nejsou to nějaké skutečné reformy. A i ten ministr Janota poukazuje na to, že skutečné změny musí provádět až vláda s plným politickým mandátem."

Ta měla nastoupit k moci po říjnových předčasných volbách do Poslanecké sněmovny, k nímž se také rozjela tradičně ostrá předvolební kampaň. Na politické scéně se v té době objevila už nějaký čas připravovaná nová strana TOP 09, kterou dával do hromady bývalý lidovec a ministr financí Miroslav Kalousek a další bývalí poslanci a senátoři KDU-ČSL. Za svého lídra si zvolili exministra zahraničí Karla Schwarzenberga. První průzkumy preferencí naznačovaly, že by tato strana mohla v nové Poslaneckém sněmovně nahradit v té době skomírající Stranu zelených. Politologa Petra Justa její vznik nepřekvapil:

"Ukazuje se v celých polistopadových českých dějinách, že v pravé části politického spektra je prostor pro menší politické strany, aby se dostaly do Poslanecké sněmovny, aby zaujímaly roli takového toho přívěsku k velké politické straně, která se tam od začátku devadesátých let vyskytuje, tedy k ODS. A teď se zdá, že tuto roli, alespoň podle preferencí, by mohla hrát nová strana TOP 09, které se zatím v průzkumech daří dostávat do pětice stran s potenciálem překročit pětiprocentní hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny. Samozřejmě jsou to první čísla, jsou to čísla, která stále musíme vnímat velmi opatrně, nicméně pro další strategie lídrů je to důležitý odrazový můstek pro další kampaň a pro další směřování tohoto subjektu."

Achillovou patou nových stran také bývá malé zastoupení v jednotlivých regionech země. Souhlasíte s často opakovaným názorem, že to TOP 09 vyřešila spoluprací se stranou Starostové a nezávislí?

"Ano, každá nová politická strana si musí v první řadě vybudovat regionální struktury a zázemí, které by pokud možno pokrývalo celou oblast, kterou chce ta strana pokrýt i svými kandidátními listinami a lídry. Je jasné, že TOP 09 by v tomto byla bez starostů daleko slabší, a skutečně partnerství s hnutím Starostové a nezávislí byli velmi pragmatickým a potřebným řešením."

Odpovědi na otázku, zda se strana TOP 09 dostane do Poslanecké sněmovny jsme se ale v říjnu nedočkali. Nezařazený poslanec Miloš Melčák totiž podal stížnost na ústavní zákon, kterým sněmovna chtěla zkrátit volební období a vypsat předčasné volby. Ústavní soud pak zrušil rozhodnutí prezidenta republiky Václava Klause o konání voleb ve dnech 9. a 10. října. Po delších politických tahanicích bylo rozhodnuto, že Poslanecká sněmovna bude pracovat v původním složení až do řádných voleb na jaře příštího roku. A tak se zdá, že nezdařilý pokus o předčasné parlamentní volby neměl vítěze ani poražené.

"Já bych řekl, že vítězem celé věci je především právní stát v České republice nebo také to, čemu se občas říká liberální konstitucionalismus, to znamená respekt k určitým pravidlům hry, která se prostě nemají měnit libovolně. A to si myslím, že v tomto případě, až se usadí prach, který zvířilo rozhodnutí Ústavního soudu, si všichni uvědomíme, že se tím vlastně jakoby zpevnila pravidla hry, ve kterých se pohybuje demokratický proces. A to je velmi důležité," soudí politolog Jiří Pehe.

Na dočasnou, úřednickou vládu premiéra Jana Fischera zbyl úkol nad jiné důležitý a neméně obtížný - v situaci hospodářské krize sestavit státní rozpočet na příští rok s co nejmenším deficitem. Nakonec se tak stalo ve středu 9. prosince. V příštím roce by Česká republika měla hospodařit se schodkem 163 miliard korun. K výsledné podobě rozpočtu je velmi kritická nejen vláda či občanští demokraté, ale také ekonomičtí odborníci, například analytik společnosti Patria Finance David Marek:

"Byl použit poměrně zákeřný trik, který spočívá v tom, že se seškrtají výdaje, které jsou ovšem předepsány jinými zákony. Jde tedy o mandatorní výdaje, které bude muset vláda uhradit, ať parlament říká nebo schvaluje, co chce. A to se bohužel stalo. Takže deficit příští rok nebude schválených 163 miliard, ale pravděpodobně bude zhruba o 10 až 12 miliard korun vyšší. Lze bohužel hodnotit schválený rozpočet pouze negativními přívlastky, protože se dá říci, že česká politická reprezentace odmítla akceptovat aktuální situaci na finančních trzích a v ekonomice. Hlavním tématem jsou nyní pro finanční trhy veřejné dluhy. Česká republika zvyšuje rozhodnutím parlamentu o rozpočtu na příští rok svoji zranitelnost a podstupuje zbytečná rizika, kterým by česká ekonomika nemusela čelit."

29-12-2009